Debbie Tung napsala již třetí knihu. Komiksovým způsobem vypráví o vnímání a sociálním chování introvertních lidí. Na její debut „Introvertka v hlučném světě“ jsme recenzi již psali, tentokrát vám představíme introvertku, která se konečně rozhodne chodit na terapii. Tung své knihy píše a také ilustruje. U nás je vydává Nakladatelství Portál. Její komiksy vychází z běžného života introvertky, lásky k čaji a knihám. Se svým mužem žije v Birminghamu. V Portálu už vyšly její knihy Introvertka v hlučném světě, Když se introvertka vdá a letošní novinka Introvertka chodí na terapii.
Domníváte se, že na terapii chodí především introverti? Pak vás z tohoto předsudku vyvede v nové knize Introvertka chodí na terapii její tvůrkyně Deborah „Debbie“ Tung. Introverti nechodí včas na terapii. Kvůli svému hlubokému přemýšlení a nevyhledávání kolektivu od dětství tak nějak mají depku stále, a nepřijde jim tedy nic divného, když se to občas zhorší. Je tu práce a ta vždy člověka zachrání! Jsou plní kreativity, zajímavých úhlů pohledu, a tak jejich výkon rádi ocení všichni okolo. Nabídnou za to dobrý pocit nebo „píár“. Debbie se dostává jako mnoho jiných introvertních lidí do začarovaného kruhu přepracování, které se násobí neschopností něco odříct a nedobrým vztahem k sobě. Nesmělost se proměňuje v úzkost, zvládání všeho ve vyhoření, frustraci a uzavření se před lidmi. Přestane zvládat, nastoupí sebeobviňování… Přesto stále nevěří radám přátel a partnera, ať vyhledá odbornou terapeutickou pomoc. Proč? Brzdí ji právě introvertnost. Proboha, co si bude povídat s cizím člověkem! Probůh, přeci mu nebude říkat své niterné myšlenky a pocity, co když ji za to vše odsoudí!
Co se nakonec učí? Drobné krůčky laskavosti k sobě. Dát si občas pauzu, dělat si radost maličkostmi, udělat si prostor k zotavení třeba procházkou v přírodě. Začíná si psát deník drobností, za co je vděčná. Začíná se učit rozeznávat své pocity včas, své obavy, které ji odmala hnaly ke kontrole sebe a k tomu, že vše musí být dokonalé a tak, jak to druzí očekávají. Uvědomuje si, že na sebe je tvrdá, ale k druhým soucitná. Rozhovory s terapeutkou jí také přináší poznání, co vše ji v dětství přivedlo k potlačení sama sebe a k sebedestrukci výkonem. „Hrála jsem družnou a společenskou osobu, ale nebylo mi jasné, proč to pro mě není normální. Myslela jsem si, že je se mnou něco v nepořádku. Měla jsem pocit, že rodiče zahanbuju. Tenhle děs si s sebou nesu pořád,“ odhalí Debbie terapeutce při jednom sezení.
Debbie vypráví své niterné pocity i nám všem, v mnohém se podobají lidem s vysokou citlivostí. Někdy ale i tomu, co vypráví některé autistické ženy. Všichni tito lidé žijí dlouhodobě s maskou, aby přežili, dokud se nezhroutí. Teprve pak se učí chodit, ne fyzicky, ale poprvé sociálně, emočně a ve vztahu k sobě. I přestože po prvním sezení chce Debbie terapii vzdát, nakonec ji podstoupí a píše: „Terapie s sebou nese to, že mám někoho, kdo mi ukazuje věci z jiné perspektivy.“ Debbie si uvědomí, že „je vážně děsivé být na nejhlubší, nejtemnější myšlenky a emoce sama.” Také je velmi inspirující její postupné učení se, jak si druhým říkat o pomoc a co vlastně od nich potřebuje.
Debbie Tung pomáhá i to, že se skrze tvorbu sdílí s dalšími lidmi na světě. Její knihy přináší velkou úlevu všem, kteří se od dětství potýkají s tím, že je za jejich jinakost okolí nepřijímá a posílá je za dveře, dokud nebudou normální. Vrátí se s maskou, za kterou se ukryjí, aby druzí byli spokojení. Sami později dojdou k duševnímu onemocnění.
__________
text Dagmar Edith Holá / obálky knihy Nakladatelství Portál / grafika a foto ATYP magazín
Text a grafika vznikly v rámci projektu ATYP magazín 2023, který je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.
K tématu introverze doporučujeme také knihy o lidech s vysokou citlivostí, které také vydává zejména Nakladatelství Portál.
