Zuzana Poláková, učitelka Montessori školy Na rovině v České Třebové, již od roku 2002 pracuje s rodinami dětí s autismem. Založila organizaci Poruchy autistického spektra – PAS, z. s.. Za svou práci získala v dubnu Čestné uznání při udělování cen APLAUS. Dlouhodobě se věnuje volnočasovým aktivitám těchto dětí. Zaujme vás určitě radami k motivaci a také se dozvíte, zda děti s autismem mohou být v Montessori vzdělávácím systému.
Jak jste se dostala k práci s autistickými dětmi?
Vystudovala jsem speciální pedagogiku a k té mě vedla moje osobní cesta. Odmalička jsem měla vadné držení těla a nosila jsem korzet. Celé léto jsem trávila v léčebně v Brandýse nad Orlicí a později v době dospívání na rehabilitacích v Hamzově dětské léčebně Luže – Košumberk. Tam jsem se setkávala s dětmi i dospělými, kteří neměli jen skoliózu, ale spoustu fyzických nebo mentálních handicapů, s vozíčkáři na spinální jednotce atd. Když jsem se rozhodovala, co jít studovat, tak se moje přání být učitelkou propojilo i s touto mou zkušeností. Taky kvůli svému handicapu bych na střední pedagogickou školu neudělala talentovky z tělocviku. Vystudovala jsem gymnázium, pak vyšší odbornou pedagogickou školu se speciální pedagogikou v Litomyšli, na které je tělocvik zdravotní. Poté jsem absolvovala neučitelský bakalářský obor speciální pedagogiky v HK a magisterský učitelský obor ve speciální pedagogice na Masarykově univerzitě v Brně.
Kdy jste se setkala s autismem?
Na univerzitě v Hradci Králové jsem uviděla pozvánku, že APLA Praha hledá na tábor asistenta dobrovolníka, tak jsem se přihlásila. Na letním táboře jsem měla na starosti dvě autistky. Když se pak v roce 2003 zakládala hradecká APLA, tak jsem v ní začala pracovat jako dobrovolník v rámci praxí při studiu a působila jsem v ní na různých pozicích až do roku 2010. Hlavně jsem připravovala volnočasové aktivity, tábory atd. V lednu 2010 se mi narodil syn, tak jsem chtěla pauzu. Ale rodiče byli zvyklí se mnou komunikovat, volali mi i do porodnice, že chtějí plán akcí na rok a v následujících měsících se mne stále ptali, zda pořádám tábory. Odkazovala jsem je na to, že organizace pokračuje pod jiným vedením dál, že já si užívám mateřské. Ale oni nechtěli své děti poslat na tábor s někým, koho neznají. Tak jsem se nakonec rozhodla pro svou organizaci. V květnu 2010 jsme si s rodiči a asistenty založili v Ústí nad Orlicí neziskovou organizaci pro pardubické rodiče s názvem Poruchy autistického spektra. Později se rozpadla APLA Hradec Králové, takže mnozí rodiče se odsud přidali k nám. Mnoha našich aktivit se účastní třeba i lidé z Prahy a jiných částí České republiky. Už čtvrtým rokem s námi jezdí na psychorelaxační pobyty pro rodiny s dětmi s autismem psycholog Přemysl Mikoláš z Ostravy, takže s ním přicházejí i rodiče z Moravy.
Pečujete pouze o děti s autismem?
Založila jsem neziskovku s cílem pomáhat dětem s autismem. Autismus je často kombinované postižení. Mohou s námi jet i děti s mentálním, tělesným postižením, epilepsií. Jeden týden tábora máme pro děti s těžším mentálním postižením a autismem. Druhý týden tábora s námi jezdí děti s Aspergerovým syndromem, Adéhádéčka, poruchy chování, poruchy učení. Tábor využívají i pěstounské rodiny a dětské domovy. Ze 70 % jsou na táborech a pobytech děti, které nějakou formu PAS mají, nebo jsou ve fázi hledání diagnostiky.
Kolik máte na táboře asistentů?
V prvním týdnu tábora s dětmi s těžším postižením zpravidla jednoho asistenta na jedno dítě. Ve druhém týdnu s námi jezdí děti s lehčím postižením, tak tam je asistent pro dvě až tři děti. Ale může se stát, že jede s námi hyperaktivní dítě, které vyblokuje jednoho asistenta jen pro sebe. Táborů se také účastní zdravotník. Občas se za námi podívá a zpestří nám tak program canisterapeut, muzikoterapeut. Děti se těší na opékání buřtů, vycházky po okolí, karneval, stezku za pokladem, olympiádu. Máme také všeuměl show. Tak říkáme zábavnému podvečeru, kdy každý, kdo se zapojí, ukáže ostatním, co ho baví. Některé děti zpívají, jiné žonglují tenisovými míčky nebo nás baví vtipem, básničkou, módní přehlídkou a pod.
Jak asistenty vybíráte?
Být asistentem k dítěti s postižením není lehký úkol. Je třeba se mu věnovat 24 h denně. Jsou noci, kdy některé děti spí málo. Některé z nich mají problémy se sebeobsluhou, je třeba je krmit, převlékat, často jsou plenované i celý den. Každé dítě s autismem je jiné, proto také není lehké udělat jednotný program, který by bavil všechny děti. Snažím se kontaktovat studenty VŠ, VOŠ, SŠ, oborů speciální, sociální pedagogika, pedagogika, psychologie, absolventy kurzů pro pečovatele, osobní a pedagogické asistenty dětí a speciální pedagogy v okolí.
A jak je připravujete nebo vzděláváte?
Studenty, kteří mají s námi zájem jet na pobyt či tábor si vyzkoušíme při našich setkáních. Mají se zde možnost potkat s rodinou dítka, nebo nám pomohou s organizací modroběhu či výletu. Před táborem máme také schůzku ohledně programu a každý se ujme nějaké aktivity. Někdo mi vytvoří diplomy, jiný vymyslí úkoly na stezku odvahy, další pomůže s výrobou masek, další se ujme sportovních aktivit, jiný výtvarných. Fungujeme na dobrovolnické bázi, takže asistenti jsou dobrovolníci bez nároku na finanční odměnu za práci. Tímto děkuji všem, kteří s námi jezdí na naše aktivity, mají srdce na pravém místě. Ráda bych těmto lidem dala alespoň nějaké ocenění jejich práce, tak se snažím pomocí fundraisingu oslovovat drobné dárce a firmy v okolí, ale není to jednoduché.
Budeme rádi, pokud i touto cestou nějakého dobrovolníka asistenta – kamaráda k dětem s autismem najdeme. Nabízíme možnost udělat si u nás praxi nebo přijít ke zkušenostem.
Co děláte ještě kromě táborů?
V květnu a v září pořádáme v Nekoři u Pastvin v Orlických horách psychorelaxační pobyty, ty jsou určeny rodinám s dětmi s autismem a dalším postižením. S péčí o dítě pomáhá rodině asistent dobrovolník. Rodiče se účastní skupinových setkávání, workshopů, přednášek, mají možnost individuálních konzultací s psychologem Přemyslem Mikolášem, se speciálním pedagogem. Děti jsou zatím spolu s asistenty na dětském hřišti, v herně nebo se věnují tomu, co je baví. Společně se účastníme canisterapie, muzikoterapie, chodíme na výšlapy do okolí. Letos v létě chystáme v době táborů tzv. letní pobyt pro rodiny s menšími dětmi. Mají možnost se přijet za námi podívat v době tábora a nocovat, jak dlouho chtějí.
Máte nějaká pravidelná setkávání?
S rodiči dětí s postižením se setkáváme jednou za měsíc v sobotu v prostorách mateřského centra Medvídek. Náplní setkávání je canisterapie, muzikoterapie, arteterapie, přednášky pro rodiče, vánoční, velikonoční tvoření. Když je venku teplo, jezdíme na výlety po okolí, chodíme na pochody nebo jedeme na hipoterapii. V dubnu pořádáme osvětové akce, do kterých zapojujeme široké okolí – máme modré zumby, jogy, fitdance, Sokol. Také již čtvrtým rokem pořádáme akci Sheldonův Modroběh na Novém Hradci Králové. Je to akce pro rodiny s dětmi s autismem a postižením i pro veřejnost. Cílem je projít na trati, kterou označují modré fáborky, několik kontrol orientačního běhu, ty si označit kleštičkami do karty. V cíli na děti čeká diplom, sladká odměna, plyšák… a na rodiče zde čeká info stánek PAS z. s., kde se mohou dozvědět, jaké akce chystáme na tento rok. Také posíláme informační letáky do škol a děláme modré přednášky. Letos se nám podařilo rozsvítit Roškotovo divadlo modře a máme zde i výstavu fotek z akcí.
Motivace pro děti s autismem
Pořád se říká, že děti a často ani rodiče už moc nechodí na výlety? Jak dostat děti ven?
Přizpůsobujeme nápady zájmu dětí. Většina dětí s autismem milují vlaky, dinosaury, zoo, tak naše výlety směřují na výstavy modelů mašin, na dny otevřených dveří železnice, byli jsme i v Království železnic a každý rok podnikáme Mikulášskou jízdu parním vlakem, jezdíme do Dinoparků do všech Zoo. U dětí s autismem je to spíše o tom, že mají málo způsobů, jak trávit volný čas. Tím, že neumí sociální interakci jako běžné děti, je to pro ně těžší. Spousta dětí pak čas nejraději tráví doma u DVD s pohádkou, nebo hraním na tabletu či seděním u počítačů, hraním her, videí na Youtube a voláním z mobilu. Tyto věci si k nám na tábory nemohou brát.
A stalo se třeba, že nějaké dítě nechce na táboře ven nebo na pěší výlet? Jaké fígle či motivace zaberou?
Máme i jedno dítě, které nerado chodí venku, vadí mu vítr, nebo když jdeme po silnici, musí chodit v krajnici v trávě, protože se bojí svého stínu. Tomuto dítěti je lépe na dece u chaty u bazénku či potůčku než na houbách nebo desetikilometrové pěší túře. Pokud ale jdeme na kratší vzdálenost, na hřiště ve vesnici, do obchodu, jede s námi na vozíku s asistentem. Motivujeme tak, že cesta má vždy nějaký cíl, jde se třeba jedno odpoledne po fáborkách a cestou se plní úkoly, v cíli je třeba poklad, nebo chata, kde mají děti slíbeného nanuka/hranolky. Nebo si dítko může vzít na výlet s sebou svého oblíbeného plyšáka, hračku. Hodně se snažíme, aby děti věděly dopředu program. Co je čeká z denního režimu při pobytu, je napsáno viditelně na rozvrhu, kdy se budou opékat buřty, v kolik hodin je večerka, jak dlouho budeme na výletě. Rozvrh tábora je viditelně vyvěšený na nástěnce. Některé děti mají i své piktogramy, obrázky z komunikační knihy a takový rozvrh mají třeba i v pokoji. Plán tábora, pobytu je ušit dětem na míru. Někdo je nejšťastnější, když může volný čas trávit na hřišti, sportovat, hrát fotbal, jiné dítě miluje skládání puzzlí, poslouchání hudby, luštění křížovek, stavění z kostek, hraní si s auty a vláčkodráhou. Díky asistentům se mohou svým zájmům věnovat, nebo se mohou zapojit po svém do nějaké skupinové hry s míčem či padákem.
Máte nějaké táborové představení, které nacvičíte společně?
Na závěr tábora máme karneval, ale máme i jedno dítko, pro které je karneval za trest. Nesnáší balónky, vadí mu, když praskají. Tak soutěž s balónky děláme v jeho nepřítomnosti. A zbytek času je tam s námi a tancuje nebo moderuje. V podstatě i taková stezka za pokladem nebo noční stezka odvahy po svíčkách je akcí, kde jsou všichni propojeni.
Jak to zvládáte, že ještě ke své práci učitelky a k synovi máte neziskovou organizaci a pomáháte díky ní především rodičům s autistickými dětmi?
Jde to těžko. Vzhledem k tomu, že nejsme poskytovatelem sociálních služeb a jsme jen spolkem, neziskovou organizací. V Pardubickém kraji jsou podporovány jiné organizace. Letos jsme na dotace nedosáhli, protože nesplníme podmínku 20% spoluúčasti financí Města Ústí nad Orlicí. Přitom my ale máme aktivity, které ony ne.
Fundraisingem pokrýváme základní potřeby, které jsou nutné pro aktivity, které děláme. Jsme tím pádem všichni dobrovolníci a děláme to ve svém volném čase jako koníček, což je velmi náročné. Také nám velmi pomáhají benefiční modré akce, Konzum UO – Společně za úsměv, Burza Filantropie – KONEP, Spousti z.s. a drobní dárci.
Aspergerův syndrom a Montessori škola
Často lidé řeší, zda autisté mohou do alternativní školy, když nemají rádi změny, ale naopak mnozí mají rádi systém, řád.
Pracuji už dva roky v Montessori Základní škole Na rovině v České Třebové. Máme tam dvacet dětí od prvního do pátého ročníku. Mezi nimi je i pár dětí, které jsou integrované. Máme tam klučíka s Aspergerovým syndromem ve druhé třídě s podporou třetího stupně a asistentem pedagoga. Daří se mu dobře. Je to náročné v tom, že se musí přemýšlet, kolik integrovaných dětí třída unese. Máme zde i dítě hyperaktivní a dítě s poruchou učení. Na příští rok se nám hlásí další, ale to už ten kolektiv neunese. Máme zde i děti mimořádně nadané. Chlapec s dvojím nadáním v první třídě počítá už velkou násobilku a zjistil, jak se počítají zlomky. V podstatě jako prvostupňová paní učitelka pro něj končím (smích).
Snažíme se spolupracovat s poradnou a SPC. Je výhodou, že já jsem speciální pedagog a navíc v autismu aktivní mnoho let, tak umím pracovat s dětmi v autistickém spektru, takže to přizpůsobuji tak, aby i autistům u nás bylo dobře. Je to samozřejmě závislé i na tom, že máme k chlapci s Aspergerovým syndromem, který má vypracovaný svůj individuální plán podpory, asistenta pedagoga na 30 h týdně. Kdybychom ho neměli, tak by to bylo znát.
Jak se to řeší, když dítě má pouze jeden zájem a nic jiného nechce dělat?
Dáme mu takovou práci, kde uplatní svůj zájem a zároveň se u toho bude rozvíjet v tom jiném. Když přijde v první třídě dítě, které už čte, tak mu dám práci pro druháka. Když mě dítě přesvědčí, že umí násobit na pomůckách, které mu dám, tak mu dám práci vyššího ročníku.
A jak řešíte, když nenávidí psaní a chtěl by pouze dělat jen a jen matematiku, která ho baví?
Samozřejmě zábavnou formou. Máme různé pískovničky, píšeme na různé tabulky třeba fixama, nepíšeme tolik do sešitu, nesedíme v lavicích. V těch sedíme jen pro krasopisné psaní. Pracuje u pomůcek na koberečku, takže má destičku, na ní má papír a zapíše si tam výsledky. Dítě třeba může počítat, kolik stojí věc v obchodě, když na ni dají slevu, nebo kolik barvy musí mít, když chce vymalovat místnost, kolik si koupit dřeva na plot a pod.
Máte projektový systém výuky?
Učíme v blocích. Třeba matematice a češtině se věnují dva dny v týdnu. Učíme zároveň i jeden den projektově. Na tento rok máme historii. Začali jsme velkým třeskem a končíme druhou světovou válkou. A s tím se propojuje celá výuka. Když se třeba učí baroko, tak v hudebce je Mozart, v češtině je životopis jiných slavných osobností této doby atd.
Nominace na ceny APLAUS
Co pro vás znamená čestné uznání, které uděluje NAUTIS?
Já i moje organizace jsme na cenu APLAUS byli nominováni již potřetí, což je za pět let akce APLAUS velký úspěch. Děkuji lidem, kteří nás na toto ocenění nominovali a blahopřeji těm, kteří zvítězili. Možná by nebylo od věci přidat kategorii pro lidi, kteří pomáhají lidem s autismem jako dobrovolníci, speciální pedagogové, asistenti, kteří mnohdy nemají ve své rodině dítě s postižením, a přesto věnují svůj volný čas a zadarmo organizují pobyty pro rodiny s dětmi s postižením. A hlavně malým neziskovkám, kde nejsou lidé za pomoc placeni a mají své další zaměstnání, které je živí.
Co říká váš syn tomu, že jste pořád mezi dětmi s PAS?
Na prvním táboře byl se mnou už v šestém měsíci (smích). Teď je v první třídě. Ale loni jsem mu už dala vybrat, zda chce být se mnou na táboře celých 14 dní nebo jít na in-line školu s bratrancem, tak řekl, že týden na táboře a týden na bruslích. Myslím si, že je fajn, že děti s handicapy vidí odmalička. On jejich handicapy vůbec nevnímá jako něco jiného nebo dokonce divného. Účastní se většiny mých akcí a pobytů. Vlastně děkuji rodině, že se moc často neptá, co z toho mám, zvláště v těchto dnech, kdy je mnoho aktivit k osvětě autismu, dále Mirkovi,Ivaně a Petře, fotografům, kteří mi pomáhají zaznamenat naši činnost na fotkách. Velký dík patří také základní škole, kde učím, našemu týmu, dětem a jejich rodičům, které se zúčastnily Velikonočního tvoření NAMODRO, přišly v modrém oblečení a dozvěděly se o tom, jak se žije dětem s autismem a jak jim lépe porozumět.
________________
Rozhovor vedla Dagmar Edith Holá / foto v Poslanecké sněmovně Dana Kriso / ostatní snímky z archivu PAS, z.s./ Miroslav Kutík, Petra Těšitelová a úvodní foto Ivana Hronová v Poslanecké sněmovně
BOXÍK:
Pokud se chcete zúčastnit našich aktivit, pobytů, více informací získáte na zuzka.zuzu@seznam.cz.
Pomáháme autistům poznávat svět PAS z. s. Zuzana Poláková 777882337, FB Poruchy autistického spektra, FB Občanské sdružení autistického spektra, web Proautisty.cz není aktualizován.
V květnu (26.-28.5.) a v září (15.-17.9) pořádají v Nekoři u Pastvin v Orlických horách psychorelaxační pobyty, nově v době táborů 29.7.- 12.8. tzv. letní pobyt pro rodiny s menšími dětmi.
VIZITKA
Zuzana Poláková (36 let)
Vystudovala gymnázium v Ústí nad Orlicí, Vyšší odbornou pedagogickou školu se speciální pedagogikou v Litomyšli. Poté absolvovala na Univerzitě Hradec Králové neučitelský bakalářský obor speciální pedagogiky a magisterský učitelský obor ve speciální pedagogice na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 2003 do 2010 pracovala v APLA Hradec Králové. V roce 2010 založila neziskovou organizaci Poruchy autistického spektra-PAS z. s. v Ústí nad Orlicí. V dubnu 2017 získala její organizace Čestné ocenění APLAUS a také ona samotná v kategorii Jednotlivci. Pracovala v několika speciálních školách na pozici asistenta pedagoga, osobního asistenta, vychovelky a učitelky. Aktuálně ke své činnosti managera, koordinátora projektů, zdravotníka a dobrovolníka v PAS z.s., ještě pracuje jako učitelka a vychovatelka v ZŠ Na rovině v České Třebové.
Má 7-letého syna Lukáše. Žije v Ústí nad Orlicí.
ATYP magazín je plně závislý na příspěvcích Vás čtenářů. Pokud se Vám článek líbil, prosím, pomozte nám uskutečnit další. Za každou finanční částku jsme vděční. Číšlo účtu najdete na webu Nadační fond ATYP. Vážíme si Vaší podpory. Honoráře z Vašich darů platíme autorům textu, editorce, korektorce, u některých rozhovorů fotografovi.
2 Responses