Každý školitel, terapeut i lékař, ať je zastáncem jakékoliv terapeutické školy, narazí na obtížné případy, které se nedají vysvětlit klasickými teoriemi. Kniha Bolest mých předků mě provází od francouzské psycholožky a psychoterapeutky Anne Ancelin Schützenberger popisuje vývoj a navazování psychologických směrů a vývoj transgeneračních přenosů v terapiích. Nejedná se o novinku – kniha byla napsána již roku 1988, v současnosti můžeme držet v rukou její už šestnácté vydání.
Název knihy v originále zní Aïe, mes aïeux! Jedná se o nápaditou slovní hříčku, neboť „aïe“ je povzdech podobný českému „au“ a „aïeux“ jsou předkové. Francouzský název tedy přibližně znamená „au, moji předkové!“ V češtině se sice nedala zachovat slovní hříčka, která by se ostatně pro název odborné publikace možná ani nehodila, ale český název i tak vystihuje téma knihy velmi podobně. 
Oficiální anotace knihy říká: „Mezigenerační vztahy, tajemství v rodině, syndrom výročí, přenos traumatu – to vše jsou způsoby, jimiž do našich životů zasahují nevyřešené konflikty a traumata našich předků. Toto působení je často nevědomé, a proto se jen těžko dobíráme poznání, že to, s čím v životě zápolíme, se možná táhne naší rodinou po generace.“ Stávají se například vědecky tak těžko vysvětlitelné případy, jako že se více členům té samé rodiny přihodí v určitém věku či okolo stejného data velmi podobné věci. Tento fenomén se nazývá „syndrom výročí“. K přerušení tohoto rodinného „bludného kruhu“ může pomoci terapie využívající metody genosociogramu. Předávání rodové zátěže a opakující se programy se zapisují do schématu – genosociogramu – kde je možné vyčíst vše, co tvoří rodinnou zátěž člověka i jeho potomků.
Naštěstí existuje způsob, jak zformovat vazby na rodinu a naše vlastní touhy, aby náš život byl v souladu s tím, po čem toužíme skutečně my sami, s našimi pravými tužbami, s tím, jací doopravdy chceme a potřebujeme být, a ne s tím, co „se“ po nás chce nebo co bychom nevědomky naplňovali automaticky jako potomci svých rodin. Pokud tu nebude působit náhoda ani nutnost, můžeme odvrátit nepříznivé působení a vyhnout se nástrahám nevědomého transgeneračního přenosu. Velmi dobrý základ je už samotný náhled a vědomí, že se mezigenerační přenosy mohou dít a dějí – vyhledání knihy jako je tato je proto dobrým začátkem.
Kromě toho, že je kniha velmi čtivá, obsahuje zajímavé příklady z praxe a názorná rozkreslení rodových příběhů až tři nebo i pět generací zpět. Právě tento postup nás může provést i nevědomými pochody, kde lze snáze pochopit, jak nás naše rodové příběhy ovlivňují i v současnosti. Tato zátěž nás ovlivňuje na vědomé, ale i nevědomé úrovni bytí a opakují se tak psychosomatické nemoci v rodech, ale i tragédie.
Tuto knihu doporučuji lidem, kteří nahlédli, že je v jejich životě může ovlivňovat nejen současnost a okolí, ale také jejich rodinná historie, a tak se snaží pochopit své rodové vzorce chování, které se mohou předávat z rodičů na děti. Je ale vhodná i pro ty, kteří žádnou rodovou zátěž nepociťují, ale zkrátka se zajímají o psychologii, anebo jen chtějí o něco více poznat sami sebe.
____________
text Markéta Štěpánková a Viktorie Havrdová
Knihu „Bolest mých předků mě provází“ vydalo v roce 2021 Nakladatelství Portál.
