Film Enola Holmes měl premiéru 23. září 2020 na Netflixu a rozhodně má tolik vrstev, kolik si dovolíte vnímat. Nebo kolik vám bude dovoleno nahlédnout. Pokud znáte autismus do hloubky, víte, že projevy jsou různé, chápete, že autismus je jiný u muže a jiný u ženy. Navíc i napříč pohlavími jsou rozdíly v typech. Na postavách rodiny Holmes není těžké poznat typy autistů. O Sherlocku Holmesovi se běžně mluví, že autista byl. Nebo jeho autor?
Pro mě jsou všichni Holmesovi na spektru autismu. Každý jinak, a o tom je spektrum. Pokud ho chcete pochopit, pak se na film dívejte s otevřeným srdcem a zjistíte, že u každé postavy je vlastně její podivnost přínosem, v něčem jí pomáhá a dláždí jí cestu přesně tam, kde je potřebná. Přeměnit, převychovat takovou osobu znamená ji zlomit a zabít v ní potenciál a právě to, co hýbe její tvořivostí, myslí, a tím i hýbe světem. Těžké je, když je náhle taková osoba vytržena ze svého stylu života, který považuje za svůj komfort, a postavena před zátěž. Třeba takovou, že se má postarat o 16letou sestru.
Enola, kterou hraje Millie Bobby Brown, je nejmladší ze tří Holmesových dětí. Sestra Sherlocka Holmese (Henry Cavill) a staršího Mycrafta (Sam Claflin). Nejstarší Mycraft je arogantní byrokrat. (Kolik lidí s autismem slyší, že jsou arogantní?) Je akurátní, spořádaný typ, dbající pravidel až tak, že za cenu zničení osobnosti Enoly ji chce svěřit do rukou ředitelky internátní dívčí školy. Vlastně se domnívá, že je to správné, všichni musíme fungovat tak, jak káže norma. Navíc žena podle něho musí být především nedivoká. Jaké trauma si nese takový muž ze svého dětství a dospívání s nespoutanou a nepravidlovou matkou, když se narodil jako řádumilovný typ (jeden z typů autismu je formální/pravidlový typ)? Možná o to víc chce Enolu vidět nesvobodnou, a proto ji bez soucitu prostě nechá zavřít do internátní školy, aby dle jeho slov z ní nebyl úplný budižkničemu. „Musíme ji zkrotit a dát do latě,“ vysvětluje mladšímu Sherlockovi, který si tím ale není jistý. Mycraft se k právům žen při nalezení matčiny knihy v jedné scéně vyjadřuje: „Ach, dobrý bože! Feminismus,“ a po chvíli dodá, „možná byla matka šílená nebo senilní.“ (Mnoho bojovníků za práva je považováno za šílené). Mnoho autistů se schovává proto mezi právníky. Tam uplatní svou lásku k právům a spravedlnosti a za šílence považováni už nejsou. Pro Mycrafta je nespoutaná žena nebezpečná žena jako jejich matka. Mycraft navíc vysvětluje, že Enolu chce uvést do společnosti jako spořádanou, aby se otec obracel v hrobě. Jaká zloba vůči zřejmě nepravidlovému otci z toho zaznívá. Nu, nejstarší potomek to má vždy těžké.
A máme tu Sherlocka. Toho slavného Sherlocka, co všechno odhalí. Všímá si každého detailu, který jiný přehlídne, a zakousne se do každého případu, dokud ho nedořeší. Jak typické pro specifický zájem u člověka s autismem. Sherlock žije ve svém světě. I když není zapšklý a pedantský jako starší bratr, místo pro rodinu a aktuálně pro Enolu mu v něm nezbývá. Přesto jeho postoj naznačuje, že je na její straně, a snaží se občas bratrovi říct, zda je to nutné ji vytrhnout z rodinného obydlí.
Divák poznává matku Eudorii, především prostřednictvím flashbacků, a v jednom z nich ji vidíme, jak trhá jablko ze stromu – stejně jako Eva v příběhu Adama a Evy v abrahamských náboženstvích. Poté, co Eva, první žena na Zemi, snědla zakázané ovoce ze stromu poznání, Bůh ji i Adama proklel. Byli vyhnáni z rajské zahrady a byli nuceni žít život plný bolesti a tvrdé práce. Později byla mnoho staletí vnímána jako nebezpečná a všechny ženy s ní. Dává tedy smysl, že se ve filmu objevily obrazy Evy trhající jablka, když Eudoria je rovněž označována jako „nebezpečná“ a „divoká“.
Matku Eudorii hraje Helena Bonham Carter, známá jako podivínka nebo šílenkyně (Bellatrix Lestrange) snad ve všech rolích. Na Netflixu ji také známe jako princeznu Margaret ze seriálu Koruna. Že by ve filmu Enola Holmes prezentovala typ extrovertní autistky typ zvláštní? Matka brala Enolu za výjimečnou, vypráví její chůva Sherlockovi. A ten si vzpomíná, že když naposledy Enolu viděl, tahala za sebou na provázku šišku obalenou vlnou jako by to byla ovečka. Matka s dcerou společně sportovaly, cvičily bojová umění, věnovaly se strategickým hrám a obecně dělaly vše, co by ženy ve viktoriánské době neměly dělat. Eudoria vystavila svou dceru příběhům o odvážných ženách od chvíle, kdy se narodila. Součástí učebního plánu Enoly v domácím vzdělávání bylo čtení mytologizovaného příběhu Thelastris, amazonské královny, a Alexandra Velikého, jak krátce ukazuje film na začátku. Takhle spolu žily ve velkém rodinném domě. Bratři byli starší a brzy rodný dům opustili. Jejich otec zemřel v době, kdy ještě byla Enola malá.
Enola ráno po svých 16. narozeninách zjistí, že matka zmizela. Bratři přijíždějí, aby se o ni postarali. Mycraft ji chce zavřít do internátní školy, která je tvrdá stejně jako on, a učitelka se nebojí vrazit Enole facku za přímočarost. Sherlock nemá ke svému detektivnímu způsobu života místo pro 16letou dívku, i když vnímá, že je inteligentní a že si nezaslouží jít na převýchovu ve „spořádanou“ ženu. (Dědici Arthura Conana Doyla podali žalobu na Netflix pro tuto citlivější charakterizaci Sherlocka). Enole se podaří utéct a rozhodne se matku najít. Tím nastupuje cestu i sama k sobě a začíná její příběh.
Vzpomínky Enoly na výchovu matky se vracejí, když potřebuje něco vyřešit, potřebuje podporu, dodat jistoty, pomoc v sociálních dovednostech, a vždy najde nějakou matčinu radu. V jedné z prvních vzpomínek se jí vybaví naléhání Eudorie, že by mohly být „kýmkoli“, přičemž sdílí vzpomínky na to, jak se obě pokoušely o falešné kníry. V celém filmu využívá Enola dovedností, které se naučila od své matky, aby přelstila své bratry, kteří ji hledají, a vyřešila svůj první případ. Jednou z nejčastěji používaných lekcí na její cestě je vědět, kdy se má přestrojit za chlapce. Připomíná to chameleoní efekt u některých dívek s autismem. Umí se přizpůsobit a nasadit masku pro přežití téměř všude a s každým.
Enola je dívka se srdcem a emocemi na dlani, jak o ní Sherlockovi říká její chůva. Jak typické pro autismus u mnohých žen. Je citlivá, vnímá emoce druhých, vystopuje každý detail jako její bratr. Bojovníkem za spravedlnost a pravdu je však ve vztazích. Nemá to stejné jako bratr, že by řešila mordy nebo ztracené věci. To mimoděk taky, ale jí jde o vyřešení vztahů a osvobození člověka z pout, aby mohl jít svou cestou. A to ji naučila matka.
„Proč tedy cítím odpovědnost za vikomta Tewkesburyho Marquesse z Basilwetheru? Protože existují ti, kteří mu chtějí ublížit, a on nemá sílu je zastavit, a já tu sílu mám,“ reflektuje svou těžce pochopitelnou snahu někomu pomáhat a bojovat za něj, i když hrozí nebezpečí jí samotné. Téměř permanentní sebeanalýza je pro určitý typ žen na spektru typická.
Nechci vám už více spoilovat příběh, tak jen pár momentů z filmu k zamyšlení.
Některá kázání učitelky Harrison ale stojí zato (Hraje ji Fiona Shaw, znáte ji už z podobné role jako upjatou kostnatou tetu Harryho Pottera).
Učitelka se zdá být svým specifickým zájmem o etiketu až eroticky nadšená. Ve scéně, kdy se poprvé vidí s Enolou, jí nechá přeměřit tělo, aby jí nechala ušít viktoriánské šaty s korzetem. Enola nechápe, proč by měla mít na sobě šaty, které ji uvězní. Učitelka jí vysvětluje, že získá ve společenském oděvu osvobození, že ji tak budou moci uvést do společnosti, bude moci oslňovat…. a navíc v internátě najde nové přítelkyně, řekla na závěr typický argument pro socializaci kolektivem).
Enola odpovídá: „Nepotřebuju přítelkyně, vystačím si sama. Nepotřebuju vaši směšnou školu.“
Za to jí pedagožka vrazí facku.
Později, když se podaří bratrovi Enolu přeci jen chytit a zavřít ji do internátní školy, vysvětluje ředitelka důvody učitelování, až z nich mrazí:
„Víš, proč jsem učitelka?“ zeptá se Enoly.
„Chci, aby lidé byli šťastní. Chci, abys žila naplněný a vzrušující život, který nepřináší zlobu a nekonečné otázky, nýbrž odpovědi. Připravuji vás do světa. Opravdového světa.… A začneš tím, že zavřeš ústa.“
Později při hodině etiky pokračuje v kázání: „Ve škole jste tu z jednoho důvodu. Jednoho jediného. Aby se z vás staly mladé dámy. Jak se smějeme? Zdvořile.“ Všechny ukazují kultivované hehehe.
„Všechny máte potenciál. … jste ale nevyškolené. Choďte, jak se sluší… Mluvte, jak řekneme. Jednejte, myslete a žijte, jak vám řekneme, a stanou se z vás přijatelné manželky a zodpovědné matky. Zformujeme vaše myšlení. Jste na místě mnoha před vámi. Jako jsme zformovaly jejich myšlení, zformujeme i to vaše.“
Enola jí věnuje kresbu, na které je vyjádřeno, co paní učitelce vlastně chybí, kvůli čemu má tvrdé srdce a ztrácí sebe sama.
Milli Bobbie Brown je v roli Enoly výborná. Oproti traumatizované Eleven ve Stranger Things, kde musela hrát spíše jen vážnou dívku, tady dostává prostor pro svou temperamentnost. Když je Enola skutečně emocionálně rozrušená, je v tom Millie přesvědčivá. Navíc Enola střídá své tváře. Někdy je vážná, jako by měla starou duši, a jindy infantilní, že vás tím skoro naštve. Také typické zejména pro ženský autismus.
Jindy je skoro svými otázkami až vlezlá, i tím očním kontaktem, což kamera nafilmováním jejím přiblížením se až k vašemu obličeji, ještě násobí. Ona se vlastně neustále obrací na kameru, aby oslovila diváky, nechala je působit na frustrace, které nemůže sdílet se zbytkem světa (ten jí nerozumí, a dokonce ji chce zavřít na převýchovu), a intenzivně zvala diváky k účasti na jejích myšlenkových a emocionálních programech. To vše Milli Brown hraje, jako by to byla ona. Nevím, jaká je Milli Brown ve skutečnosti, ale ve všech filmech hraje tak, že pro mě je to nejlepší herečka posledního desetiletí.
Ať už ve filmu jsou zobrazeni lidé na spektru autismu nebo ne, je důležité jeho poselství jak pro neurodiverzní, tak neurotypické lidi: Jít svou cestou, nebo jít cestou, kterou mi druzí nalinkují? Jaká je vaše volba? Měli jste k té první dobrého průvodce, nebo ho teprve budete muset najít?
Na začátku filmu podává Eudoria Enole kartu, na které je napsáno zní: „Naše budoucnost je na nás.“
Enola Holmes přináší nový dynamický ženský šmrnc největšímu detektivovi na světě a jeho geniální rodině. A to autisté dělají, že přináší nový úhel pohledu, inovativnost ve vědě, technologii, uměleckých směrech…
Film ale nevzdoruje pouze normám, které vadí autistům, ale tento snímek se jeví jako další příklad hlavních postav vzdorujících předem napsaným pravidlům společnosti. Ale i genderovým. Na to si vzpomeňte, až uvidíte ve filmu tento záběr
A kdyby vám tyhle všechny myšlenky o autismu a další myšlenkové procesy vadily, pak se na film podívejte aspoň kvůli hudbě. Tu dostal na starost výborný britský skladatel Daniel Pemberton (Yesterday, Král Artuš: Legenda o meči). O scénář se postaral Jack Thorne (Dlouhá cesta dolů, nebo scénář k divadelní hře Harry Potter a prokleté dítě). Na režisérskou stoličku se posadil Harry Bradbeer (Na mušce). Fanoušky Sherlocka Holmese také budou bavit různé jinotaje odkazující na jeho věty.
Snímek na platformě Netflix vychází ze stejnojmenné knižní série od americké spisovatelky Nancy Springer. Knihy v češtině už vyšly dvě: Případ pohřešovaného markýze a Případ lidumilné levačky.
Na Netflixu se můžete podívat na seriály o lidech na spektru autismu: Atypical a letošní seriál Láska na spektru.
__________________
text Dagmar Edith Holá / foto Netflix / O filmových postavách s autismem si můžete přečíst také na blogu Anantiheroine.
