Připomeňme si slova Viki na její památku

O sebevraždách lidí na autistickém spektru se málo ví. V lednu 2015 mladá dívka s Aspergerovým syndromem spáchala sebevraždu i u nás. Strhla se diskuze, jak lépe pomáhat těmto lidem, aby se to už nestávalo. Dne 25. srpna 2016 skočila pod vlak matka s autistickým synem a opět se v médiích, mezi rodiči diskutovalo o tom, jak je to strašné a jak se to už nesmí stát.

„Autismus znamená, že musím vědecky porozumět tomu, co ostatní lidé intuitivně vědí,“ řekl Mark Segar, který ve 23 letech spáchal sebevraždu. Dne 23.1.2015, ve svých 20 letech, se rozhodla odejít Viki, dívka s Aspergerovým syndromem, a zanechala nám všem tato slova: „Jen žijte a pomáhejte lidem, jako jsem byla já“.

Udělalo se skutečně něco proto, aby se takové případy už neděly? Existuje krizová linka pro lidi s autismem a pečující o ně? Mluvilo se o ní, ale není. Organizace, které nabízejí odlehčovací asistenční služby mají naplněnou kapacitu, takže prakticky asistenta nelze sehnat. Mýty o lidech s PAS šíří vesele dál i pedopsychiatři, psychologové, pediatři,… Na pedagogických školách se o handicapu a inkluzi učí jen minimálně nebo je to nepovinný seminář. Na PNP čekají rodiče dnes už často přes půl roku a většinou pokud se týče dítěte s AS, nemusí ho dostat. Nebo jen ten nejnižší. Jeden z rodičů ale musí zůstávat doma, nemůže si dovolit s takovým dítětem pracovat na plný úvazek. Možná se mnoha těmto dětem s Aspergerovým syndromem (ale i jinými formami PAS) čekajících v družinách na své matky do pěti a více hodin, nepochopených ve školách od učitelů a spolužáků, ukládá již v mysli další dopis… a mohl by znít:

Celé dětství a dospívání jsem se opravdu snažil.

Věřte mi, snažil jsem se, ale víc to nešlo.

Chtěl jsem být s vámi, ale moc jste hlučeli,

chtěl jsem si s vámi povídat, ale vy jste nepočkali,

až se mi podaří se vyjádřit.

Když jsem se schoval, chtěli jste mě vyloučit,

ale já jsem chtěl být s vámi, byť na chvíli pod skříní.

Když jsem křičel nebo nadával,

protože jste nehráli fair play,

tak jste mi řekli, že jsem nevychovaný spratek.

Ptal jsem se vás proč,

ale vy jste mi to logicky nezdůvodnili,

jen jste mi říkali: musíš.

Musím být v klidu, musím to udělat,

musím vás poslechnout,

musím, musím, musím…

v tolika světlech, hluku, pohledech do očí, řinčení školního zvonku…

Online vydání Medical News Today informoval na základě klinické studie, že dospělí, kteří trpí Aspergerovým syndromem mají vyšší riziko sebevražedných myšlenek než běžná populace. Studie provedená vědci z University of Cambridge ve Velké Británii uvedli, že dospělí s Aspergerovým syndromem často trpí sekundární depresí, protože trpí osamělostí, jsou sociálně vyloučení, není pro ně dostatek veřejných služeb, pociťují selhání v svém osobním životě a jsou často nezaměstnaní i přes svůj dobrý intelekt a schopnosti.

Kéž se to prací všech organizací, které upozorňují na nedostatek péče o lidi s PAS, změní a nemusí všichni neustále nesmyslně obhajovat, proč je potřeba více peněz na chráněné a sociální bydlení, na terapie a nácviky sociálních dovedností.

My v ATYP magazínu si přejeme, abychom články destigmatizovali lidi s PAS a vyvrátili o nich mýty, které jsou tak zakořeněné v myslích běžného člověka, ale i odborníků, abychom destimagtizovali rodiny těchto lidí a dávali jim naději. Chtěli bychom pomáhat články typu Každá firma má mít svého autistu, aby se jim lépe dařilo a mohli si dovolit kvalitní život tím, že budou mít práci a těm mladším pomáhat články pro pedagogy a asistenty, aby je učitelé a spolužáci lépe chápali, aby nezažili posměch a šikanu, aby měli vzdělané empatické asistenty pedagoga a v nich oporu.

Zapalte dnes nejen za Viki svíčku. Můžete se přidat na Facebooku ke společné vzpomínce v 17h Den pro Viki in memoriam.

text Dagmar Edith Holá / foto Visualhunt.com (snímek ke komerčnímu užití)