Jozef Bukai je známý slovenský věštec a léčitel. Můžete jasnovidectví věřit a nemusíte. Každopádně Jožko pomáhal také policii a vždy byl při pátrání úspěšný. Stačí, když mu dali fotografii nezvěstného. Některé jeho předpovědi se již naplnily. Nedalo nám to a zeptali jsme se ho na pár věcí.
Jožko, jste svými schopnostmi a vnímáním světa také jiný stejně jako autisti. Jak se vám žije s takovou jinakostí?
Dnes se mi žije s jinakostí lépe, než když jsem byl malý chlapec. Já už jsem sám na sobě cítil, že jsem jiný asi ve třech letech. Čím jsem byl starší, tím to bylo na mě víc vidět. Úplně jsem vyčníval z řady svých vrstevníků.
Zažil jste ve škole posměch, nebo dokonce šikanu?
Byl jsem často terčem posměchu spolužáků. Trápilo mě to jako každé dítě, ale katastrofálně jsem to nebral. Vyrovnal jsem se s tím celkem dobře, protože jsem byl prostě vnitřně a mentálně jinde než oni. Víc jsem se pohyboval mezi staršími lidmi a rychle jsem se vyvíjel.
Vnitřním zrakem vidíte i minulost lidí. Říkáte, že za pár minut s nějakým člověkem, víte asi 75 % toho, co prožil. To musí být náročné, jak s tím zacházíte při běžném rozhovoru?
Při běžném rozhovoru vidím asi 75 % ze života člověka, se kterým mluvím, ale jen když si to připustím. Naučil jsme se to ovládat. Když nechci nic vidět, tak to nevidím. Je to tedy na mě a zároveň na tom člověku, kam až mě pustí.
A co když vidíte v budoucnosti druhého člověka, že mu hrozí něco složitého?
V případě, že vidím něco zlého, tak se mu opatrně snažím povědět i to zlé. Život není jen o dobrých věcech. Není podstatné, co povíme, ale jak to povíme.
Když třeba vidíte nemoc u člověka nebo že ho něco těžkého čeká, tak mu to řeknete?
Vidím to všecko. Pokud se mu dá pomoci, tak mu to samozřejmě povím, protože to je moje povinnos,t a jen chci zdůraznit, že vždy je důležitější, ne to, co povíme, ale jak to povíme.
V 15 letech jste byl v Indii. Proč jste tam cestoval?
Do Indie jsem cestoval s partou lidí. Učení v Indii mi zaplatil tehdy významný slovenský politik. Bylo to jeho poděkování za moje služby pro něj a já jsem mu byl za možnost cesty do Indie velmi vděčný. V Indii jsem se naučil mnohé věci, které jsem měl v sobě skryté.
Autistů na světě přibývá. Dnes je to už každé 68. dítě (v zahraničí se udává 45. dítě). Proč tomu tak je? Bude jich přibývat?
Co se týče autismu, tak v dávné minulosti bylo autistů ještě více. Lidé je odsuzovali jako posednuté démonem. Osobně si myslím, že autismus je někdy darem a někdy prokletím. Ale rozhodně se to nedá brát jako nejhorší variantu života, když se nám takové dítě narodí. Máme za to Pánu Bohu děkovat, má nám to něco dát, dokonce více než zdravé dítě. Autisti jsou úžasné děti, ale vyžadují mnoho lásky, péče a opatrování. Nemyslím si, že jich do budoucna bude přibývat. Nová genetika přinese to, že si rodiče budou moci už v těhotenství zjistit, zda jejich dítě je autistické a budou se moci rozhodnout pro potrat.
To je dost šokující. Myslíte si, že je to správné, dát dítě pryč, protože genetika ukáže, že má autistické geny? Co když znemožníme nějakému vývoji? Vždyť mnoho z nich vynalezlo věci, bez kterých bychom dnes neuměli žít, vytvořili geniální díla…
Na to je velmi těžké odpovědět. Myslím si, že je správné pustit zpět dušičku, aby se mohla znovu narodit, a ne ji nechat trápit celý život. To je ale můj názor. Co se týče vývoje genetiky autismus nepatří mezi fyzické choroby, je to spíše mentální. Autisté se rodí rodičům, protože rodiče musí něco ve svém životě pochopit. A když je máme, tak je to tematika, kterou řešíme. Na jedné straně díky Bohu, že jsou tyto děti, mají skutečně velký dar od Pána Boha. Dokáží vycítit dobré i zlé lidi. Na druhé straně mají obrovské břemeno. V každém případě jsou to čisté duše. Vnímám je jako mini posly shora, kteří nám mají ukázat nějakou cestu, nějaký směr. Pro rodiče to možná někdy až takovým darem není, protože je to vyčerpávající. Každé dítě je darem a nemá být posuzované, zda je autista či zdravé dítě.
Pomáháte policii hledat nezvěstné. Jste známý tím, že něco z toho, co jste předpověděl, se stalo. Můžete českým čtenářům říci, jaké vaše předpovědi se vyplnily?
Pomáhal jsem, ale pak mě samotného unesli, zažil jsem mnohé negativní události s tím spojené a došel jsem k názoru, že policii nebudu dál pomáhat. Aspoň ne na Slovensku. Na mé předpovědi je možné se podívat na portálu Topky.sk.
Je podle vás správná inkluze, začleňování dětí s handicapy do škol? Jak vidíte budoucnost tohoto začleňování pro společnost?
Inkluze je správný krok. Na druhé straně záleží na učitelích, zda máme vhodně vzdělané učitele. Pedagogové mají co dělat s obyčejnými dětmi natož s autistickými. Bude tedy záležet, s jakou vervou a nadsázkou do toho učitelé půjdou. Záleží tedy na individualitě daného pedagoga.
Chtěl byste něco autistům vzkázat k jejich budoucnosti?
Aby se jim dařilo ve světě, ve kterém žijí, aby zažívali jen to nejlepší ve svém životě. Rodičům autistů přeju velice moc trpělivosti, hlavně lásky a pochopení a aby se nestyděli za to, že mají autistické dítě, aby to netajili na veřejnosti, aby se nestyděli o tom všem hovořit.
Milí čtenáři, jestli se předpověď Jozefa Bukaie ohledně dětí s autismem vyplní, můžeme už sledovat sami. Nad jeho výrokem v redakci přemýšlíme už několik dní. V Americe se vydávají veliké peníze na výzkum, co vlastně způsobuje autismus, který např. chromozom je s ním spojen. Až se to zjistí, bude to na Nobelovu cenu. Přinese to však etické otázky jako u jiných handicapů, které už lze zjistit u oplodněného vajíčka mimo tělo matky, nebo v těhotenství z plodové vody. Sami si můžete odpovědět, zda byste chtěli potrat, kdyby už taková možnost byla v době vývoje vašeho dítěte v těle matky.
Rozhovor vedla Dagmar Edith Holá / foto archiv Jozefa Bukaie
