V Česku dramaticky chybějí kliničtí psychologové, dětští kliničtí psychologové, psychoterapeuti i pedopsychiatři. Krizový stav se týká dospělých, ale zejména dětí s PAS a ADHD, ale také dětí s jinými poruchami nebo psychickým onemocněním, s akutní reakcí na stres, poruchami příjmu potravy, depresemi, agresivitou, týráním a zneužíváním. Opoždění léčby těchto poruch, nemocí a reakcí na traumata může vážně ohrozit zdravotní stav a psychický vývoj dětí.
„Na 100 000 lidí v Česku připadá 8 klinických psychologů, podle Světové zdravotnické organizace by jich mělo být 26. I přes tento alarmující nedostatek, kdy maminky s nemocnými dětmi čekají na termín 4 až 6 měsíců, stejně jako dospělí, zdravotní pojišťovny nechtějí uzavírat s klinickými a dětskými klinickými psychology smlouvy a tvrdí, že stávající počet stačí,“ říká Hana Jahnová, prezidentka Asociace klinických psychologů ČR.
Nedostatek dětských klinických psychologů i pedopsychiatrů je pro PAS fatální
V rámci konference Nastavme jasná pravidla a podmínky pro péči o osoby s PAS 19. 6. 2018 v Poslanecké sněmovně, která se konala pod záštitou předsedkyně Výboru pro sociální politiku PSP ČR Ing. Radky Maxové, se rovněž mluvilo o velkém nedostatku pedopsychiatrů a dětských klinických psychologů. Pro oblast poruch autistického spektra je dlouhotrvající nedostatek odborníků v obou profesích fatální. Ze zákona jsou totiž jediní, kdo mohu PAS diagnostikovat. Vzhledem k nárůstu počtu těchto dětí jsou čekací doby na diagnostiku minimálně roční.
„Diagnostika PAS trvá okolo tří hodin (anamnéza s rodiči, hodinu a půl test s dítětem). Pojišťovny tolik hodin neproplácí, tak ji málokdo z psychiatrů nebo dětských klinických psychologů chce dělat. Nárůst dětí s autismem je ale raketový,“ řekl na konferenci prof. MUDr. Michal Hrdlička z motolské nemocnice. Jeho přednáška na téma Autismus v lékařské péči byla velmi živě a prakticky podána, ale byla vlastně o tom, že na oblast autismu v ČR chybí ročně milióny, takže je vlastně nemožné poskytovat adekvátní zdravotnickou pomoc. Podle statistiky, které uvedl na konferenci MUDr. Hrdlička, je přibližně 120 pedopsychiatrů. Podle něho by měl být optimální počet dvojnásobný, tj. 240 pedopsychiatrů.
Mgr. Markéta Mohaplová, klinická psycholožka z Dětské psychiatrické kliniky FN Motol, se snažila beznaděj z čísel, o kterých mluvil MUDr. Hrdlička, změnit svou přednáškou na téma Dítě s pervazivní vývojovou poruchou v péči klinického psychologa: „Moje čísla jsou trochu optimističtější. Budu mluvit za psychology, kteří pracují na pojišťovnu.“ Následně se účastníci konference dozvěděli, že v ČR je jeden atestovaný dětský psycholog na sto tisíc obyvatel a má jich být sedm. „V tuto chvíli se však podařilo sekci dětské klinické psychologie domluvit s ministerstvem zdravotnictví dotaci na školení nových klinických psychologů. Je to program na tři roky a devět měsíců a začne v lednu 2019. Lidé, kteří už mají atestaci z obecné klinické psychologie a budou si chtít dodělávat dětskou klinickou atestaci, dostanou dotaci a nějakou kompenzaci ušlého zisku a také částku na pořízení testových metod, které jsou nezbytné. Cílem je sedm psychologů na sto tisíc obyvatel. Pokud by se podařilo po třech letech a devíti měsících stav zlepšit aspoň na tři až čtyři na sto tisíc obyvatel, tak by se projekt považoval za velmi úspěšný. Avšak zatím se do oboru za rok 2018 zapsalo šest lidí, tak to nebude dramatický obrat,“ dodala Mohaplová.
Objednací doby ke klinickému psychologovi jsou až půlroční
Každý rok postihne duševní onemocnění přes 650 tisíc lidí, roste spotřeba antidepresiv. Na pomoc klinického psychologa však zájemci čekají dlouhé měsíce, někdy půl roku.
Podle PhDr. Karla Koblice, předsedy České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP, se stav změnil také proto, že se lidé méně stydí se svými potížemi obrátit na profesionála. „Tuší, že jejich potíže, někdy i fyzické, mohou mít příčinu v psychice,“ doplňuje klinický psycholog PhDr. Koblic s tím, že se však přesto nedaří přesvědčit zdravotní pojišťovny k rozšíření sítě. Přitom atestacemi ročně prochází téměř čtyřicet klinických psychologů a šest klinických psychologů. „Kde jsou?“ ptá se Karel Koblic.
Současný stav může nahrávat šarlatánům
Oborová asociace klinických psychologů se stejně jako Karel Koblic obávají, že problém představují zdravotní pojišťovny, které psychology nechtějí platit. Lidé se pak častěji obracejí na soukromníky a při tom můžou narazit i na různé šarlatány /viz kauza terapeutického centra AKTIP, pozn. red./. Množství lidí, kteří potřebují psychologickou pomoc se zvětšuje, roste i počet těch, kteří mají potřebné vzdělání a umí ji poskytnout. Smlouvu se zdravotní pojišťovnou však dostane jen málokdo z nich, protože zdravotní pojišťovny většinou odmítají nové smlouvy uzavřít. „Počty klinických psychologů pro děti a dospělé jsou trvale podhodnoceny a změny navrhované Reformou péče o duševní zdraví problémy s dostupností bohužel neřeší,“ uvádí Mgr. Hana Jahnová, podle níž zůstává kapacita všech klinicko-psychologických ambulancí daleko za skutečnou potřebou. Objednací doby na první vyšetření činí ve většině regionů 4–6 měsíců. V některých oblastech ambulance klinických dětských psychologů chybí úplně, například na Karlovarsku, Tachovsku či Jindřichohradecku. „Kolegyně chtěla smlouvu s pojišťovnou v jednom z krajů. Odmítavé stanovisko vysvětlila zdravotní pojišťovna dojezdovou vzdáleností k nejbližšímu kolegovi, aniž se zabývala tím, že tento klinický psycholog má kapacitu přeplněnou,“ uvádí příklad PhDr. Koblic. (pozn. red. Nařízením vlády musí mít každý pojištěnec péči klinického psychologa v dojezdové vzdálenosti max. 60 minut.)
Řadě duševních problémů by se dalo předejít, kdyby byl dostatek klinických psychologů
Vzhledem k nedostatečnému personálnímu pokrytí je podle odborníků prakticky nedostupná konziliární pedopsychologická služba pro dětská oddělení nemocnic. Stejně nedostatečný je počet dětských denních stacionářů a krizových center. Osobní zkušenost s dlouhými objednacími termíny má i Marta Pečeňová, předsedkyně sdružení Za sklem, které se věnuje rodinám s dětmi a mladými lidmi s poruchou autistického spektra. „Mému synovi zjistili Aspergerův syndrom před 14 lety a měli jsme obrovské štěstí, že si nás nechala v péči dětská klinická psycholožka v Praze, kde mu poruchu zjistili. Žijeme ve Zlíně a dojíždíme. Na Zlínsku je nedostatek odborníků, jež by se nám mohli věnovat,” říká Marta Pečeňová. Především zpočátku diagnózy by podle ní bylo třeba, aby se klinický psycholog dítěti věnoval alespoň jedenkrát týdně, maminky jsou však rády, když dostanou termín jednou za 3 měsíce, někdy i déle. „Proto jsme založili sdružení, kde se rodiny s dětmi na spektru mají šanci potkat s klinickým psychologem, či speciálním pedagogem,“ vysvětluje a dodává: „Přestože rodiče dítěte s tímto onemocněním mají na péči klinického psychologa nárok ze zákona, často kvůli dlouhým čekacím dobám, zaplatí tisíce korun za diagnostiku v soukromém zařízení.“ Vyšetření soukromým psychologem pracujícím v poradenském režimu (mimo zdravotnictví) však nedává žádnou záruku odbornosti ani kvality diagnostiky a následné péče v případě dětských pacientů s duševní poruchou. Pečeňová tak upozorňuje na stejný problém jako výše citovaný Karel Koblic a také AKP ČR.
Podle odborníků se za posledních 15 let spotřeba antidepresiv téměř ztrojnásobila, více než 27 tisíc Čechů dostane ročně kvůli duševní nemoci nově přiznaný invalidní důchod, depresí trpí každý třetí pracující Čech. „Řadě problémů by se dalo předejít, pokud by se člověk dostal ke klinickému psychologovi včas. Bereme lidi bez doporučení lékařů, tzv. rovnou z ulice. Problém je pouze kapacita ambulancí,“ uzavírá Jahnová. Ministerstvo zdravotnictví podle Jahnové aktuálně vyslyšelo pacientské organizace a připravuje projekt, který počítá s navýšením počtu dětských klinických psychologů. (pozn. red. Více popisuje Mgr. Markéta Mohaplová výše.)
Kliničtí psychologové už mají povinnost se celoživotně vzdělávat
„Jsem ráda, že už je povinnost se vzdělávat pro klinické psychology zavedena, snad k tomu přispěl i seminář, na kterém jsem mluvila o našich problémech. To bylo v dubnu 2015 v Poslanecké sněmovně, kdy se uskutečnila konference na téma Autismus v kontextu občana, rodiny a společnosti,“ vypráví Olga Martynková, matka dvou synů s PAS. „V roce 2013 jsme se konečně dostali ke klinické psycholožce, ale ona nepoznala autismus ani u jednoho z mých dětí. Stále psala poruchy chování a ADHD,“ říká Olga Martynková, která podala stížnost na ministerstvo zdravotnictví a to jí dalo za pravdu. U klinické psycholožky následně proběhl kontrolní audit. „Špatná diagnostika nám uškodila, neměli jsme kvůli tomu možnost Rané péče. Kdyby se nám dostalo adekvátní péče a vyšetření opravdu erudovanou klinickou psycholožkou, mohli jsme tyto služby využívat. Takhle jsme se s tím vším museli poprat sami. Proto je fajn, že průběžným povinným vzděláváním se doučí nové poznatky z oblasti PAS. Bylo by tristní, kdyby jich bylo málo a ještě by zejména ti starší neměli moderní znalosti z oblasti poruch autistického spektra,“ dodává Martynková, jejíž starší syn má dětský autismus a mladší Aspergerův syndrom s nízkou funkčností a těžkou formu ADHD.
Kliničtí psychologové a dětští kliničtí psychologové mají ze zákona č. 96/2004 Sb., a podle poslední novely tohoto zákona č. 201/2017 Sb., povinnost se celoživotně vzdělávat a plnit podmínky tohoto vzdělávání. Zákon určuje, jakou formou probíhá vzdělávání a kdo je za úroveň vzdělávání zodpovědný. „AKP ČR se jako profesní organizace dlouhodobě věnuje celoživotnímu vzdělávání a řadu odborných akcí garantuje, tzn. doporučuje dané odborné akce k účasti členům. Tyto akce se také týkají problematiky a nových odborných poznatků pervazivních vývojových poruch (PAS). Spolupracujeme s dalšími odbornostmi, především s dětskými psychiatry a odbornými společnostmi, podílíme se na reformě psychiatrické péče, která se této problematice také věnuje,“ vysvětluje Hana Jahnová, prezidentka Asociace klinických psychologů ČR .
_______________
text Dagmar Edith Holá a část textu z tiskové zprávy Asociace klinických psychologů / foto Pixabay.com
VIZITKA
Asociace klinických psychologů ČR, z.s. (AKP ČR)
Je profesní sdružení s celostátní působností, které hájí zájmy klinických psychologů v ČR, členy zastupuje při jednáních s Ministerstvem zdravotnictví ČR, při dohodovacích řízeních se zdravotními pojišťovnami, při výběrových řízeních apod. Dohlíží také nad celoživotním vzděláváním, zabývá se etickými problémy souvisejícími s výkonem profese, vytváří koncepci oboru klinický psycholog a dětský klinický psycholog. Aktuálně sdružuje cca 623 členů.
