Také si představíte, když se řekne psychopat, Hannibala Lectera nebo sériového vraha? Jak to, že jeden psychopat skončí v kriminále a jiný na Wall Street? Bez psychopatů by zřejmě nebylo mnoho vůdců a hrdinů. Profesor Kevin Dutton se zabývá výzkumem psychopatie a domnívá se, že od tzv. hodných psychopatů se můžeme mnohému naučit, aby náš život byl úspěšnější a spokojenější. To je výzva! Máme odhalit svého vnitřního psychopata, jinak bude náš život neúspěšný? Vzhledem k tomu, co psychopaté dodržují, to většina lidí vzdá velmi záhy. Prokrastinuje čím dál více populace, psychopat nikdy.
Nakladatelství Portál vydalo již druhou knihu profesora Kevina Duttona. Tentokrát ve spolupráci s Andy McNabem, který na základě diagnostiky je psychopat. Duttona zarazilo, že je hodný psychopat. „Považovat psychopaty za vrahy nebo ty, kdo porušují zákony, je příliš zjednodušující,“ říká oxfordský experimentální psycholog Kevin Dutton. Ve své první úspěšné knize Moudrost psychopatů Dutton zkoumá, co se můžeme naučit od těch, kteří nemají svědomí, ale jsou také odvážní a vysoce odolní vůči stresu. Ve své druhé knize Psychopatův průvodce na cestě k úspěchu už s psychopatem Andy McNabem sestavili návod na to, jak v sobě najít ty povahové vlastnosti, které mají zásadní význam pro vítězství v životních bitvách, pomáhají v kariéře, k úspěchu a v milostném životě.
Jsem hodný psychopat
„Ahoj. Jmenuji se Andy McNab a jsem psychopat. Toto prohlášení je trochu šokující, když ho poprvé slyšíte, že? Zjistit, že bych mohl být zařazen tímto způsobem, bylo pro mě určitě překvapením, ale ukázalo se, že jsem tím, čemu říkají „dobrý psychopat“, a rozhodně mi to v životě neublížilo. Ve skutečnosti věřím, že to je důvod, proč jsem byl a jsem tak úspěšný,“ píše v knize McNab. Přitom jeho život na počátku nebyl procházkou v růžové zahradě. Byl ponechán matkou na schodech Guyovy nemocnice v tašce jako novorozené dítě a byl pak adoptován a vychován na tvrdém sídlišti v jihozápadním Londýně. Nakonec byl v britské armádě 18 let. Osm jako pěšák a deset ve Special Air Service /SAS/. Napsal více literatury faktu, thrillerů a filmových scénářů a produkoval filmy. Angažuje se také ve Velké Británii a v USA jako poradce zejména v začínajících podnicích. „Přešel jsem od nepřátelských linií k filmovým liniím a od bitevních plánů k obchodním plánům a nikdy jsem ani nepomyslel na možnost zmaru. Ať už je situace jakákoli, vždy jsem si myslím: „Dostanu se z toho“. Toto je jen jedna vlastnost „dobrého psychopata. „S psychologem Kevinem Duttonem chci ukázat, jak co nejlépe využít svého vnitřního psychopata. Nepropadejte panice. Nesnažíme se z vás udělat Hannibala Lectera, ale chceme vám identifikovat některé jednoduché psychopatické strategie, jak ze života dostat maximum.“
Andy na rozdíl od zlých psychopatů využívá charakteristické povahové rysy k tomu, aby v nejrůznějších situacích dostal jak ze sebe, tak z ostatních to nejlepší.
Kdo jsou psychopaté?
Psychologové však termín „psychopat“ používají k označení mnohem širší skupiny jednotlivců, kteří mají zřetelný soubor osobnostních rysů. Je mezi nimi snížená empatie k druhým a nedostatek svědomí. Patří sem ale také bezohlednost, nebojácnost, impulzivita, sebevědomí, mentální houževnatost, soustředění a zůstávání v klidu i pod tlakem. Žádná z těchto povahových vlastností nemusí být sama o sobě „špatná“. Důležitá je konkrétní kombinace jejich úrovní, na kterých jsou posunovány nahoru nebo dolů na stupnici intenzity.
Špatní psychopati nemohou regulovat své chování. Existuje pro to mnoho možných vysvětlení, včetně toho, co zažili v dětství, výchovy, podpory a morálního backgroundu, a toho, co dalšího se v osobnosti uděje. V důsledku jsou jejich číselníky nastaveny na nebezpečně vysokých úrovních a buď se rychle zaseknou, nebo se velmi obtížně otáčejí nebo snižují.
U dobrých psychopatů, těch, kteří dokážou upravit nastavení podle různých sociálních kontextů, mohou být stejné rysy ve skutečnosti velmi konstruktivní a existují různá zaměstnání a profese, které ze své podstaty vyžadují, aby byly některé z těchto číselníků na mixovacím stole trochu vyšší než normálně. Například nemá smysl mít vizionářské myšlení a instinktivní cit pro trh jako špičkový obchodník, pokud vám chybí bezohlednost vyhazovat lidi, kteří nemají nervy riskovat, nejsou dříči, nemají drive a fokus jako psychopat. „Jeden z předních světových manažerů hedgeových fondů mi řekl, že dosáhl nejlepších výnosů, když byly trhy chaotické a panovala panika. Dokonce to dotyčný manažer považuje za prostředí relaxační. Když trh klesl o 20 až 30 procent, on zvedl výnosy o 20 procent. Když jsou trhy klidné a stabilní, jeho výnosy se podstatně neliší od průměru. V tom prostředí nemá žádnou výhodu,“ vypráví v knize profesor Dutton.
Některé profese psychopaty vyžadují
Určitá úroveň psychopatie je také vyžadována u skvělého chirurga, protože se musí emocionálně distancovat od svých pacientů. „Nemám soucit s těmi, které operuji,” řekl mi jeden z předních neurochirurgů. „To je luxus, který si prostě nemůžu dovolit. Musím být jako chladný, bezcitný stroj se skalpelem.“ Jeden manažer mi zase vysvětlil: „Emoce jsou pro podnikání vážně špatné. Nejprve jsem to kvůli nim dohnal k zániku, než jsem se od emocí odstřihl,“ píše se v knize Dutton. Voják je další povolání, ve kterém se zdá rozumné očekávat nějaké neobvyklé nastavení číselníků u vlastností, které jsou typicky egocentrické.
V roce 2010 Andy McNab, nejslavnější britský vycvičený zabiják (SAS) souhlasil, že bude podroben jednomu ze standardních testů na psychopatii, který zahrnuje měření mozkové aktivity subjektů. Co se stalo, když byl bombardován hnusnými obrazy dopravních nehod, mučení a smrtí?
Psychopaté mají menší amygdalu
U většiny populace působí takové tristní obrázky emoce a obvody se rozsvítí jako hrací automat, protože záhy by tito lidé začali vnímat obrázky citlivěji a osobněji.
Andyho grafy však byly ploché jako palačinka. „Ale v psychopatovi jsem viděl jen tmu, z neosobního do osobního by prošel bez jakéhokoli incidentu,“ upozorňuje Dutton. Vysvětlení spočívá v malé velikosti amygdaly v mozku, která je centrum emocí. Reguluje emoce, které souvisejí hlavně s přežitím, včetně strachu, hněvu a rozkoše, a kde se dělají velká okamžitá rozhodnutí, jako je boj nebo útěk.
U psychopatů, jako je Andy, je část amygdaly, která odpovídá strachu, nedostatečně rozvinutá, a když jsem mu to vysvětlil, mnoha věcem ve svém životě porozuměl. „Už jako dítě jsem nic nevnímal jako nebezpečné,“ říká. „Považoval jsem to za zábavu, jako procházet úrovněmi ve videohře. V soubojích jsem se cítil odpoutaný, jako bych se zpomaleně díval a jasně přemýšlel o tom, co je třeba udělat a jak to dělám. Nebyl tam žádný strach, žádné emocionální spojení s tím, co se děje.“
I když se s těmito pocity nemůžete ztotožnit, existují důkazy, že psychopatie je spektrum. Jistě, na ostrém konci můžete dobře najít sériové vrahy a na druhém slavného úspěšného manažera. Ale každý z nás má v určitém bodě kontinua své psychopatické místo. Obecnou informaci o tom, kde je váš číselník psychopatie nastaven, získáte testem, který najdete v knize Nakladatelství Portál. A pamatujte si, že neexistuje objektivně „správné“ nastavení, na kterém by měly být nastaveny úrovně vašeho mixážního pultu, to bude vždy záviset na konkrétních okolnostech, ve kterých se nacházíte, a s naší pomocí můžete vyladit své individuální číselníky, abyste zajistili, že od života dostanete to, co chcete, počínaje první a nejdůležitější zásadou být dobrým psychopatem.
Jak se stát dobrým psychopatem?
Co vlastně od života chcete a jak můžete rozvíjet a používat vlastnosti, které jsou typické pro psychopaty jako je charisma, chladnost pod tlakem, sebevědomí a odvaha, abyste toho dosáhli? Psychopatův průvodce vám poskytne jedinečný a zábavný plán seberealizace jak v osobním životě, tak v kariéře.
UDĚLEJTE TO! A NYNÍ!
Úspěchu v životě se spolehlivě vyhnete prokrastinaci. S příchodem moderního technologického rozptýlení – Xboxů, Facebooku, Twitteru a dalších podobných sítí prokrastinátorů neustále přibývá. Na konci sedmdesátých let se zhruba pět procent populace považovalo za chronické prokrastinátory, zatímco dnes se toto číslo pohybuje kolem 25 procent. Prokrastinace stojí miliardy liber ročně za ušlý zisk, snižuje osobní efektivitu a ničí týmovou práci přesunutím vaší odpovědnosti na ostatní. Má také negativní vliv na zdraví, přičemž studie naznačují, že studenti, kteří jsou chronickými prokrastinátory, mají slabší imunitní systém a hlásí více příznaků nachlazení a chřipky než ti, kteří nejsou.
Existuje ale jedna skupina lidí, kteří věci nikdy neodkládají. Psychopati. To je dáno jejich nedostatečnou pevností amygdaly. „Jak jsem vysvětlil, amygdala se podílí na mnoha našich emocích a motivacích. A je to právě tato hedonistická, podnětná část naší neuroanatomie, která nás vede ke snění místo toho, abychom pracovali na svém snu, a zapínat televizi místo toho, abychom tu zprávu podávali.
Chcete-li vytrénovat vlastní amygdalu, vyzkoušejte vizualizaci. Výzkum ukazuje, že když si představíme, že něco děláme – například hrajeme tenis – v senzomotorické oblasti našeho mozku se rozsvítí stejné oblasti, jako bychom to dělali skutečně. Zavřete tedy oči a představte si, že děláte, co chcete. Představte si sami sebe, jak úkol úspěšně plníte.
„Jedná se o jednu z metod, které členové týmu SAS používají při výcviku scénářů záchrany rukojmích, při modelování teroristických situací. Před útokem bychom si v hlavě prošli přesným návodem, jak přelstít nebo zničit nepřítele a dostat rukojmí do bezpečí,“ říká Andy.
Jak používat psychopatické principy k tomu, abyste se nechali obsloužit jako první v rušném baru, vyhráli nad někým nebo získali povýšení, které si zasloužíte. Další sedmibodový návod je v knize Psychopatův průvodce na cestě k úspěchu.
Ale nic z toho samozřejmě nebude k užitku, pokud se do toho nepustíte hned a pokud jde o toto téma antiprokrastinace, necháme poslední slovo Andymu: „V pluku jsme měli rčení: Nechte na zítra pouze to, co jste připraveni nikdy neudělat.“
Kdo se zajímá o psychopaty?
Proč se vlastně psycholog Kevin Dutton zabývá mnoho let výzkumem psychopatie? O psychopaty se začnete zajímat do hloubky vždy, když vás nějaký „dostane“. Prostě mu věříte, nalítnete nebo vás vychoval. Ani Kevin Dutton se nezačal zajímat o psychopatii jen tak. Ke svému otci Dutton říká: „Zní to bláznivě, ale není o tom pochyb, že byl psychopat. Nebyl násilný. Byl obchodníkem. Jedním z ústředních poselství mých knih je, že nemusíte být násilní, abyste byli psychopatem. Můj otec byl obchodník a byl bezohledný, nebojácný ale také nesmírně okouzlující. Dokázal by prodat krém na holení Talibanu.“ Když se Duttona ptají, zda se bál, že možná zdědil nějaké ty psychopatické geny, odpovídá: „Mám nějaké psychopatické vlastnosti, ale nejsem bezohledný. Jsem docela nebojácný. Mám mentální odolnost a lidé říkají, že jsem docela vytrvalý. Ale to, co mě brzdí, je, že mám sakra svědomí a jsem docela empatický. V některých charakteristikách typických pro psychopata mám vysoké skóre a v jiných malé.“
Psychopati nemají starostlivou část empatie, ale jsou lepší než většina lidí v části „čtení mysli“, a tím mohou předvídat chování ostatních lidí, aby s nimi mohli manipulovat.
„Pokud byste viděli hluchého chlapa sledovat, jak budova hoří a dítě v budově křičí bolestí a hluchý chlap by nešel pro něj dovnitř, neobvinili byste ho, protože by vám bylo jasné, že křik dítěte neslyšel. Představte si, že jste emocionálně hluší. Slyšíte „zvuk“, ale nic to ve vás nedělá. Necítíte ten emocionální kop zezadu, abyste šli něco udělat. To ale znamená, že psychopati si musí nechat ujít i některá největší životní potěšení. Pokud nejšťastnější okamžiky našeho života zahrnují sdílení radosti s ostatními, zamilování se, zábavu s lidmi, na kterých nám záleží – nic z toho nemají. Empatickému člověku připadá hrozná představa žít život, v němž byste nemohli mít z ostatních potěšení a necítili lásku a soucit. V jistém smyslu tyto pocity psychopaté nikdy neměli, tak jim to nechybí a nevědí, co nemají.
Úspěšní psychopaté dokáží oddálit uspokojení
„Mezi funkčními a zločineckými psychopaty se obvykle objevuje jeden rozdíl. Úspěšně fungující dokážou uspokojení trochu více oddálit. Jsou méně impulzivní než zločinci. Nedávno se studie zabývala rozdílem mezi zločineckými psychopaty ve vězení s maximální ostrahou a vedoucími pracovníky. Existovala řada psychopatických rysů, které byly běžnější mezi vedoucími pracovníky: například okouzlující osobnost, nebojácnost a nedostatek empatie a svědomí. Rozdíl byl v tom, že šlo o zjevnější asociální chování. Zločinci měli vyšší hodnoty v kriminálním chování a fyzické agresi a nižší hodnoty v disciplíně a sebekontrole,“ řekl Kevin Dutton.
Podle něho bychom bez psychopatických rysů měli méně vůdců a hrdinů. Ve společnosti vždy existovala potřeba riskovat a potřeba bezohlednosti, šarmu, charisma a potřeby duševní houževnatosti a emocionálního odstupu. Všechny tyto vlastnosti jsou ve spektru, pokud máte psychopatických rysů maximum, přetížíte obvody a budete nebezpečným psychopatem. Ale nebyli byste tolik nebezpeční, kdyby některé byly vysoké a některé nízké. V závislosti na kontextu hovoříme o různých poměrech, které mohou být zcela funkčně přizpůsobeny jakékoli profesní oblasti, ve které pracujete.
Hodný psychopat přemýšlí jinak než běžní lidé a pokud i my bychom jednali sebevědoměji, zachovávali si chladnou hlavu, lépe využívali svůj šarm a soustředěně žil přítomným okamžikem, byli bychom v pracovním i osobním životě mnohem úspěšnější. Máte chuť se to naučit? Pak si vymezte čas, pamatujte, že nic není zadarmo a zakupte si Psychopatův průvodce na cestě k úspěchu, neodkládejte to na zítřek a začněte hned. Kdo si troufá, vítězí! Mějte svůj názor, mějte svůj cíl, soustřeďte se na něj, nerozptylujte se ničím a postavte se k životu a svým snům čelem.
__________
text Dagmar Edith Holá / foto Canva.com
Psychopatův průvodce na cestě k úspěchu
Kevin Dutton je experimentální psycholog a spisovatel. Výzkumný pracovník katedry experimentální psychologie na Oxfordské univerzitě je autorem úspěšné knihy Moudrost psychopatů (Portál, 2019).
Andy McNab je bývalý příslušník SAS, dnes konzultant a spisovatel. Proslavil se jako velitel hlídky vysazené během první války v Perském zálivu hluboko v nepřátelském území. Svoje drastické zkušenosti popsal v knize Konečná stanice Bagdád (2004).Dále napsal Den osvobození (2006), Agresor (2012) nebo Průstřel (2011). V Portále vyšla i jeho dětská kniha Dostaňte mě odsud!
