Od zakladatele metody Podpora pozitivního chování Tonyho Osgooda vyšla v České republice první kniha. Vydalo ji Nakladatelství Portál a byla pokřtěna 21. března v Café AdAstra za přítomnosti britského experta na náročné chování a pedagoga Tonyho Osgooda.
Tony Osgood se věnuje přes třicet let lidem s intelektovým postižením a autismem. Do roku 2019 pracoval jako pedagog v oboru intelektové a vývojové postižení v Tizard Centre na univerzitě v Kentu. Podpora pozitivního chování /dále jen PBS – z angl. Positive Behaviour Support/ přináší nový úhel pohledu na náročné chování. Vnímá ho jako komunikaci a chování, které jsou pro osobu něčím významné. O metodě PBS jsme přinesli loni rozhovor s lektorkou této metody Mgr. Jaromírou Staňkovou „Zaměřte se víc na vytvoření pocitu bezpečí než na žádoucí chování“. Také můžete její přednášku o PBS ze 4. Autistické konference shlédnout na YT kanálu ATYP magazínu.
Kniha střídá neformální a formální styl
Přiznám se, že nejsem příznivcem pedagogických metod, protože jsou svým způsobem manipulativní, i když jsou s cílem dobra pro druhého. Mnoho dospělých lidí na spektru autismu již popisuje, že behaviorální metody od dětství byly pro ně traumatizující. Jednoduše řečeno předělávají klienta k obrazu normy bez respektu k individualitě. V případě PBS Tony Osgood zdůrazňuje, že jde o komplexní soubor strategií, které zachovávají důstojnost člověka a individualitu. Těžko se mi otevírala kniha po všech traumatech, které nám způsobili (již jsem si odvážila zvědomit i to, co způsobil v dětství a dospívání mně pedagogický vliv), a především od roku 2010 mému autistickému synovi. Proto jsem dlouho otálela ji vůbec otevřít. Nakonec mě při listování knihou povzbudily ke čtení metafory a jistý humor, který autor používá: „Víme, že komunikace je uváděna jako častá překážka v porozumění autistickým lidem a lidem s intelektovým postižením. Často se říká, že jejich receptivní komunikační schopnosti jsou špatné nebo že způsob, jakým se oni vyjadřují, nám brání zjistit, co přesně mají na mysli. Ale jak poznamenal velký filozof Medvídek Pú, možná si jen musíme vyndat vatu z uší.“
Co je to náročné chování?
Zprvu nám kapitoly osvětlují, co je náročné chování. Je určitou formou komunikace. Proto se odborníci už mnoho let přiklánějí k tomu, že pečující o lidi s náročným chováním se potřebují naučit správně (tedy jinak) komunikovat. Nesprávné komunikování je spouštěčem chování, které se nazývá náročné (nebo se používá stresové, to je více respektující a ne nálepkující). „Náročné chování má pro člověka význam, i když ostatním není srozumitelné,“ píše Tony Osgood a doplňuje: „Toto chování může sdělovat – chci pozornost, chci, aby něco skončilo, chci nějakou věc, chci nějaký pocit.“ PBS je zaměřena především na to nejprve porozumět chování klienta /dítěte, žáka…/ a nezaměřovat se na to, jak chování zastavit. Doporučuje zformovat ho do podoby komunikace, které porozumí více lidí nebo vymyslet alternativní chování, které by náročnému chování konkurovalo. „Jak nás moudře varoval Ephraim, pokud nepovedeme rozhovor, začneme křičet, a nakonec to skončí bojem o to, kdo je důležitější. Komunikace je tedy výměna, sdílení,“ píše autor.
Sloni v místnosti
V kapitolách autor pomáhá lépe uvidět za „náročné chování“ přes příběhy svých klientů. Zdůrazňuje, že máme-li se starat o člověka s náročným chováním, je důležité ho na prvním místě vnímat jako člověka, nikoli diagnózu. Pátá kapitola přes obraz slona v místnosti ukazuje, jak být zaměřený na člověka. „Než se pustíme do zkoumání toho, proč k určitému chování dochází, musíme identifikovat slony v místnosti, chytit je a odstranit, aby nemohli šlapat na lidi kolem sebe. (…) Zdá se, že sloni se pro mnoho lidí, kteří pracují v říši sociálních služeb, stali neviditelnými,“ píše Osgood. Stejně tak i pro rodiče, pedagogy… Být zaměřený na člověka znamená hledat řešení „proti proudu“. To je věta, která by měla podle mě být klíčová pro jakoukoliv metodu. Bez ní je i sebelepší metoda prostě manipulace a strkání do škatulky „správný člověk se správným chováním“.
Jak se dobře starat o „svého“ člověka
Osgood říká to, co píšeme v ATYP magazínu již 7 let: že je důležité znát jeho zájmy a skrze ně navázat s dotyčným člověkem vztah. To vyžaduje i naši proaktivitu. Tony Osgood píše o třech faktorech důležitých pro to, abychom se mohli dobře starat o toho, o koho pečujeme:
- Bývá užitečné využít zájmy a oblíbené věci člověka k zarámování učení a vztahů. (pozn. autora recenze: Mám jen problém se slovesem využít.)
- Soucit nám pomůže vidět v druhých sebe samé.
- Soucit není pro slabé, ale pro silné povahy.
Hledání alternativní podpory
Sedmá kapitola popisuje podpůrné strategie na vzorovém příkladu. Na čtyřbodovém modelu běžné situace vždy rozebere spouštěč náročného chování a následky. A poté následují tabulky, které podrobně rozeberou spouštěč od pečujícího, hypotézu, proč dotyčný zareagoval stresovým chováním a následně strategie, které mohou neutralizovat nebo oslabit stresové chování. V další tabulce hledá Osgood podporující strategie nalezením alternativní komunikace pečujícího s klientem a zajištění, aby klientovi bylo dobře a náročné chování nespouštělo už jen to, že nemá naplněné své potřeby.
Být zaměřený na člověka znamená hledat řešení „proti proudu“
Kniha je zaměřena především na změnu komunikace u pečujícího. V podstatě kdyby se lidé naučili takto komunikovat, bylo by méně duševních onemocnění a traumat, která se neustále ve společnosti zvyšují. A je to právě kvůli tomu, že lidé nekomunikují s respektem, ale pod tlakem na výsledky. Zaměření na člověka, na vztah s ním a na to, co ho baví a naplňuje, čím dál více mizí. Nehledají se cesty „proti proudu“, ale naopak se víc a víc tlačí jen ke „správnému postoji, správnému chování“ a nikdo nesmí vybočit. Kéž by tuto knihu od Tony Osgooda četli i učitelé, rodiče, osobní i pedagogičtí asistenti, a ne pouze ti, co pracují nebo žijí s lidmi s náročným chováním. Ulevilo by se pak všem, kdyby se naučili respektující komunikaci, hledání alternativ a zaměření na člověka a vztah s ním.
Přesto dodávám, že velmi záleží, kdo behaviorální metodu vede. I to, co může být skutečně pozitivní, respektující, může u nesprávného odborníka, ale i pedagoga zraňovat a vést k chronickému stresu a tlaku na sebe u klienta (v případě školy žáka).
Kniha přichází v době, kdy sociální služby pro klienty s náročným chováním téměř neexistují. Zaměřuje se na klienty, kteří nekomunikují verbálně. V České republice se systém zaměřuje také na ně a hledá, jak pomoci jim i jejich pečujícím. Jsou ale také jedinci s náročným chováním, kteří jsou verbální, a ti po základní škole propadají sítem jak ve školství, tak v sociálních službách i v celém sociálním systému. Stejně tak jejich pečující.
___________
Text Dagmar Edith Holá / grafika ATYP magazín / knihu vydalo Nakladatelství Portál, obchod.portal.cz
