Často se setkáváme s reakcemi, že pokud se řekne či napíše autista, tak je to nálepka. Zeptali jsme se samotných autistů, zda jim to vadí a jak oni vlastně sami vnímají pojem člověk s autismem. Možná si převážně neurotypická společnost ani neuvědomuje, že si nárokuje právo na rozhodování, jak se mají neurodiverzní lidé „správně“ nazývat. Přečtěte si reakce téměř dvaceti autistů, co si tedy myslí na téma: autista vs. člověk s autismem.
An (AS, 22): „Osobně preferuji ‚autista‘ před ‚člověkem s autismem‘, protože mám doslovné a obrazové myšlení. ‚Člověk s autismem‘ mi zní jako člověk s nějakou taškou, břemenem, které se dá odložit, když se mu to zrovna nehodí. NT mají tendenci takhle o nás mluvit, jelikož se takhle má mluvit o postižených lidech, nezdůrazňovat jejich postižení jako celek osobnosti, ale jen jako část. Jenže v tom je kámen úrazu, odmítám fakt, že bych měla být jakkoliv postižená, a nechci, aby mi to někdo dával najevo způsobem, jakým se o mně vyjadřuje. Ačkoliv uznávám, že používání slova ‚autista‘ je nebezpečné, protože je momentálně moderní to používat jako synonymum pro debila (ostatně debil taky býval běžné psychologické označení). Nicméně si stále myslím, že ‚člověk s autismem‘ zavání politickou hyperkorektností, která je ale ve výsledku naprosto mimo.“
Michal Roškaňuk (AS, 53): „Kdo nevidí, je slepec/nevidomý, kdo má cukrovku, je cukrovkář, kdo pije, je alkoholik, tak proč přesně ‚člověk s autismem‘? To zni, jako bych měl autismus přes rameno a na noc ho věšel do skříně. Ještě žádný NT mi nevysvětlil, proč jim ‚autista‘ připadá urážlivé. Když mě to neuráží a nevím o nikom, kdo by to nesl těžce, je to tedy problém neurotypiků, a ne náš. Jinak Adventor začal nedávno systematicky používat termín ‚člověk na spektru‘ / ‚člověk na spektru autismu‘ a nikdo neprotestuje. A jestli nám ani tak nedají pokoj, začneme jim systematicky říkat ‚člověk bez autismu‘ – jen ať si zvykají, čas pracuje pro nás, že…“
Jiří (AS, 37): „Mezi tím je asi takový rozdíl jako mezi cyklistou a jedincem jedoucím na kole.“
Velkovezír (AS, 39): „Setkala jsem se s názorem NT, že bych měla rozlišit to, co je ve mně autistické a co ne, a pak by mě zřejmě to rozčlenění a oddělení mělo nejspíš znormalizovat. To je ale úplně zcestný pohled. Autismus není jako vir, který něco změní a něco ponechá. Je to moje součást, prostupuje mou osobnost cele a neoddělitelně. Proto je autista přesnější a výstižnější označení než člověk s autismem.“
Bárbi (AS, 25): „Autizmus nie je démon, ktorým je človek posadnutý, ani nádor či nejaký parazit v mozgu, ktorý by človeka ovládal a bez neho by bol ‚normálny‘. Ľudia majú určitú požadovanú predstavu, aký by každý mal byť, aby všetci boli rovnakí, a keď taký niekto nie je, tak ho považujú za narušeného. Pritom je to absurdné a primitívne, navyše sila prírody je práve v rôznorodosti a jednotvárna spoločnosť sa nemá ako posunúť ďalej. Ide aj o to, aby to tak neoznačovali ‚odborníci‘, ktorí tým z nás robia iba nejakých vadných kriplov, ktorých treba napraviť, lebo aj takou maličkosťou, ako je formulácia slov, ľuďom vnuknú určitý dojem.“
Petra (AS, 40): „Uvažuji a mluvím o sobě jako o aspergerovi (autistovi) a preferuji toto označení. Já jsem asperger, je to mojí součástí. Když (o mně) někdo řekne ‚člověk s Aspergerovým syndromem (autismem)‘ zní mi to blbě, je to divné, dlouhé a zní to jako nemoc a já se za nemocnou nepovažuji. Že by mi to vyloženě hodně vadilo, to snad ani ne, ale když někdo o autistech (včetně mě) v jejich přítomnosti mluví jako o někom třetím, jako by tam nebyli, to mi příjemné není.“
Anna (AS, 22): „Autismus není oddělitelný od člověka. Ani ode mě, ani od nikoho dalšího. A navíc v češtině ‚člověk s autismem‘ zní úplně pitomě.“
Jitka (AS, 55): „Předložka ‚s‘ evokuje nějakou přidanou hodnotu. Kafe s cukrem je kafe+cukr. Cukr je možné odložit bokem. Zatímco sladké kafe je něco jiného než hořké kafe, a nejde z něj udělat hořké kafe tím, že něco odeberu. Stejně jako autismus nejde odložit přede dveřmi.“
Martina (AS, 35): „Osobně se označuji pojmem Asperger nebo autista, hádám, protože je to mou součástí, ale pokud by to říkal někdo cizí, tak dle mne je lepší mluvit o někom jako o ,člověku s autismem, apod. Připadá mi to takové slušnější. Pokud byste potkali člověka, který neumí číst (a počítat), tak je slušnější ho označit za člověka bez základního vzdělání než za analfabeta.“
Petr (AS, 45): „Člověk s autismem opravdu evokuje autismus jako něco neintegrovaného v tom člověku, něco s možností ‚odložení‘… :-(“
Barbora (AS, 35): „Autista/asperger/aspík je prostě kratší a celistvé. Autismus se nedá z člověka vyříznout nebo oddělit, je jeho součástí. Je to handicap, ale není to nemoc.“
Lucy (AS, 21): „Já osobně radši řeknu, že jsem autista než člověk s autismem. Přijde mi, že první verze vyjadřuje víc, že autismus je součást nás a bez něj by ta osobnost byla úplně odlišná, že to není nějaká přítěž nebo nedostatek.“
Robert (AS, 20): „Je mi to úplně ukradený, nicméně člověk s autismem zní trochu moc politicky korektně a je to neprakticky dlouhý.“
Lady Rel (AS, 18): „Mně osobně je to jedno (myšleno významově ;-)), za sebe raději používám výraz autista a to pouze proto, že je to kratší… Jinak to podle mě vystihuje v zásadě to samé. Ano, já ‚mám‘ formu autismu, jsem na spektru, tedy jsem autista. Vše ostatní je podle mě slovíčkaření.“
Katy (AS, 16): „Mám raději označení autista. Však je autismus součástí mě samotné, ani nevím, jaká bych byla ne-autista… Člověk s autismem, to je jako kdyby se autismus a osobnost, podstata toho člověka, dala od sebe oddělit. To podle mě přece nejde… Co mi však na slově ‚autista‘ vadí, je začínající trend mezi mými vrstevníky používat tento výraz jako synonymum pro samotáře, podivína či debila. Takže ačkoli se mi zdá ‚autista‘ mnohem výstižnější, podvědomě mám k tomuto slovu averzi, vzkvétající pokaždé, když ho slyším…“
___________________________________
Jedna odpověď
Barbi, těmi démony bych si nebyla zase až tak jistá.? I úplně obyčejného,zdraveho člověka mohou ovládat demoni a vůbec každý neobraceny člověk k Bohu je podřízen ďáblu. Nikdo zatím neví co je příčinou autismu, tudíž nevidím nic špatného na tom se domnívat že za mnohým autistou se skrývá moc démonů. Vem si kolikrát i němé a úplně odtržené děti od světa mají velké záchvěvy inteligence v určitých oblastech. To je zvláštní ne? Zvlášť pokud se dítě normálně vyvíjelo do věku 2-3 let a potom náhle jakoby spadne, ztratí určité dovednosti, přestane vnímat okolí tak nevím, nevím.