Získat příspěvek na péči je boj?

Dobrovolnická nezisková organizace z Moravskoslezského kraje Jonášův spolek, z.s. zorganizoval pro rodiče autistických dětí dvoudenní seminář sociálně právního minima. Týkalo se to především příspěvku na péči o dítě a zdravotních průkazek. Jak už to na takových seminářích bývá, řešilo se daleko více a mnohdy rodiče vyprávějící příběh potřebovali i podpůrnou pomoc všech účastníků.

„Mluvit o osvětě je fajn, já se ale snažím po sedmi letech svého pohybu v oblasti autismu, aby Jonášův spolek, z.s. nabízel efektivní praktickou pomoc rodičům v těžkých situacích. Proto pořádáme semináře s odborníky na témata, která my pečující potřebujeme prakticky řešit,“ říká zakladatelka a matka 10letého autistického syna Jonáše Silvie Konečná. „Pozvali jsme právničku Radku Pešlovou z Brna, která má za sebou skoro deset let právního poradenství zejména v sociálních službách. Rodiče pečující o autistické dítě se sami nemohou vyznat ve stále přibývajících a měnících se zákonech, nařízeních, vyhláškách, tak jim chceme pomoci tímto dvoudenním workshopem,“ doplňuje Konečná. Seminář pomohla financovat Nadační fond pomoci Karla Janečka. Jonášův spolek, z. s. založila Silvie Konečná v Hlučíně v listopadu 2016. Příběh syna Jonáše si můžete přečíst na jeho webu.

Je těžké obsáhnout pouhým článkem vše, co je nutné znát, když se rodina dostane do situace, kdy potřebuje pomoc od státu. Na workshopu po krátkém seznámení vyplývá, že každá rodina prioritně řeší jiný příspěvek. Jedni na auto, druzí na bydlení, všichni ale dohromady příspěvek na péči na dítě a případné odvolání. Všichni žijí v mýtech, které se o posudkových komisích šíří: Jsou to hadi, vždy dají o stupeň nižší příspěvek, než na který má postižené dítě/dospělý nárok. Pokud se odvoláte, seberou vám i ten stávající.

Špatně napsaná zpráva nebo špatně napsané odvolání rovná se nezískání příspěvku

Právnička Mgr. Radka Pešlová říká, že pouze 5 % má špatnou zkušenost a není se tedy čeho bát. „Právě s těmito pěti procenty pracuji já a pomáhám jim nastavit žádost nebo již odvolání správně. Často nedostanou řádný příspěvek, protože nedodají ty správné „papíry“ nebo je vyplní špatně. Byť posudkový lékař má v rozporných zprávách učinit nejprve soulad, tak se někdy stává, že rozhodne podle svého nepodloženého názoru. Proto je ale možné se odvolat, aby svoji chybu napravil,“ říká Radka Pešlová a s úsměvem dodává, že „pokud naší myšlenkou bude, že příspěvek nám nedají, tak nedají.“ Školení pro rodiče pořádá z toho důvodu, že si pak pomohou sami. Měsíčně stihne pomoci s odvoláním tak deseti lidem, ale pomoc by potřebovalo více neúspěšných žadatelů. „Po školení bude víc těch, kteří to zvládnou sami, bez mé osobní pomoci,“ věří usměvavá právnička, kterou k této práci sociálně-právního poradenství dovedly zkušenosti z rodiny, kde pomáhají bratrovi ochrnutému po autonehodě.

Pečující jsou silní lidé, ale zapomenutí

Podle Radky Pešlové bývají pečujícími osobami většinou ti nejbližší z rodiny. Velmi často se nikdo neptá, jak je právě jim a co by potřebovali. Pozornost a pomoc se soustředí na nemocného či handicapovaného. „Nemají čas na sebe, nerelaxují, necvičí, nejedí správně, neuleví si,“ říká Pešlová. To všechno ji vede ku pomoci těmto silným lidem, kteří pomáhají druhému a přitom sami si často neumí pomoci. Jejím snem je projekt Pečujeme o pečující, který by pomáhal pečujícím třeba tím, že by jim někdo doma pomohl zdarma s úklidem, dostali by masáž jako dárek apod. Na webu projektu Pečuj doma, pro který pracuje, se můžete dočíst mnoho rad. Příspěvky na web i publikace se snaží podle svých slov psát tak, aby i laik pochopil právnické formulace, kterých se lidé často bojí. Řeší situace rodin, které se zdají být zapeklité a neřešitelné. Na semináři k ní přicházejí různé dotazy. Jedna žena právě řeší, zda dítěti, kterému je již 18 let a má invalidní důchod, náleží dál výživné od jeho otce. Otec tvrdí, že když má dítě invalidní důchod, nic přispívat nemusí. „Pokud osoba není schopná se sama živit (často tomu můžeme říkat výdělečné činnosti), náleží jí dál výživné od toho rodiče, který s ním nežije v domácnosti. Stát posílá invalidní důchod, ale to je sociální dávka, která následuje až za povinností rodiče. Otec by měl posílat výživné,“ zdůrazňuje Pešlová.

Získat příspěvek na péči je boj 

„Nemyslete na to, že je to boj, ale že na první dobrou příspěvek dostanu takový, jaký potřebuji,“ říká Pešlová. Také podle právničky pomáhá odosobnění: Nebojuji s posudkářem, ale snažím se získat podle zákona, na co je nárok (ze systému). Nebojuji s paní na úřadu, ale jen potřebuji pomoci. Někdy se úředníci odvolávají na vnitřní metodiku, kterou nechtějí ukázat. Často jde o pouhé výmluvy, aby nebyla vina na nich. Metodiky mohou být i v rozporu se zákonem – ten má vždy přednost (jak se dá zjistit ze soudních rozhodnutí). V případě, že máte s PNP problém, je potřeba si vše nastudovat a mít jasné argumenty (tvrdím – dokazuji, nestačí jen popsat, jak to je, ale musím o tom mít jiný důkaz – třeba lékařskou zprávu).

V tuto chvíli se seminář stáčí k tématu, zda si úředníka mohu nahrávat. „Můžete, pokud o tom ví. Podle judikatury to není narušení řízení. Také položený diktafon či mobil změní přístup úředníka k vám. Takže to mnohdy pomůže,“ doplňuje Radka Pešlová. Pokud to úředník odmítne, trvat na tom, aby písemně zapsal, že odmítl nahrávání, a pak si můžete stěžovat. Ale většinou raději přistoupí na nahrávání – nejde o nic osobního, ale o pracovní postup úředníka. Mnoho lidí ale využívá nahrávku jako pomstu, aby si mohli stěžovat. To ale není to, jak získat příspěvek od začátku a bez konfliktu.

Pediatr mi nedal pravdivou zprávu o dítěti

Na semináři v Třinci se opakuje situace, kdy rodiče mají problém s pediatrem. Dítě od odborníků získalo diagnózu autismus, ale pediatr autismus na dítěti nevidí. „Do žádosti nemusíte vyplnit pediatra. Do kolonky ošetřující lékař dejte ty, ke kterým s dítětem skutečně pravidelně chodíte: psychiatr, neurolog atd. Posudkový lékař má právo si vyžádat zprávu od pediatra, ale už požaduje konkrétní vyjádření a ne zaškrtaný obsáhlý dotazník s otázkami typu: dívá se do očí a mluví,“ vysvětluje Pešlová. Také mohu říci, že mám sporný názor s pediatrem a opět se tedy odkázat na to, že dokládám rozporné zprávy. Posudková komise se tím musí zabývat a vyžádat si zprávy od více lékařů. Bohužel ale posudkový lékař má opravdu málo času (je jich podstav) a je lepší mít zprávy, které opravdu popisují stav dítěte (podle toho, co z životních potřeb nezvládá) a neodporují si.

Budu muset před komisi se svým dítětem

Mnoho rodičů se bojí podat si žádost o příspěvek, protože mají představu, že před komisi budou pozváni i s dítětem. Nechtějí o něm mluvit před ním negativně. To se však dělá v krajních případech. I tomu se však dá předejít. Pokud se vás to týká, vyžádejte si pomoc u Mgr. Radky Pešlové na portálu Pecujdoma.cz. Komise se skládá z posudkového lékaře a zapisovatele (při odvolání navíc z odborného lékaře). Aby při jednání mohla komise učinit lékařský závěr, musí dojít k vyšetření, jinak musí učinit závěr z podkladů (sociální šetření, lékařský nález a lékařské zprávy). Na vyšetřování ale často není čas, vybavení a dostatečná kvalifikace posuzujícího (posudkový lékař není specialista na všechny nemoci a za 15 minut v nevybavené kanceláři nic zásadního nevyšetří – je to lékař zastávající úřední funkci). V případě, že jsou natolik nejasné okolnosti okolo vašeho dítěte (v odvolacím řízení), máte právo žádat, aby byl přizván odborník na danou nemoc (např. přímo dětský psychiatr), ale vždy je lepší dodat zprávy z předchozích vyšetření, než se spoléhat na jednání u komise, připomíná Pešlová.

Posudkáři mají v průměru důchodový věk 

„Mějte na paměti, že to, co víte o diagnóze svého dítěte vy, nemusí znát posudková komise. Nemusí přesně rozlišovat třeba pojmy jako nízkofunkční, středněfunkční autismus. Donedávna nebylo velké povědomí, o tom, co je Aspergerův syndrom. Posudkáři potřebují dostat do rukou konkrétní zprávy. Musí přesně vědět, že dítě nezlobí, ale jeho symptomy jsou způsobené diagnózou. Zprávu musí váš ošetřující lékař napsat tak, aby posudkář pochopil, jaké má dítě komplikace v životě. Prostá diagnóza nestačí, protože se pod ní těžko představují konkrétní obtíže. Často nestačí ani to, že dítě potřebuje celodenní pomoc. To přece potřebují i zdravé děti. Je potřeba vědět, čím je u postižených dětí tato pomoc výjimečná, proč je zvýšená, proč by to bez ní nešlo. Tohle se ale ve zprávách objevuje málokdy,“ vysvětluje Pešlová. Podle ní posudkový lékař neznamená, že umí posoudit všechny nemoci. Slovo posudkový odkazuje na to, že posoudí zprávy od jiných lékařů a je schopen je srovnat s příslušným právním předpisem (u PNP s přílohou vyhlášky o životních potřebách). Zprávy musí být ve vzájemném souladu (např. jeden lékař píše: dítě komunikuje a druhý píše: má problém s komunikací). „Případný jejich nesoulad by měl posudkář vyřešit (např. nařídit další vyšetření), ale k tomu často nedochází a pak nevyjde ani PNP tak, jak je potřeba,“ dovysvětluje Pešlová.

Máme tendenci nahlížet na druhé líp

Radka Pešlová není jen právnička, ale zajímá se i o metody, které pomohou člověku rozkrýt, na základě jakých naučených vzorců jedná. Většina lidí se neodvolá, mnoho z nich to vzdá, jakmile cítí, že by museli proaktivně řešit něco s úřady, lékaři, školou… Podle právničky to pochází z výchovného vzorce „moudřejší ustoupí“. Máme tendenci nahlížet na ty druhé lépe a my pak můžeme nadávat na systém. Máme strach z autorit a úřad je pro nás autoritou (jako dříve třeba paní učitelka). Nenadáváme na konkrétního člověka, ale na stát, na systém. Nebo si vezmeme pro obvinění, kdo za to může, neurčitého pana posudkáře.

Na semináři se hodně mluvilo o lhůtách, které jsou dnes porušovány. Důvody: málo lidí, hodně žádostí o příspěvek na péči. Na vyjádření k příspěvku se čeká minimálně tři čtvrtě roku, byť je základní lhůta na vyjádření 45 dní (pro posudkové lékaře). Např. při rozporných zprávách se ale může prodloužit o 30 dní. Posudkový lékař může odkládat rozhodnutí, dokud má pochyby. Ale i v tomto případě je určitá lhůta, o kolik dní může maximálně proces prodloužit. Rodič může žádat náhradu za prodlení/nečinnost. „Nemusíte prudit už v průběhu (i když to taky jde), ale až po obdržení rozhodnutí žádejte náhradu,“ se smíchem dodává právnička. Většina rodičů pečujících o autistické dítě ale nemá psychické a fyzické síly na soudy, když to nevychází, jak by chtěli. Nebo se mýlím a půjdete třeba do odvolání, že příspěvek máte nižší než by dítě mělo mít? Nebo napíšete žádost o náhradu za prodlení po přečtení článku? Napište nám své zkušenosti do komentářů.

____________________

text Dagmar E. Holá

VIZITKA

Jonášův spolek, z.s. za finanční pomoc děkuje Nadačnímu fondu pomoci Karla Janečka.

Jonášův spolek, z.s.

Spolek založila Silvie Konečná v Hlučíně v 5. listopadu 2016. Členové spolku jsou jedna rodina, a to doslova. Pomáháme lidem, jež pečují o osoby se zdravotním postižením – smyslovým, mentálním a především s poruchou autistického spektra. Více na webu Jonášova spolku.