Za dobu své nemoci jsem se setkal s celou řadou předsudků a polopravd týkajících se duševních nemocí. Asi nejčastější předsudek, se kterým se setkávám, když někomu řeknu, že mám schizofrenii, tak si lidé většinou pomyslí něco o rozdvojené osobnosti. To patří mezi deset nejčastějších mýtů, které o schizofrenii kolují.
Mýtus 1: Člověk trpící schizofrenií je blázen a vždy se chová podivně.
Fakt: Správně léčení schizofrenici můžou žít plnohodnotný život a i přes jistá omezení se mohou zapojit do společnosti.
Mýtus 2: Schizofrenií se myslí nemoc: rozdvojená osobnost.
Fakt: Jedná se o úplně jiné onemocnění mozku nejčastěji projevované bludy, halucinacemi, dezorganizovaným myšlením.
Schizofrenií je celá řada druhů. Nejčastějším druhem je paranoidní schizofrenie, ale jednotlivé typy se od sebe velmi liší a mohou svým projevem vzbuzovat dojem úplně jiného onemocnění, např. deprese, porucha CNS, otupělost atd.
Mýtus 3: Schizofrenie je nevyléčitelné onemocnění.
Fakt: Poslední zkušenosti ukazují, že nemoc lze úspěšně léčit a zotavovat se.
- cca 25% plná nebo částečná úzdrava
- cca 50% zotavení pomocí dlouhodobé léčby
- cca 25% zhoršující se tendence s přetrvávajícími obtížemi
Mýtus 4: Pacienti se schizofrenií mají větší sklon k násilí, jsou nebezpeční a páchají trestnou činnost.
Fakt: Většina osob trpících schizofrenií nikdy nespáchá násilný trestný čin. Pokud ano, jsou to většinou lidé neléčení nebo léčení nesprávně a konají pod vlivem psychózy v pocitu ohrožení vlastní osoby. Naopak lidé trpící schizofrenií bývají často oběťmi trestných činů zejména podvodů a krádeží. Také se jedná o lidi, kteří jsou vysoce citliví a vzhledem k prožité bolesti mnohdy velice empatičtí a hodní. Pokud je ovšem nemoc psychicky nezlomí.
Mýtus 5: Schizofrenici jsou extrémně nebezpeční a vraždí naše spoluobčany.
Fakt: Ročně je spácháno v České republice kolem 200 vražd. Z toho spáchají schizofrenici cca 2 vraždy ročně, což vzhledem k prevalenci onemocnění 1% ve většinové populaci odpovídá 1% všech vražd. Neboli schizofrenici vraždí méně nebo maximálně úplně stejně jako lidé ve většinové „normální společnosti“. Tento mýtus je hlavně způsoben a živen médii, kdy se na vraždy, které spáchají duševně nemocní lidé více zaměřují a mnohdy i chybně osoby trpící jinou duševní chorobou označují za schizofreniky.
Mýtus 6: Schizofrenie a obecně duševní nemoci se ve společnosti vyskytují spíše v menší míře.
Fakt: 30 % lidí se za svůj život někdy potýká s nějakým duševním onemocněním.
Schizofrenie se ve společnosti vyskytuje od 0,5% – 2% podle jednotlivých států. V ČR je to cca 1 %, což odpovídá 100 000 našim spoluobčanů. (V ČR se ambulantně léčí okolo 50 000 lidí se schizofrenií. 700 000 českých občanů navštěvuje pravidelně psychiatra). Obecně jsou duševní nemoci tabu, o kterých se nemluví často ani v nejužší rodině.
Mýtus 7: Ve společnosti schizofrenika by se nemělo šeptat, jelikož by si mohl myslet, že ho pomlouváte nebo proti němu něco chystáte a napadne vás.
Fakt: Toto se může stát jen ve velmi omezeném počtu případů u lidí aktuálně trpící silnou psychózou. V případě dobře zaléčeného schizofrenika je jeho chování až na drobné odlišnosti srovnatelné se zdravým člověkem.
Mýtus 8: Schizofrenie je druh trvalé mentální zaostalosti.
Fakt: Nemoc vůbec nesouvisí s intelektem. Projevy halucinací a bludů mají i vysoce inteligentní lidé například vědci, umělci, politici.
Schizofrenií trpěli nositel Nobelovy ceny matematik John Nasch, fyzik Albert Einstein, fyzik sir Isaac Newton, slavný psycholog Carl Gustav Jung, Johanka z Arku a jiní svatí a celá řada dalších známých osobností Gándhí, Nikola Tesla atd. Herci a zpěváci velmi často trpí BAP (bipolárně afektivní poruchou). Trpěli jí například Miloš Kopecký, Ota Pavel, Petr Muk, Vincent van Gogh. Politici, vrcholoví manažeři a podnikatelé občas trpí různými poruchami osobnosti – psychopatie, kdy kvůli překračování hranic a nekonformnímu chování jsou schopni se lépe prosadit.
Mýtus 9: Pacienti se schizofrenií jsou nespolehliví a nemůžou soustavně pracovat.
Fakt: Záleží na formě a míře postižení, ale spousta schizofreniků běžně pracuje na otevřeném trhu práce. Případně pokud je zasažení nemocí vážnější, tak mohou pracovat v chráněných dílnách a na chráněných místech. Případně pracují nárazově brigádně.
Mýtus 10: Schizofrenici a duševně nemocní lidé můžou řídit motorová vozidla, a tak nás ohrožovat na silnicích. Silniční piráti jsou většinou tito lidé.
Fakt: Lidé se schizofrenií, pokud vlastnili před onemocněním řidičský průkaz, musí chodit na pravidelná psychologická přezkoušení způsobilosti k řízení motorového vozidla, pakliže chtějí řídit auto. Toto přezkoušení většinou zvládnou jen lidé s velmi lehkou formou schizofrenie, případně jiným lehčím duševním onemocněním. Při vážnějších formách duševního onemocnění je většinou řidičský průkaz odebrán. Pokud je někomu diagnostikována schizofrenie, tak většinou nemá řízení povoleno. Tudíž většinu dopravních nehod způsobí duševně zdraví lidé.
______________
text: Václav Rolenec (rozhovor s ním Jsem peer pro duševně nemocné)
VIZITKA:
Ing. Václav Rolenec – 32 let, žije s přítelkyní v Brně. Vystudoval Mendlovu Universitu obor chemie a technologie potravin. Od roku 2009 se léčí s paranoidní schizofrenií. Ve svém volném čase, pokud nějaký má, se věnuje turistice, vojenské historii 20. století a airsoftu. Je spoluautorem publikace Zapojení peer konzultantů do komunitní a lůžkové péče o duševní zdraví.
