V pátek 13. dubna 2018 zlínská organizace Za sklem pořádala ke Světovému dni porozumění autismu v Klubu 204 další osvětovou akci, kterou nazvala Navzdory osudu. Díky příznivému počasí byl Park Komenského ve Zlíně plný. Návštěvníci se mohli seznámit se službami, které Za sklem nabízí, ale mohli také zajít na workshopy muzikoterapie a canisterapie.
„Stejně jako každý vstupuje do světa s jinou startovní čárou, jsou naše životy často podrobeny nejrůznějším zkouškám, se kterými se vyrovnáváme, jak nejlépe umíme. Někdy nás to stojí zapojení veškerých sil, jindy je to hračka. Občas se dostaneme až na dno a potom zase vzhůru. Naše osudy jsou různé a zároveň se od sebe až tak neliší. „Navzdory osudu“ je osvětová akce, pořádaná organizací Za sklem při příležitosti Světového dne porozumění autismu,“ píše se v pozvánce.
Plastický pohyb mění náš mozek
Diváky rovněž zaujal odpolední interaktivní workshop plastického pohybu. Tuto část prezentoval inkluzivní divadelní soubor ModroDiv pod vedením Martina Dominika Polínka. Necelá hodinka času byla naplněna prací, přesto jsem stihla pochytit trochu teorie. Plasticko-kognitivní způsob pohybu jako druh teatroterapie se k nám dostal z Ruska, kde ho vytvořila a praktikuje režisérka a psycholožka N. T. Popová. Co je na něm tak přínosného? A proč je vhodný zejména pro lidi s různými poruchami? Pro běžné herce i pro lidi s poruchami autistického spektra nabízí možnost vyjadřovat se pohybem. A to pohybem specifickým.
Plastický pohyb rozhýbává, zapojuje a aktivizuje zejména hluboké vnitřní svaly. To je velmi prospěšné pro každého z nás, protože svaly v této oblasti, které podpírají páteř a mají vliv na orgány, bývají povolené, což má negativní dopad na celé tělo. Cvičením se zlepšuje koordinace, propojení hlavy a těla, naše vnímaní středu těla a jednotlivých svalů. Cvičení je pomalé, klidné, dopřává tělu a hlavě čas a probíhá bez rušivého mluvení (aby se hlava aktivně nezapojovala). Tyto nové zkušenosti pomáhají vytvářet nové neurospoje, v konečném důsledku mění náš mozek. V ideálním případě se provádí minutu pohyb a dvě až tři minuty se odpočívá a vnímají se změny a pocity.
Na chvíli vypnout vůli
Tyátr ModroDiv je inkluzivní soubor, který tvoří experti z oblasti speciální pedagogiky, psychologie, dramaterapie, muzikoterapie, herci s Aspergerovým syndromem a absolventi ZUŠ Zlín. Ti po krátkém úvodu předvedli praktickou ukázku. Začínalo se píďalkou. Vleže na zemi se na břiše i na zádech provádí pohyb vycházející ze středu těla. Poté následovaly další cviky, například opice. Dalším krokem byl trénink pohybu ve dvojicích – jeden z partnerů vyvíjí tlak nebo tah, ten druhý reaguje na tyto podněty, vnímá je a pohyb jim přizpůsobuje. Můj pocit byl podobný jako když na koupališti ovládám dítě ponořené ve vodě. Zatáhnete ho jemně za ruku, ono za vámi plynule a lehce připluje; zatlačíte mu na rameno, otočí se, posune. Je důležité, aby člověk na chvíli vypnul vůli a více vnímal a pozoroval své tělo a partnera, pak se dá tento cvik rozvinout v opravdový něžný tanec.
Ve dvojicích jsme si vyzkoušeli i fixovaný pohyb, kdy má jeden z partnerů ukotvený kotník stojné nohy a může se hýbat pouze s tímto omezením. Dalším stupněm pohybu v páru je společný pohyb, kdy se bez domluvy partneři pohybují po jevišti a reagují vzájemně na podněty. Nakonec jsme na jevišti ve čtveřicích předvedli malé představení, kdy jeden po druhém udělal to, co ho právě napadlo a pak se pozice zamíchaly a zkoušelo se znovu.
Po přestávce následovalo představení Navzdory osudu zahrané členy souboru ModroDiv. Představení bylo uvedeno jako divadelní zamyšlení inspirované prožíváním lidí s poruchami autistického spektra na základě metody plasticko-kognitivního principu pohybu.
Workshop skončil a z vydýchaného divadelního sálu zlínského Klubu 204 jsem vyšla na čerstvý jarní vzduch. Cítila jsem radost z protažených svalů a ze setkání s lidmi, kteří pracují a přemýšlí pro druhé a pomáhají zlepšovat jejich životy. Dny jako tento zanechávají velmi příjemný pocit. Když se za nimi ohlédnete zpátky, zahřeje vás na kůži sluníčko, ucítíte vůni kávy a lehce k vám dolehnou hlasy dětí z hřiště. Město patří všem, i těm, kteří jsou na první nebo druhý pohled trochu odlišní. A to je dobře.
__________________
Text a foto Dita Hejtmánková
