Byl Karel Hynek Mácha extrovertní aspík?

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.

Kdo by neznal úvodní slova básně Máj od velikána české literatury Karla Hynka Máchy. Kdo vlastně byl tento muž mnoha tváří? Jedni ho považují za romantika a snílka a druzí ho pro změnu vidí jako člověka arogantního, žárlivého a psychicky labilního. Když jsem si tak pročítal Máchův životopis a hlouběji jsem rozmýšlel o jeho povaze a jeho životních peripetiích, usoudil jsem, že jeho chování se v lecčem podobá chování člověka s Aspergerovým syndromem /AS/. Chceme-li prozkoumat, jak moc je tato hypotéza pravděpodobná, je zapotřebí si v kostce představit Máchův životopis.

Nadprůměrný intelekt
Mácha se narodil 16. 11. 1810 v Praze, kde byl také pokřtěn jménem Ignác po svém kmotru. Jména Karel Hynek si přivlastnil až v době studií na vysoké škole. Jako prvňáček se malý Ignác naučil abecedu během prvního týdne školy a v druhém týdnu již dokázal číst první slova. Zároveň byl považován za neklidné dítě, které se nerado podřizuje autoritám. Vždy chtěl dosáhnout svého. Jakmile nebylo po jeho, dokázal ztropit strašlivou scénu plnou nářků a emocionálních výlevů. O Máchovi je taktéž známo, že měl nadprůměrné výsledky v matematice, kterými značně převyšoval své spolužáky. Ignác se též vyznačoval širokým literárním rozhledem. Jako jeden z mála znal Byrona, dokonce se naučil výborně polsky, že mohl číst Adama Mickiewicze v originále.

Fobie z dopravy a atypické záliby
Mácha měl taktéž netradiční záliby. S oblibou navštěvoval hřbitovy, popraviště nebo zříceniny a na těchto místech čerpal inspiraci pro svá díla. I jeho kresby byly pozoruhodné. Opovrhoval povozy s koňmi a měl hrůzu z toho, že by na místo svého cíle šel jinak než po vlastních. Je známo, že došel pěšky až do Itálie. Pravidelně chodil trasu Praha–Litoměřice a zpět.
O Máchovi se tradovalo, že je to podivínský samotář, který se nehodlal podřizovat konvencím. Byl považován za sobce, pomatence, hysterického žárlivce, který trápí sám sebe i okolí. V Litoměřicích bydlel v pronajatém pokoji u ševce Lorenze, ten o něm později prohlásil, že „nebyl úplně normální“. Jeho přítel Karel Sabina se vyjadřoval v tom smyslu, že je to velepodivín, a Karel Jaromír Erben o něm pro změnu hlásal, že je nepříčetný. Podle současníků byl milý i divoký, přátelský i nesnesitelný, arogantní, vřelý, panovačný i ješitný. Rád na sebe strhával pozornost, rád šokoval a provokoval.

Problémové chování
Při pobytu v Litoměřicích Mácha zmlátil litoměřického kata, což může nasvědčovat ADHD, které k AS bývá přidružené, protože agresivní sklony nejsou automatickým rysem PAS. Tento kat měl ve městě pověst tvrdého muže, který nejde pro ránu daleko a všichni obyvatelé z něj měli respekt a strach zároveň. Máchovi to však bylo jedno. Máchu kat naštval, a tak ho prostě a jednoduše zbil. Mácha neznal strach a vše napovídá tomu, že neměl pud sebezáchovy, i proto při likvidaci požáru v Litoměřicích šel heroicky a bezhlavě hasit. Mácha byl na svou dobu zvláštní jedinec, který měl úspěch u žen, rád se opíjel a rád porušoval společenské mravy. Pokud něco nebylo podle jeho představ, měl záchvaty vzteku. Vzteklé chování ho doprovázelo od raného dětství. Měl prostě své rituály a zvyky, které nerad měnil, a když už ho někdo nutil, aby udělal něco jinak, ve prospěch společenských konvencí, byl „oheň na střeše“ a Mácha se dokázal změnit v divoké zvíře.

Každý Asperger je jiný
Mácha byl bezesporu už od počátku svého života talent, který svými znalostmi a intelektem převyšoval své vrstevníky. Jediné, v čem kolísal, byla schopnost vést sociální život a jeho předchozí sociální nezdary vedly k dalším společenským přešlapům a čím dál nevhodnějšímu chování. Při všech těch výčtech mě tak napadá, zdali „kníže českých básníků“ nebyl aspík?! Aspergerův syndrom není fenomén jen dnešní doby. Zcela určitě tímto syndromem byly postihnuty i osoby v 19. století. A nejen v něm. Samozřejmě nechci tvrdit, že každý aspík musí být vysloveně labilní, chorobně žárlivý a silně egoistický jako Mácha. Každý je jiný a vyznačuje se odlišnými symptomy v chování, více či méně podobnými AS. Když si vezmeme určité aspekty Máchova života, jeho genialitu od útlého dětství, nadprůměrné výsledky v matematice, jeho široký rozhled v literatuře, jeho rituál chodit všude pěšky a k tomu vznětlivé chování… Můžeme o tom přemýšlet. Ty podobnosti tam jsou velmi znatelné. Nejsem však diagnostik, jsou to jen mé domněnky. Musíme také brát v úvahu, že od narození Hynka Máchy uplynulo více než 200 let, a proto se některé z dostupných informací o jeho životě nemusí zakládat na pravdě.

Zajímalo by mě, zda by malému Ignácovi, kdyby chodil do první třídy v dnešní době, pedagogicko-psychologická poradna stanovila diagnózu porucha autistického spektra a na kolik hodin by mu nabídla asistenta pedagoga? Co myslíte vy?

_________________________

text Josef Tomáš / foto Grafikahut pro ATYP magazín