Jako každý rok. Kněz v neděli vymění dlouho nošený zelený ornát za bílý. Je slavnost Krista Krále. Je to znamení, že brzy skončí liturgické mezidobí a začne advent. To kněz oblékne fialový ornát. Jakmile se objeví v kostele fialová, tak po odchodu z kostela nastane napětí. Všude blikají světélka, objevují se reklamy na Vánoce a proniká to až domů. Musím nakoupit aspoň drobné dárky pro příbuzné, rodinu, nejlepšího kamaráda a jeho choť. Naštěstí většinou jako dárky kupuji každoročně totéž, takže to tolik času nezabere. Teď, koncem adventu, hrají v supermarketech koledy, navíc zpívané trapným hlasem.
Tuto dobu opravdu nesnáším. I doma je to všelijaké, protože každý něco shání. Jsem rád, že potřebuji nahrávat videa z kurzu, proto na Vánoce nemám pomyšlení. Také jsem se letos rozhodl napsat e-book, takže pro shánění materiálů opravdu nemám čas myslet na Vánoce a předvánoční úklid v pokoji. Uklízení mě navíc vůbec nebaví. Nebo chodím kreslit do základní umělecké školy, jednak proto, abych se vypracoval ve svém talentu a také proto, že chci dát obrázky do svých elektronických knih.
Na Vánoce jdu do kostela ministrovat. To mám rád. Také se těším na to, až se mezi svátky setkám se starší sestřenicí a jejím manželem a popovídáme si. Letos jsem si ještě domluvil kamarádku s jejím manželem, takže se mám na co těšit. Ale na hlavní svátky se vůbec netěším. Moje matka je pedantka na pořádek a myslí si, že má být uklizený každý kout. Sama leští každou skleničku, kterou máme doma ve vitríně. Máma bývá před Vánoci velmi nervózní, aby všechno bylo krásné a svoji náladu přenáší i na mě. Dárky skoro nepotřebuji, protože to, co potřebuji, mám.
Osobně bych byl nejradši na Štědrý večer v klášteře mezi řeholníky, kde bych sice jako dárek dostal jen nějakou drobnost, ale třeba by tam nebylo takové předvánoční napětí. Podle mě zde nepanuje, možná je to tím, že tu není žádná pedantské žena. Ideální Štědrý den si představuji takto: Ráno poslední adventní mše svatá, pak snídaně, malý výlet a na večer štědrovečerní večeře. Pak by byly dárky a povídání si a na závěr půlnoční či předpůlnoční Mše svatá a adorace Nejsvětější Svátosti Oltářní.
Na Boží hod doma je nuda. Proto kašlu na rodiče a jdu ministrovat do kostela za Prahu.
Silvestra již nemám kde trávit. Diecézní centra pro mládež už mi nevyhovují. Stejně tak jiné aktivity pro mládež, protože už mi je skoro 29 let. Pravda, minulý rok jsem byl na jedné akci, kde byli i starší lidé než já, ale stejně mi to moc nevyhovovalo. Letos se chystám za babičkou, dědou a tetou do Brna. Doufám, že to půjde. Odtud bych pak jel na poutní místo Svatý Hostýn, kde bych měl čas na modlení a začít nový rok Mší svatou. Když Vánoce skončí, jsem rád, že to nebylo horší, než jsem si původně představoval a těším se na velké křesťanské svátky – na Velikonoce, před kterými není skoro žádný shon.
______________________
Lorenzo píše pod pseudonymem. Vzhledem ke stigmatizaci lidí s PAS jsme souhlasili s tím, že text bude pod jeho blogovou přezdívkou Lorenzo stejně jako jeho předešlý text o pevném objetí, které v dětství musel zažívat.
ATYP magazín jeho identitu zná.
Foto Pixabay.com
