Někdo vnímá předvánoční čas jako zběsilou stresující honičku, kdy kličkuje od nakupování dárků přes přípravu svátečních jídel až k nedodělkům v práci, které je třeba do konce roku uzavřít. Pro jiné jsou Vánoce naopak svátky klidu a míru. Například minulý text redaktorky na spektru Adély. Protože lidé na spektru obvykle velmi dobře rozliší, co je jen konvence, které se není třeba držet, mají předpoklady k tomu, aby se nenechali strhnout stresovým kolotočem, který v mnoha lidech roztáčí třeba vánoční výzdoba v obchodech již ke konci října. Jenže nežijeme ve vzduchoprázdnu, a tak zejména na ty citlivější z nás může dolehnout hektické ladění a očekávání našeho okolí. Jaké jsou některé věci, bez kterých by se nám před Vánoci lépe dýchalo?
Vynucená pospolitost
Nemusíte hned být s celou rodinou na nože, abyste měli “právo” se na Vánoce nevidět. Tolik lidí se například na Valentýna kasá, jak na dokazování lásky k partnerovi nepotřebují vyhradit jeden den v roce, přece si ji mohou dokazovat celý rok. No dobrá, stejné měřítko můžeme aplikovat i na Vánoce – proč by člověk musel být v tomto čase povinně se svou rodinou, pokud chce třeba zrovna odcestovat někam, kde je tepleji, nebo být prostě sám či raději s přáteli? A pokud vám rodinné vztahy spíše skřípou, pak o to více nedává smysl zrovna ve dnech, které by měly být jaksi posvátné, muset se zaťatými zuby snášet přítomnost někoho, s kým si nemám co říct, kdo mi zvedá tlak a každý rozhovor musím jít rozdýchat na chodbu.
Rozumím myšlence, že rodina má držet při sobě, ale dobré vztahy a pospolitost v rodině se musí začít budovat úplně odjinud, z daleko větší hloubky, než je povinná návštěva, zdvořilý úsměv a rozpačité vzájemné předávání dárků, z nichž ani jeden se nestrefí do vkusu obdarovaného. Když chci mít s někým dobrý vztah, je lepší začít druhému naslouchat a respektovat ho, než ho nutit, aby přesunul svou fyzickou schránku do blízkosti té mojí. Tím se laskavý vztah neudělá.
“Co to s tebou zase je?”
Stejně jako není příliš vhodné někoho nutit, aby se na sílu potkával s rodinou, není rovněž zrovna taktní jej nutit k tomu, aby měl dobrou náladu. Zvlášť, když vánoční svátky přece tolik lidí charakterizuje jako hektické, to je pak trochu v rozporu s tím, chtít po druhých, aby byli ostentativně veselí. Nehledě k tomu, že autisté často projevují své emoce jinak. A pozor, přečíst prosím ještě jednou – projevují emoce jinak, nikoli “nemají emoce”. S více autisty jsme se shodli na tom, že nám rozhodně nepřipadá, že by nám nějaké emoce chyběly. Častější je, že se v nich buď tak dobře nevyznáme (může to zacházet až k alexithymii, tedy že člověk vůbec není schopen své pocity popsat, nemá pro ně slova), nebo je prostě dáváme jinak najevo. Člověk na spektru tedy může uvnitř prožívat intenzivní spokojenost a klid, ale jelikož se neusmívá nebo o svém pocitu štěstí neustále nemluví, může si leckdo myslet, že šťastný není, nebo že je naopak naštvaný, smutný atd.
V autistických skupinách se často řeší, že narážíme na to, jak nás naše okolí vnímá. Jedním z obvyklých problémů je, že když neprojevíme jedním konkrétním způsobem nějakou emoci (radost, vděk, pohodu), ostatní se domnívají, že ji necítíme. Moje teorie je taková, že některé emoce (může to totiž zajít naopak do stadia, že když je emoce velmi silná, tak se taky velmi intenzivně projeví) projevujeme méně nápadně nebo vůbec proto, že by to zkrátka bylo pro nás energeticky náročné, stejně jako třeba hlídání mimiky (ta je taky u mnoha autistů úsporná). A ono to náročné skutečně je, zejména když musíte fungovat v prostředí, které vás neustále skoro až napadá za to, že vám určitě něco je, protože sedíte a máte neutrální výraz. Když odpovíte, že nevíte, jak byste měli dát vhodně najevo, že jste v pohodě, máte snad s hlasitým jásáním poskakovat po místnosti, aby to každý viděl? – dozvíte se, že jste kousaví, nepříjemní, a vůbec, váš pozorovatel měl pravdu, že jste nějací nabroušení. Ano, teď už asi ano – a kdo by nebyl, když někdo zpochybňuje vaše vnímání sebe sama.
Smyslové přetížení
Vánoce umějí být krásné, byť možná někdy kýčovité. Ale osobně znám spoustu lidí, kteří minimálně kolem Vánoc přimhouří nad kýčem oko a rozsvěcí žárovičkové řetězy, aranžují po bytě chundelaté punčošky a zapalují svíčky na načančaném adventním věnci. Že se ale někomu něco líbí nemusí ještě znamenat, že to dokáže snášet ve stejné míře jako ostatní. Tak se může klidně stát, že i takový autista, který má rád tradiční koledy, a dokonce i vánoční nákupy vnímá spíše s potěšením, protože se těší, jak obdaruje své blízké (ano, i takové empatie jsme schopni…), bude najednou velmi vyčerpaný nebo jej dokonce potká meltdown či shutdown (meltdown = náhlé zhroucení v důsledku nahromadění emocí či podnětů, s nimiž si mozek najednou neví rady; shutdown = zamrznutí, otupění často v důsledku téhož), protože nesprávně odhadl čas, kdy je bezpečné se jít procházet po obchodech bez toho, abyste každou chvíli do někoho vrazili nebo museli stát dvacet minut ve frontě (a u toho samozřejmě vnímat veškerý cvrkot okolo, někdy i příliš hlasitou hudbu z reproduktorů, kdy se rázem i z něžných koled může stát mučicí nástroj).
Osobně u sebe vnímám, že předvánoční shon, byť se ho snažím neúčastnit, na mě má vliv, odcházím často z obchodů daleko vyčerpanější než jindy – a to dokonce i z obyčejných potravin, protože do nich najednou musím nějak častěji než jindy, každou chvíli mi totiž dojde nějaká ingredience na pečení. Abych to vyvážila, snažím se v momentech, kdy je to možné, cíleně soustředit na pozitiva tohoto období: vymýšlení dárků (chápu ale, že ne každý na to má buňky), příprava cukroví, zušlechťování interiéru, moje oblíbené koledy stále dokola (jak autistické!), četba literatury, kterou mám s Vánoci spojenou (kdo nerad čte, může zapojit filmy či seriály), obdivování sněhu, dokud je a pokud jsem teple oblečená…
Trápení s jídlem
Spousta autistů má nějaká specifika spojená s konzumací potravy. A nejen autistů, vždyť ani u alistů není pravidlem, že by všichni vždycky spořádali ochotně všechno. Jen u nás to může být možná více vidět, protože někteří z nás inklinují k jisté šablonovitosti ve stravování, zejména když jsme ve stresu a chytáme se každé příležitosti, jak si aspoň v něčem udělat jasno – pak se klidně stane, že každý den snídáme to samé přesně ve stejný čas, kávu si jdeme udělat vždy přesně v tolik hodin, nebo třeba přes den můžeme jíst zeleninu, ale večer už to nejde, anebo některé potraviny sneseme pouze tepelně upravené či naopak syrové. Někteří z nás nesnesou kluzká jídla, jiní mohou klidně pozřít i to nejpálivější menu v indické restauraci bez nejmenších potíží, někdo nesnáší sladké, někoho zase přímo odpuzuje chuť čisté vody, a tak pije jen čaj, kávu nebo sladké limonády.
Vánoce patří k těm svátkům, k nimž se pojí určité specifické pokrmy. V některých rodinách je třeba stále ještě problém i to, pokud některý člen nejí maso, ať už z důvodů humánních nebo proto, že dotyčnému je chuť jakéhokoliv masa nepříjemná. Ale štědrovečerní večeře bez masa? Kapr, řízky, klobása, to jsou všechno tradiční jídla v tento den servírovaná. A jako příloha často bramborový salát, který nemusí vyhovovat svou blátivou konzistencí nebo velkým množstvím majonézy. Někomu může klidně vadit i cukroví, protože třeba nesnáší ořechy, rozinky nebo alkoholovou náplň některých druhů.
Smutné je, že není vůbec neobvyklé, že když někdo jakékoliv tradiční jídlo odmítne s odůvodněním, že nemůže, protože mu to znemožňují zdravotní podmínky (např. alergie), nikdo s tím nepolemizuje a prostě se to přijme jako fakt. Dokonce v některých rodinách se připravují i alternativy jídel, aby si mohl dát i “postižený” člověk. Pokud ovšem zmíníte, že něco nejíte, protože nechcete, protože vám to zkrátka nechutná, jste nezřídka označeni za vybíravé a nevděčné. Samozřejmě nemusíte neoblíbené cukroví vztekle mrštit na zem a zašlapat je do koberce, ale myslím si, že člověk by měl právo vyjádřit svoje preference v jídle, aniž by se musel bát, jakou diskuzi či jaké komentáře to zase vyvolá. A to koneckonců nejen v jídle. A vlastně rozhodně zdaleka nejen jako autista.
_______________
text Viki Havrdová / grafika ATYP magazín
O tom, co lidem na spektru vyhovuje nebo naopak může vadit v adventním a vánočním čase, jsme psali také v těchto článcích:
Autisté radí, jak zvládnout Vánoce
Neslavit Vánoce je výsostné právo každého z nás
Lidé s PAS odpovídají na otázku: Máte rádi Vánoce?
Vánoce a advent na spektru autismu
Některé články jsou pouze pro předplatitele. Pokud ještě nemáte dárek a preferujete objednán z tepla domova, pak můžete zakoupit předplatné ATYP magazínu jako dárek. Jsou tři druhy: měsíční, půl roční a roční. S každým předplatným získáváte vstup do archivu všech článků pro předplatitele. Můžete si stáhnout i některý z dárkových poukazů. A jako dárek pro vás máme 20% slevu na půlroční a roční. Bonus předplatné23 platí od 19.12. do Tří králů 6. ledna. Myslíme i na ty, kteří zapomenou na dárek a náhle se jede na návštěvu…:-) nebo návštěva přijde k nám:-)
Také se můžete podívat na ATYP produkty, které najdete na eshopu ATYPpress.cz: Karty pro pečující, tištěný ATYP Speciál, domalovánky Slavní autisté a další… I zde máme pro vás bonus na 15% slevu: vanoce22 a platí do konce roku 2022.
