Neexistuje člověk, který by nebyl někdy psychicky zraněn nebo naopak by sám někoho jiného nezranil. U fyzických zranění vás někdo ošetří a do určitého věku konejší a vytvoří vám pocit bezpečí. Dokonce někdy stačí upadnout, nic si neudělat, přesto rodič hned přiskočí, bolístku pofouká a obejme vás. Jak je to ale s duševní bolestí, která není vidět, popisuje ve své nové knize Hojení vnitřních ran Rolf Sellin z Nakladatelství Portál.
Podle autora stejně jako u fyzické bolesti reaguje celý člověk, myšlení, tělo i pocity. U duševního zranění máme rovněž pocity, změní se naše myšlení a naše tělesné rozpoložení. U psychických zranění se mnohdy točíme v kruhu, kdy tělesné rozpoložení (únava, bolest) změní myšlení a následují horší pocity, otevře se vnitřní rána. A není nikdo, kdo by pofoukal, ošetřil a poskytl bezpečí.
Některá duševní zranění k nám přicházejí plíživě a skrytě a jiná nás naopak zasáhnou naráz jako rána do obličeje. V případě náhlého zranění to v tu chvíli může vyvolat stresovou reakci jako u napadení. A my proto zareagujeme tělesně, emočně i myšlenkově jako z doby kamenné: chceme utéci, bojovat nebo ustrneme. Všechno je buď černé, nebo bílé. Naše myšlení a pocity nedokáží rozlišovat nuance. “Při duševním zranění se svět postiženého okamžitě podivně smrskne a zredukuje pouze na bolest. Tělo se stáhne stejně jako při fyzické ráně: ucukne, znehybní, zatuhne, dostává se do nějakého stavu obrany (na těle se to může projevit např. nahrbením zad, zkřížíme si ruce před hrudí nebo si rukama jakoby chráníme obličej). Za obrannou hradbou je náš nejlépe chráněný orgán. Srdce, protože je v otázce přežití nejdůležitější a poslední baštou. Vždyť taky pro jeho bolest máme mnohá pojmenování na základě zkušeností s psychickými ranami: “Strachy mu spadlo srdce do kalhot. To zklamání bylo jako bodnutí do srdce. Srdce se mu zastavilo, zkamenělo nebo ho má zlomené. Zamrazilo ho až do srdce, rve mu to srdce. Spadl mi kámen ze srdce, je mi lehko u srdce. Srdce nám může strachem bušit až v krku. Železné okovy svírají hruď, má srdce z kamene… Každá duševní bolest, která nás zasáhne, vede k popsanému stažení a skončí v srdci,” píše terapeut Rolf Sellin, kterého už znáte díky dalším knihám k tématice vysoké citlivosti Blíž tě nepustí a Vysoce citliví lidé mezi námi. Někteří lidé zažili tolik duševní bolesti, že srdce jim ztvrdlo, postavili si hradbu mezi sebe a ostatní, aby už je nikdy nikdo nemohl zranit.
Rodiče, kteří nedají útěchu
Při duševní bolesti bohužel ne vždy děti naleznou to, co by jim pomohlo a co dostávají při tělesných zraněních. Autor Rolf Sellin zmiňuje rodiče, kteří sami neumí s duševní bolestí zacházet. Někteří jsou přemožení duševní bolestí svého dítěte tak, že přebírají jeho bolest. Jiní zase mají tendenci bagatelizovat duševní zranění dítěte, další nedají útěchu a jen hledají viníka a kdo si začal. Tyto vzorce chování dítě přebírá a uplatňuje vůči sobě i v dospělosti. Sellin to v mnoha kapitolách rozebírá, co způsobuje bagatelizování rány nebo když rodiče poučují namísto podpory, nebo dokonce pokud vyhodnotí, že dítě je vinno, ještě ho potrestají. Je uveden typický příklad, kdy dítě řekne rodičům, co nespravedlivého od učitelky zažilo a rodiče se postaví na stranu učitelky a dítě navíc také potrestají. Rodiče nechtěně předávají výchovou to, jak s nimi bylo a je zacházeno při duševním zranění. Často lidem, ke kterým nemají tak blízko, podporu dají, ale vlastním dětem ne.
Když vás někdo psychicky zraní
Sellin uvádí seznam různých reakcí a doporučuje se k nim vrátit poté, co si zkusíte jeho metody k hojení vnitřních ran. Radí u zdánlivě drobných úkolů si je dávkovat, dělat přestávky a hlavně léčit běžné duševní rány. Traumata patří do rukou terapeuta.
Mě asi nejvíce zaujaly metody: Stůjte citelně při sobě a Ruku na srdce. Tu druhou můžete používat ihned poté, co se cítíte zahnáni někým do kouta. „Když si v situaci akutního duševního zranění sami poskytnete tělesný dotyk, dosáhnete podobného účinku, jaký by vám přinesl důvěrný kontakt s jiným člověkem.“ Poskytnutí si první pomoci jeho metodami je pro člověka, který zažil opakovaně duševní rány i traumata, jako zázračný lék. Některé se již učím zautomatizovat. Velmi praktickou metodou je Ohraničení rány. Načrtnete si osm sektorů svého života a zakreslíte si, která oblast utrpěla ránu. No, a třeba zjistíte, že jen jedna. Sellin říká, že „tato metoda patří do základní výbavy pro stav nouze, aby se zabránilo vypuknutí plošného psychického požáru, který by za určitých okolností mohl do utrpení vtáhnout i další oblasti.”
Protože se poslední roky zobrazuje ležatá osmička jako symbol pro autismus (a ne už puzzle), zaujala mě metoda Odbourávání stresu umístěním do prostoru ležaté osmičky. Díky této metodě přestanete být bezmocní ve stresu i v případě akutního stresu z druhé osoby. Navíc si osmičkou vymezíte hranice. Ležatá osmička je navíc “znakem harmonie a symbolizuje proudící energii,” píše Sellin. Vyzkoušejte si ji, ale nejprve si opravdu zakupte tuto knihu, najdete v ní malé praktické krůčky, které mohou udělat velký zázrak a vaše vnitřní rány se budou hojit.
__________
text Dagmar Edith Holá / grafika ATYP magazín / ilustrace Katka Fabiánová / obálka Nakladatelství Portál
Text a grafika vznikly v rámci projektu ATYP magazín 2023, který je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.
