Vybavíte si ten pocit, když otevíráte novou knihu? Nebo když začínaly letní prázdniny, nastupovali jste do nové školy, zaměstnání…? Když po období, které bylo nějaké, bylo před vámi něco, co mohlo být trochu nebo i úplně jiné? Určitě jste cítili aspoň trochu vzrušení, energie a očekávání, možná odhodlání?
Se začátkem nového roku je to podobné. Po předvánočním shonu jsme měli většinou trochu volna. Sváteční čas nás vyvádí ze zajetých kolejí, zažíváme něco jiného a mnozí z nás si aspoň trochu odpočinou. Odstoupíme trochu od běžných rutin. Konec roku také vybízí k ohlédnutí za tím, co bylo. Můžeme pocítit, jak se nám žije, co nás těší, čeho chceme víc, méně, co toužíme změnit. Třeba mít víc času na sebe či děti, nejen o Vánocích, být důslednější nebo se zbavit toho, co se nám usádlilo v pase během svátků (a posledních let…), číst nebo relaxovat jiným způsobem,…
Možná si říkáte, že vy fakt nemáte čas. Nedávno jsem četla výzkum, podle kterého mají zaměstnané, vysoce exponované ženy týdně asi 70 hodin „volného času“ – je na nich, jak s ním naloží. Dobře, vy asi věnujete hodně času dětem. Přesto nebo právě proto. I nějaká ta hodinka týdně vám může zpříjemnit – změnit život. A po Vánocích může být pro změnu docela příhodný čas.
Jak začít se změnou?
S jakou změnou je fajn začít zrovna v lednu, kdy je zima, den je krátký a páce a povinnosti na nás tiše počkaly? Skvělé je začít s tím, co nám život zjednoduší, zpříjemní, opečovat sebe nebo i druhé… Jistě s něčím, na čem nám skutečně záleží, má pro nás hodnotu a jsme kvůli tomu ochotni něčeho se vzdát. O předsevzetí často přemýšlíme tak, že něco budeme nebo nebudeme dělat. Skutečnost je však taková, že musíme vyměnit NĚCO za NĚCO JINÉHO. Chci se víc hýbat nebo číst knihy? Musím třeba omezit čas na Facebooku, vyměnit časopisy za knihy. Nebo dříve vstávat a chodit pěšky do práce nebo z ní naopak včas odcházet…
Takže, co vám stojí za čas, námahu a omezení? Po čem skutečně toužíte?
Příprava na změnu
Dostali jste někdy pořádně složitou stavebnici? Nebo jste ji třeba dali dětem? A nebo jste kdysi začínali šít nebo lepit modely…?
- Určitě jste nejdřív mrkli do nějakého návodu.
- Pak jste si nachystali vše potřebné.
- Možná jste našli nebo přivolali rodiče /někoho zkušeného (Legaře, švadlenku, modeláře) a poprosili o radu nebo asistenci.
- Zjistili jste, s čím začít a co pak.
- Udělali jste si čas a místo na stole. A pokud jste to nesfoukli na jeden zátah, našli jste si prostor, kam rozdělanou práci uložit (protože model s vysátými a poztrácenými dílky se dokončuje těžko, nehledě na to, že z otce pomocníka se snadno stane běsnící tygr poté, co si zapíchnul pohozenou součástku kamkoli).
Co potřebuji za podporu ke změně
Prostě, chtělo to přípravu, trochu plánování, rozhodování, možná radu, pomoc, podporu.
Pokud máte letos nějaké novoroční předsevzetí nebo koketujete s myšlenkou, že byste si ještě nějaké pořídili, můžete ještě jednou zvážit:
- Po čem VY skutečně toužíte, co vám stojí za námahu?
- S čím začnete, aby to bylo přiměřeně náročné, vydrželi jste déle než v lednu a cítili jste radost, že něco skutečně jde?
- Kdo může být vaším parťákem (když děláme něco s dětmi, s kamarádkou – často kvůli nim vydržíme, co bychom sami vzdali a také efekt nového se násobí), podporovatelem, důvěrníkem nebo učitelem?
- Co vám pomůže vrátit se do hry, když to třeba hned na první pokus nevyjde, zapomenete, nebude čas? Stát se může a svět se proto nehroutí. Je dobré připravit si předem cestu zpět.
Hodně štěstí a radosti z úspěchů!
A pokud je vám proti srsti tlačit se do čehokoli jen kvůli datu v kalendáři, máte taky pravdu. Tak jako tak, přeji hodně zdraví a radostný a úspěšný nový rok nám, našim dětem i všem našim blízkým!
_________________
Text Gabriela Böhmová, koučka podpůrných skupin rodičů dětí na autistickém spektru, matka dvou dětí, z nichž starší 12letý syn má AS (Rozhovor s Gabrielou Böhhmovou Dnes jde často o přežití rodičů) / foto Pixabay.com
