Z deníku Lady Rel, lokální čas 15:03, 20. 1. 2018, planeta Země (průzkum zahájen)
Řekla bych, že každý z nich se alespoň jednou dostane na dno své „duše“. Někdo se z něj dostane, ale někdo jiný naneštěstí ne. Bývá složité přežít ve světě, do kterého nepatříte, a ještě těžší, když vás všichni považují za „jednoho z nich“ a odmítají, byť jen možnost, že neznáte pravidla jejich hry. Mám provádět celkový průzkum planety, ovšem zatím jsem moc úspěchů neměla.
Jak jsem zjistila, ona základní lidská hra vlastně v základu není až tak složitá – každý se jen snaží získat sám pro sebe co nejvíce. Co je na tom tedy složitého? Všechno, bohužel, všechno… Tam, odkud pocházím, nejsou lži. Na lidské planetě lidé říkají něco jiného, než si myslí a jde jim jen o takzvanou „prestiž“, nějaká čísílka na monitoru a papíry (vysvědčení, diplomy)! Vím, že někteří z Hvězdného koncilu také neříkají někdy úplně všechno, ale nedělají to pro vlastní obohacení. Hledáte-li tady na lidské planetě nějaký vyšší účel, není! Jak ráda bych pochopila jejich způsob uvažování, důvody, které je vedou k nenávisti a pohrdání. Proč se mezi sebou uráží? Proč se hádají? Proč se zabíjí a snaží se vzájemně zničit, když by měli spolupracovat?
Zjistila jsem, že lidé jsou nesmírně vynalézavou rasou, pokud jde o nástroje sloužící k destrukci. Jistě, z oné temnoty a válek jednou za čas povstane život, někdy válka přinese i vynálezy, které posléze životy zachraňují, ale to je výjimkou.
Z mého pozorování tedy vyplývá, že sem nezapadám, ale pozemšťané ani neuvažují o možnosti, že bych mohla být odjinud, protože vnímají jen přes vnější znaky a v nich jsme stejní. Má mise tedy může úspěšně pokračovat. Můj prozatímní názor je nevypovídající. Budu dál pozorovat, za jakým účelem lžou. Člověk jako takový je inteligentní bytost, ale lidstvo? Nejsem o tom přesvědčená.
Hlášení odesláno.
_____________________
První díl povídky napsala Veronika Jirasek (ilustrace autorka)
