V době karantény je pro lidi na spektru a rodiny dětí na spektru nejhorší nepředvítatelnost. Nikdo neví, co bude. Kdy karanténa skončí? Co bude po karanténě? Vir zmizí? Kdy půjdeme do školy? Kdy uvidím babičku s dědou? Jak se dostanu na střední? Jak to bude s prací? Nezkrachuje firma?
„Třeba některé děti s autismem řeší, co když nebude jejich oblíbené jídlo k dostání? Co když nemoc dostanou moji rodiče? Jiné už křičí, zejména děti s AS, když slyší zprávy,“ říká Přemysl Mikoláš. Radí rodičům, že si mají pouštět zprávy jednou denně a mimo děti. „Je to velmi zatěžující pořád sledovat vše okolo koronaviru, a děti to nesou daleko hůře. Vnímají úzkost, bezmoc, a z toho vzniká stresové chování.“
„Učím rodiče, jak přemýšlet. Potvrzuje se můj úhel vidění světa, že to není problémové chování, je to úzkost a toxický stres. Intenzivně musí předcházet spouštěčům stresového chování, což klade velký důraz i na jejich psychohygienu,“ zdůrazňuje psychoterapeut.
„Některé děti s autismem ještě nezvládly nosit roušky. Zatím nepomohly piktogramy, říkanky, které už kolují. Je třeba oslovit širokou veřejnost, že prostě tyto děti tady jsou a potřebují jít na vzduch. Nebude stačit lékařské potvrzení, protože lidé mohou mít strach.“ Článek o tom, jak přežívají rodiče, jejichž děti s autismem odmítají roušku, jsme publikovali: Když dítě odmítá roušku…
A zcela aktuálně začínají rodiny řešit strach, co bude s jejich autistickým dítětem, kdyby se infikoval rodič? Kdo se o něj postará a jak? Z toho vyplývá otázka? Je moje dítě pro společnost důležité?
Doporučení z rozhovorů s rodiči dětí a lidmi na spektru za „posledních 96 hodin“:
- Kde končí jedna rutina, začíná jiná rutina. Předvídatelnost je bezpečí a podpora. Udržte rutiny, kdykoli je to možné.
- Je potřeba najít nový jiný obyčejný život, přičemž ten nový obyčejný život obsahuje dobré prvky z toho starého života. Přidáváme tedy to, co nám funguje, a ubíráme to, co nám nefunguje.
- Soustřeďujeme se na období, časové úseky, kdy je nám dobře. Co je jinak, když je nám dobře? Všímáme si toho, čím to je.
- Spánek – kdy jít do postele a kdy vstávat. Někteří lidé se budí dřív, někteří později. Co budu dělat, když členové rodiny ještě spí? Jaký je plán aktivit?
- Někteří lidé na spektru mají oblečení spojené se školou/učením. Je třeba zvážit, jestli by toto oblečení neměli mít v době výuky pro jejich bezpečí a předvídatelnost na sobě.
- V domácnosti může být za současné situace větší hluk. Pro lidi na spektru může být hluk, vzhledem k jejich přecitlivělosti, problém a vede k autistické krizi. Pro rodiče může být také celodenní hluk a nemožnost odejít do práce nebo klidové místnosti, spouštěčem horší nálady. Hledat způsoby, jak mírnit tento hluk. Jak si navodit chvíle ticha.
- Lidé na spektru potřebují vědět, kde je místo k učení, kde je místo ke hře, kde je místo k jídlu, kde je místo k mytí a kde je místo, kde si můžu zalézt a být na chvíli sám. Sám se svými pocity – bunkr, deka, stan, domeček, balkón, koupelna, záchod. Dát rodině signál potřebuji být teď sám na určitý čas. Na to má právo každý z rodiny. Učit to i děti.
- Nahrávat si oblíbené pořady, zaplatit si kanály dokumentárních filmů a oblíbených pořadů. Některá ZOO, národní parky, akvária mají on-line sledování. Pro děti a dospívající důležité zdroje životní síly a energie v záplavě zpráv o nemocech. Do rutin, denních plánů je zakomponování této aktivity zcela na místě. Mám informace z rodin, že si děti na autistickém spektru zakrývají uši a křičí při pohledu na televizní obrazovky.
- Nesmíte zapomenout na fyzické cvičení – zbavuje stresu, únavy a podporuje spánek. Je nespočet videí, které v době karantény lidé nahrávají a podle nich můžete zábavně cvičit i s dětmi nebo sami.
- Rodiče, prosím, sdílejte svoji zkušenost s ostatními rodiči.
Výpovědi, které nám zasíláte, budeme postupně publikovat. Stejně jako postřehy a rady, které psychoterapeut Přemysl Mikoláš má z telefonických konzultací klientů, o které pečuje.
text a foto redakce ATYP magazínu
