Světový den duševního zdraví 2024 se letos zaměřuje na „Duševní zdraví v práci“. Letošní iniciativa vyzývá zaměstnavatele, zaměstnance a organizace, aby společně pracovali na řešeních a zajištění podpůrných opatření pro pracovníky, což může přinést výhody v podobě lepšího pracovního prostředí, zvýšené produktivity a snížení absencí. Světový den duševního zdraví připadá každý rok na 10. října. Cílem je vytváření zdravých pracovních prostředí, která podporují duševní pohodu a zabraňují rizikům, jako je stres a diskriminace. Cílem je také snížit stigma spojené s duševním zdravím v práci a podpořit začlenění těch, kdo mají s duševními problémy zkušenost, do pracovních kolektivů.
Pojďme se podívat na to, jak to vypadá v případě neurodivergentních lidí v zaměstnání
Připomeňme si, co je neurodivergence. Je to termín označující různé způsoby fungování mozku, které se liší od neurotypických standardů, například autismus, ADHD, dyslexie nebo Tourettův syndrom. Neurodivergentní lidé vnímají a zpracovávají svět odlišně než většina populace. Termín vznikl jako nehodnotící pojem pro zdůraznění neutrálního přístupu k autismu a jiné neurodivergenci jako alternativa k výrazům abnormální a jiným lékařským nálepkám. Naopak pojem neurotypický označuje lidi, jejichž neurologické fungování odpovídá standardům většiny populace.
Zpráva City & Guilds Neurodiversity Index 2023 odhalila několik klíčových problémů, kterým čelí neurodivergentní zaměstnanci na pracovištích. Zde jsou hlavní body:
- Nedostatečná podpora a školení: Jen 23 % pracovníků HR mělo v posledním roce školení o neurodiverzitě, což vede k nedostatečnému povědomí a přípravě na efektivní podporu těchto zaměstnanců. Zpráva odhalila nízkou připravenost organizací na neurodiverzitu.
- Obavy z odhalení neurodivergentního stavu: Přibližně 32 % neurodivergentních pracovníků váhá, zda svůj stav na pracovišti zveřejnit, z obav o negativní reakce. 10 % se skutečně setkalo s nepřijetím po zveřejnění své diagnózy.
- Denní pracovní stres: 40 % neurodivergentních pracovníků uvedlo, že jejich podmínky ovlivňují jejich výkon téměř každý den, což může zvyšovat stres a negativně působit na produktivitu.
- Nedostatečná diverzita a inkluze: I když 80 % respondentů věří v důležitost inkluzivních politik, mnoho organizací tyto postupy nemá a 41 % se teprve snaží přizpůsobit procesy přijímání pro neurodivergentní osoby.
- Význam neurodiverzních mentorů: Pozitivně působí neurodiverzní mentoři, kteří jsou k dispozici v 49 % firem, aby podporovali kolegy a zvyšovali povědomí o neurodiverzních potřebách, aby poskytli poradenství a podporu kolegům s neurodivergentními podmínkami.
- Téměř polovina respondentů také uvedla, že má neurodivergentní děti, což ovlivňuje rovnováhu mezi pracovním a osobním životem.
Tato zjištění ukazují, že neurodivergentní lidé často čelí na pracovištích stresu z nepochopení, nedostatku podpory a neochoty se přizpůsobit jejich potřebám. Avšak Podle CEO City & Guilds, Kirstie Donnelly, může zahrnutí neurodivergentních pracovníků přinést firmám inovativní myšlení a větší odolnost, což však vyžaduje efektivní školení a pochopení různorodosti potřeb pracovníků, aby pracoviště skutečně podporovalo inkluzi a produktivitu.
Profesorka Kirby: Zaměstnavatelé nejsou připraveni na neurodiverzitu
Profesorka Amanda Kirby britská lékařka a profesorka, která se specializuje na neurodiverzní problematiku, zejména na podporu lidí s ADHD, autismem, dyslexií a dalšími neurodivergentními stavy, uvádí k Dnešnímu dni duševního zdraví na pracovišti.
- Stres na pracovišti a zhoršení duševního zdraví
U neurodivergentních lidí je stres na pracovišti téměř na hranici sebevraždy nebo se u nich vyskytuje opakovaně autistické vyhoření.
„Pravidelně vyhořím. Celou svou kariéru pracuji v neustálém cyklu nadměrného výkonu následovaného obdobím vyhoření.“
- Nedostatečná podpora a porozumění pro neurodivergentní zaměstnance
Pracoviště a lidé v managementu stále nemají představu, jak skutečně porozumět neurodivergentním zaměstnancům, jak je řídit a jak s nimi pracovat.
„Informoval(a) jsem své pracoviště o diagnóze… Následné diskuse však ignorovaly jakýkoli dopad, který může mít můj neurodivergentní stav a nedostatek podpory na výsledek.“
Tyto výroky zdůrazňují potřebu většího porozumění a podpory pro neurodivergentní osoby, protože dlouhodobý stres bez podpory vede k vyčerpání a zhoršování jejich duševního zdraví.
- Nadměrná stimulace a smyslové problémy
Neurodivegentní lidé uvádějí, že pocit přetížení po pracovních akcích, kde dochází k velkému zapojení a smyslovým podnětům, znamená vzít si volno na zotavení.
Stres z kancelářského prostředí (jasná světla, hluk, žádné klidné prostory) a socializace s kolegy… vedl ke stresu, úzkosti, záchvatům migrény, zhroucení, vyhoření.
- Nepřístupnost procesů na pracovišti
Nejsou úspěšní z různých důvodů, nejvíce však protože proces není pro neurodiverzního člověka přívětivý (např. úsudky vynesené na základě jednoho pohovoru s neurodiverzním člověkem).
- Strach z následků při žádosti o pomoc nebo úpravy podmínek
„Můj zaměstnavatel o tom neví, protože jsem si vzal během dne volno… stydím se přiznat, že mám potíže, a obávám se jejich reakce.“
„Deprese, protože nadřízený nechtěl naslouchat, když jsem požádal o rozumné úpravy.“
Body Amandy Kirby zdůrazňují systémové problémy v rámci struktur na pracovišti, které často nedokážou vyhovět potřebám neurodivergentních zaměstnanců, což vede ke stresu, vyhoření a zhoršení duševního zdraví. O tom samém píše Pete Wharmby.
Wharmby: Autističtí zaměstnanci se potýkají s častým vyhořením
Ve své knize Atypický se zabývá autistický spisovatel Pete Wharmby mnoha zkušenostmi ze zaměstnání. Poukazuje na to, že je nutné, aby zaměstnavatel a kolegové byli informováni o specifikách autistických lidí, jinak si mnoho rysů budou mylně vykládat jako lenost, nepřizpůsobivost, hloupost, drzost apod. „Neinformovanému člověku zvenčí se může zdát, že například neschopnost autistické osoby přecházet mezi různými zaměřeními je strašnou povahovou vadou. Místo toho, aby se na ni pohlíželo jako na hlavní součást postižení, kterým je autismus, je považována za důkaz toho, že dotyčný je bezohledný ztroskotanec, což má dopad na vztahy, zaměstnání a další.” To je příklad jednoho z mnoha specifik autistických lidí. Wharmby rozebírá mnohá další: zvýšená míra citlivosti na odmítnutí – lidé s autismem zažívají šikanu odmala, proto jakékoliv negativní posouzení jejich osoby je uvrhne do úzkostí až paralýzy, dále hypersenzitivita na pachy, světla, zvuky,… Wharmby rovněž rozebírá, že autisté nejsou schopni odevzdávat úkoly nedodělané nebo chybné i za cenu přetížení se a stresu. Uvádí také nejednoznačné zadávání úkolů ze strany neautistických lidí, což může autistického zaměstnance velmi stresovat a brzdit ho ve výkonu a produktivitě. Wharmby se v jedné kapitole zabývá vyhořením, které postihuje většinu autistických lidí a mnohdy i opakovaně. Při tom podle něho by jako prevence vyhoření stačila úprava prostředí a informovanost kolegů a zaměstnavatele o komunikačních specifikách autistických jedinců a jejich hypersenzitivitě.
____________
Text Dagmar Edith Holá
