Svět knihy Praha je veletrh, na který se všichni těší. Nebo mi to tak aspoň přijde, protože se pohybuji mezi lidmi, kteří rádi čtou a vedou k tomu i děti. Spisovatelka Alena Vorlíčková ke čtení vede dokonce také ty, které čtení bolí. Její tým projektu Pohádky pro společné čtení pokřtil na veletrhu Svět knihy Praha 2017 další publikaci.
Zakletý zámek obsahuje sedm pohádek
Alena Vorlíčková svou novou pohádkovou knihu tentokrát vydala ve spolupráci s Městskou knihovnou v Poličce. Je určená ke společnému čtení s dětmi od 5 let a je vhodná i pro děti, které mají specifické poruchy učení. Především je ale knihou příběhů na motivy slovinských lidových pohádek, kde nechybí kouzla, odvaha, překvapení a dobrý konec s ponaučením. Autorka totiž už od 14 let ráda tuto zemi navštěvuje. Alena Vorlíčková je nejen autorkou projektu Pohádky pro společné čtení, ale také učí tvůrčí psaní a je redaktorkou a korektorkou ATYP magazínu. S autorkou jsme přinesli rozhovor Když čtenáře čtení bolí.
Před každou pohádkou v Zakletém zámku jsou otázky k zamyšlení, které čtenáře a posluchače na příběh naladí. Na konci pak čekají další, podle kterých si s dětmi můžete o pohádce popovídat. Poté následuje ještě jednoduchý a zábavný úkol.
Zámek v Poběžovicích čeká na obnovu
Kniha Zakletý zámek s výraznými pestrobarevnými ilustracemi Petry Řehové a kvalitní tvrdou vazbou byla částečně inspirována nejen slovinskými pohádkami, ale i poběžovickým zámkem. Poběžovice se nachází u Domažlic a blízko Klenčí, proto se při křtu objevil chodský koláč. Kmotrou se stala Jana Podskalská, která jako předsedkyně spolku Poběžovice-Ronsperg usiluje o obnovu zámku. „Zpětně mi přijde, že slovinská dívka v pohádce je Jana, která také zachraňuje zámek mimo jiné čtením s dětmi. I dívka na obálce mi ji připomíná,“ vysvětluje s úsměvem autorka pohádek.
Společné čtení
Křtu se účastnila také dětská psycholožka PhDr. Lenka Krejčová z DYS-centra Praha, která spolupracuje na projektu od jeho počátku. K pohádkovým publikacím Aleny Vorlíčkové říká: „Pohádky pro společné čtení jsou určené pro děti a jejich rodiče, nebo jejich babičky, dědečky, tety, strýčky, starší sourozence i učitele – prostě pro někoho, kdo dítěti udělá společnost a bude si číst s ním. Nemají sloužit k tomu, aby se děti samy učily číst. Mohou být čteny dětem, které ještě číst neumí, ale čtení je baví a lásku ke knihám si budují mnohem dříve, než samy poznají první písmena. Mohou posloužit také při nácviku čtení, když se děti se svými společníky střídají, čtou, co už umí, a zbytek jim čte někdo druhý.“
tet a foto Dagmar Edith Holá, úvodní foto z archivu Aleny Vorlíčkové
Jedna odpověď