Menstruace, měsíčky, menses, krámy, krvavé dny, červený kód, Bloody Mary… Toto období má různé názvy. Je to nevyhnutelná součást ženského života, přesto bývá často shazována a ponižována. Pro některé ženy to není nic, co by je nějak vykolejilo, jiné však doslova trpí. Jak to mají ženy a dívky na spektru autismu?
Každé „poprvé“ většina lidí nezapomíná a stejně tak to je i s menstruací. Poprvé jsem ji dostala v 16 letech. V té době jsem byla naštvaná, že jsem holka, a doufala, že měsíčky nikdy nedostanu. Když to přišlo poprvé, bylo to zcela bez varování. Mamce jsem to řekla až po třech dnech, kdy jsem měla na sobě sukni a kýchla jsem, čímž mi krev bílou sukni ušpinila a já nevěděla, jak to zatajit. Rozbrečela jsem se, bylo mi odporně.
Jako většina dívek jsem ze začátku používala vložky. Tím se můj vztah k těmto dnům ještě zhoršil. Přišlo mi to odporné, špinavé a smradlavé. Znala jsem obrázky zavádění tamponu, protože jsem se na ně chodila tajně koukat a smála se tomu, jak je prst v pochvě (byla jsem velice nevyzrálá co se týkalo sexuality a vztahů). Párkrát jsem tampon zkusila, ale hrozně mě to bolelo a nebyla jsem schopna ho zavést dostatečně hluboko. Po pár letech jsem objevila tampony s aplikátorem a zvládala je používat, ale pořád to bylo velice bolestivé. Přišla jsem si v ty časy nechutně.
Nyní vím, že v těchto pocitech nejsem sama. Ptaly jsme se žen na spektru na jejich první menstruaci a jakou měly k tomuto tématu edukaci. Michaela nám napsala: „Já jsem se o menses dozvěděla blbě. Byla jsem jako dítě v lázních a dostala jsem poprvé měsíčky. Vůbec jsem nevěděla, co se děje, proč krvácím. Myslela jsem si, že umřu a hodně jsem brečela. Nikdy jsem totiž o ničem takovém do té doby neslyšela.“ Podobnou zkušenost má i Hana: „Mamka si myslela, že mám ještě dost času. Pak už bylo pozdě mi to vysvětlit, ten šok byl příliš. Nechtěla jsem být žena, protože jsem si neužila dětství. Strašně jsem se za ni styděla v podstatě až do dvaceti, než jsem ji přijala jako součást ženství a sexuality.“
Většina žen se shodla, že se cítila velmi špatně, některé se o menses dozvěděly od mámy, některé z knížky, některé vůbec. Doteď jich hodně má problém se s tímto obdobím smířit a přijmout ho. Zoe popisuje: „Začala jsem menstruovat až v 15 letech. Takže poslední ze všech. Vypadala jsem pořád jako kluk. Měla jsem vždy při menstruaci pocity ulepenosti, zápachu, že o tom všichni vědí. Trochu se to změnilo, když jsem začala používat mooncup kalíšek, ale menstruace je pro mě stále hodně nepříjemné období a nejraději bych ji nikdy neměla.“
Až do nedávné doby jsem svůj cyklus nesnášela. Nikdy jsem se nezbavila toho odporného pocitu. Částečně se to změnilo, když jsem objevila menstruační houbičku, což byla motivace pro mě napsat tento článek. Jedná se o přírodní mořskou houbu, která po namočení zcela změkne. Zavádí se do pochvy jako tampon. Ta nejúžasnější věc je, že není vevnitř vůbec cítit. Toto se tvrdí i o tamponech, ale já ho vždy cítila, byl mi nepříjemný. Houbička nijak neodírá sliznici při zavádění, takže to nebolí. Díky přírodnímu původu, a tedy nulové parfemizaci nijak nezapáchá. Někdo může vidět problém ve vytahování, ale pokud to někomu činí potíže, stačí si k houbičce přivázat bavlněný provázek. Jedinou nevýhodou je její umývání na veřejných záchodech. Nejlepší je vždy mít u záchodu umyvadlo, aby se hned mohla vymýt, což ale třeba v práci nebývá. Dá se to vyřešit například lahvičkou s vodou, kterou si vezmete se sebou do kabinky a houbičku opláchnete nad toaletou. Mezi další výhody houbičky patří, že je ekologická a nezatěžuje přírodu. Udává se, že s ní může být prováděn i pohlavní styk, aniž by to bylo nějak nepříjemné, zachytává krev, ale pohlavnímu styku nijak nepřekáží, ale toto vyzkoušené nemám.
Zkušenosti žen na spektru
Často se na rodičovských skupinách pro rodiče autistů řeší, jak vysvětlit své dceři, že ji čeká menstruace. Zároveň mezi sebou sdílí obavy, aby měsíční krvácení dívka přijala a zvládala. Zeptali jsme se několika dospělých žen, jak se o menses dozvěděly, jak své měsíčky zvládají, a co pro ně toto ženské období znamená.
Ella: „Dozvěděla jsem se o tom ve škole a z dětských knížek o anatomii. Nijak zásadně mi ten pocit nevadil prvních několik let, než začaly šílené bolesti a další problémy. Hůř zvládám to, jak se moje tělo mění.“
Martina: „Já ji přijala celkem dobře, ale styděla jsem se v pubertě kupovat si vložky, tak mi je občas koupil taťka. Když přišel z nákupu, tak mi bez komentáře dal balíček vložek. V pubertě a v prvním ročníku VŠ mi bylo během menstruace pořádně šoufl, ale s věkem se to zlepšilo.“
Iva: „Menses jsem měla celý život silný a výrazný, ale vyloženě potřebuji psychicky i fyzicky menstruovat. Čistím se tím. I možná tím, že mě to na dva tři dny doslova paralyzuje a izoluje od světa.“
Michaela: „Já jsem se o menses dozvěděla blbě. Byla jsem jako dítě v lázních, a dostala jsem poprvé měsíčky. Vůbec jsem nevěděla, co se děje, proč krvácím. Myslela jsem si, že umřu, a hodně jsem brečela. Nikdy jsem totiž o ničem takovém do té doby neslyšela.“
Daniela: „Mamka to se mnou moc neřešila, a pak se divila, že „nevím, kde ju mam“. Byla jsem celkem tele, jestli mi rozumíte. Když přišla poprvé, přijala jsem to pozitivně, jako že už jsem velká holka. Teď to mám divné. Týden před ní začnu být velmi nervózní, úzkostná až výbušná. Den před menses se zklidním a jsem spíš hodně zranitelná. Když to přijde, je mi hodně zle, ale jinak velká úleva.“
Zdeňka: „Moja mama mi to všetko vysvetlila, ale bolo mi to trápne a je fakt, že podnes to neznášam. Prišlo mi to ako trest, aj keď neviem za čo. Podnes na tom nevidím nič dobré, lebo je mi pri tom brutál zle: grcám a mám tak príšerné bolesti, že v tých dňoch si mám 100 chutí rozpárať brucho a vybrat maternicu z tela…“
Zoe: „Strašně špatně. Bylo mi zle, dostala jsem knížku a nic nechápala. Nechápala jsem, jak používat vložky nebo tampóny, pořád jsem se schovávala a nechtěla jsem v období menstruace chodit do školy. Navíc jsem začala menstruovat až v 15 letech. Takže poslední ze všech. Vypadala jsem pořád jako kluk. Měla jsem vždy při menstruaci pocity ulepenosti, zápachu, že o tom všichni vědí. Trochu se to změnilo, když jsem začala používat mooncup kalíšek, ale fakt menstruace je pro mě stále hodně nepříjemné období a nejraději bych ji nikdy neměla.“
Katarína: „Celú sex education mam od mamy. Na menštruaciu som bola celkom pripravena: keď som ju dostala prvýkrát, prišla som k mame, že teda to už prišlo, a dostala som instruktaž k použvaniu vložky. Mama sa so mnou bavila o týchto veciach vždy vecne a medicinsky, je zdravotná sestra a ja som aj ako dieťa ľahšie chápala anatomicke pojmy, mala som medicinu ako svoj záujem.“
Terézia: „Velmi zle, najprv, potom som ju dlho nemala, teraz už ok, ale stále negativny postoj. Aj keď lepšie, než ju nemať a riešit to, mám spojené s negativnými zažitkami ak kvôli nútenemu uživaniu hormonov na jej vyvolanie v dost nízkom veku (15-16), stále mi býva velmi zle.“
Veronika: „Matka mě upozornila na existenci mensesu, ale nijak nerozváděla. Podrobnosti jsem se dozvěděla na příměstském táboře, takže nic moc. No a poprvé jsem to dostala v 11… bylo to (a pořád je) utrpení. Mívám bolesti, průjem, bolí mě hlava a vzhledem k tomu, že funguju primárně v mužské společnosti a jsem tak nějak „skorochlap“, tak je to ještě horší. Připadám si špinavá.“
Hana: „Mamka si myslela, že mám ještě dost času. Pak už bylo pozdě mi to vysvětlit, ten šok byl příliš. Nechtěla jsem být žena, protože jsem si neužila dětství. Strašně jsem se za ni styděla v podstatě až do dvaceti, než jsem ji přijala jako součást ženství a sexuality.“
Ina: „Máma mě nějak zapomněla informovat. Když jsem ji v deseti letech dostala, myslela jsem si v první moment, že umírám. Matka to komentovala tak, že to snad znám z Bravíčka. Vrazila mi do ruky otráveně vložku a odešla. Cejtila jsem se jako ten nejposlednější ubožák. Vložky jsem nesnášela, bylo to jak chodit s plínou a měla jsem hroznou schízu, že to každej uvidí/pozná. Navíc ten stav oslabení a návalu hormonů byl zdrcující, zvládala jsem u toho ještě míň než normálně. Intenzita byla od začátku taková, že to byl fakt horor. Nesnáším ji doteď. Nejen ten fakt a projevy, ale prostě nechci, aby se můj mozek zacyklil na takový p*****ě, jako že kůží klína cejtím perforaci alwaysky… Stačí mi nasáknutí sebehorší písničky kdekoli jsem a hlava mi ji do večera přehrává… nebo mě dokáže s**t škrábající nitka v hadrech… ještě vložka… Můžu jen externí pomůcky, interní ne, nevím proč.“
Barbora: „Moje milovaná a skvělá maminka, která už se mnou bohužel není, mě na tuto skutečnost skvěle připravila. Nikdy neměla problém se mnou mluvit o těch nejintimnějších věcech. Když jsem dostala menstruaci poprvé, oslavily jsme šampaňským, že se ze mě stala žena.“
Petra: „Dostala jsem to v jedenácti. Už jsem věděla, o co jde, měli jsme doma encyklopedii pohlavního života pro děti. Naštěstí jsem zrovna byla doma s nachlazením, tak mě to nepotkalo nikde nečekaně. Ale pár let mi trvalo si na to zvyknout, měla jsem to docela hodně a bolestivé. Poslední roky už to celkem jde.“
Bára: „Já z toho měla hrozné meltdowny, probrečela jsem noc, připadalo mi to celé strašně hnusné a nechutné, co by mi pomohlo, tak víc pochopení, ale moje mamka pro mě neměla nikdy moc pochopení. Jinak ta první ms a jak jsem na to přišla, byla docela sranda, ale nechce se mi to psát takhle veřejně.“
Ludmila: „Poprvé jsem měla menstruaci v 11 letech a vím, že mi asi v 10 cosi říkala sestra – mamka je starý ročník a doteď nedokáže slovo „menstruace“ ani vyslovit. Nejvíc mě tedy naučily dívčí časopisy. Takže mě nic nezaskočilo a předem jsem už měla nachystané vložky. Ty jsem používala asi tak 3 roky a pak přešla na tampony, ve 20 na kalíšek. Škoda, že jsem ho nezkusila dříve, to je prostě vynález století. Stejně bych kvůli silnému krvácení nemohla nic jiného používat. A přijímám to prostě tak, že to tak je a jinak to nebude. Teda ne že bych z toho byla nějak nadšená, tak dva dny mě vždy bolí celý člověk, o náladách při pms ani nemluvě.“
Dívky na spektru kvůli hypersenzitivitě prožívají menses intenzivněji
Žijeme ve vyspělé zemi s vynikajícím zdravotnickým systémem, přesto je téma menstruace stále tabu. Na druhém stupni základní školy většina dívek zažila posměch v podobě: „ona má krámy“. Jak se nemáme cítit špatně, když nejsme dostatečně vzdělávány a slyšíme hlavně posměch?
Dívky by se měly o tomto tématu dozvědět co nejdříve, aby měly čas se s tím seznámit a přijmout to jako součást svého života. Nemělo by jim připadat ponižující o tom mluvit, neměly by se za sebe v těchto dnech stydět. Dívky na spektru to kvůli časté hypersenzitivitě prožívají ještě intenzivněji. Snad včasná nauka a porozumění svému tělu by nám pomohlo tyto dny lépe zvládat. Jenže kdo nám tu nauku podá pozitivním způsobem, když většinou naše mámy, ale i učitelky ve školách smýšlí o menstruaci jako o něčem, co ženy pouze obtěžuje?
_________________________
Text Anežka G. / zkušenosti autistek posbírala Aneta Nováková PG dip. / foto Pixabay.com
Projekt ATYP magazín je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.
