Ing. Tomáš Dostál působí již několik let jako ředitel Paspointu sídlícího v Jihomoravském kraji. Cílem organizace je zkvalitnění života lidem s poruchou autistického spektra (PAS)
Autistické ženy kvůli hypersenzitivitě prožívají menstruaci intenzivněji. To již víte z článku, který jsme pod názvem Autistky kvůli hypersenzitivitě prožívají menstruaci intenzivněji aneb co mi
DOBŘÍ LIDÉ EXISTUJÍ
Hladová a vyčerpaná jsem na sklonku dne dorazila do malé vesničky, kde jsem měla v plánu přespat. Opět jsem se přepočítala, všechny ubytovny byly zavřené. Potkala jsem staršího pána, který když zjistil, že jsem právě přešla vrchol a viděl můj zubožený stav, pozval mě k sobě domů. Uvařil mi čaj, ukázal mi, kde má uvařené jídlo, kam si mám pověsit mokré věci, rozdělal oheň v krbu a odjel si vyřídit nějaké záležitosti do nedalekého města. Vrátil se asi za dvě hodiny a já se za celou dobu nehnula od krbu. Ukázal mi, kde budu spát, a ještě jsme si chvíli povídali. Říkal, že asi hodinu poté, co jsem vyrazila ten den na cestu, policie uzavřela přístupovou silnici a nikoho nenechala projít kvůli nadcházející sněhové vánici. Ráno mi nachystal snídani – horkou čokoládu, čerstvé ovoce, nějaké buchtičky, marmelády a sýry. Popřál mi hodně štěstí a vyprovodil mě na cestu.
NAHÉ ZADKY V KOSTELE
Od čtvrtého dne jsem si cestu mohla naplno užívat. Šla jsem pouze 16 km, protože moje kolena se odmítala ohýbat. Došla jsem do městečka, kde jsem si nakoupila normální potraviny. Na Manu jsem se nemohla ani podívat. Do dnešního dne, tedy dva roky od pouti, se mi dělá zle, jen ji v obchodě spatřím. Ubytovala jsem se v kostele, kde příspěvek na spaní byl opět dobrovolný. Překvapilo mě několik věcí.
Vzít batoh na záda a jít mě lákalo dlouho, ale měla jsem strach se vydat sama zcela do neznáma. Na konci ledna 2019, před začátkem
Menstruace, měsíčky, menses, krámy, krvavé dny, červený kód, Bloody Mary… Toto období má různé názvy. Je to nevyhnutelná součást ženského života, přesto bývá často shazována
Autogenní trénink
Každé ráno v 6 hodin nás přišla na pokoj probudit sestra. 5 minut poté začal první autogenní trénink dne. Autogenní trénink je oblíbená relaxační metoda, která je účinným nástrojem proti stresu a psychosomatickým potížím, cvičili jsme ho třikrát denně. Prvně se cvičí pocit tíhy, tepla, zklidnění dechu a na závěr si každý může zařadit individuální formulku, například „jsem silná“, „zvládnu ten pohovor a nebudu nervózní“ apod. Ráno a večer se pouštěl z rozhlasu na pokoje a v poledne jsme si ho zařizovali sami. V neděli se pouštěly pohádky, často jsme si dávali imaginace a zkoušeli nové věci.
Malá komunita
V 6:45 byla na řadě rozcvička. Do -5°C se chodilo cvičit ven, občas jsme se pokoušeli toto pravidlo obejít, ale staniční sestra (já ji z lásky nazývala „Velký bratr“) byla neúprosná. Následoval úklid pokojů, bylo třeba schovat peřiny a prostěradlo do šuplíku pod postelí, ať přes den nespíme. Po snídani a kontrole úklidu pokojů byla malá komunita. Jedná se o shrnutí minulého dne a program dnešního. Též se zde udílely pochvaly mezi pacienty a dávaly pokuty. Pokuta, částka 5 Kč, byla za pozdní příchody, špatně provedený úklid, neúčast na programu, špatné provedení služby atd. Když jste nasbírali 5 pokut, tak jste dostali speciální úklidový úkol a při deseti pokutách vás vyloučili z léčebného pobytu. Kasička je v samosprávě pacientů, kupují se za „nastřádané“ peníze dobroty.
Psychoterapeutické skupiny
Program dopoledne i odpoledne se lišil každý den v týdnu. Začínalo se v pondělí společnou, tzv. životopisnou skupinou. Nově příchozí zde četli svoje životopisy a představovali se. Ostatní dny jsme byli rozděleni na dvě skupiny, červené a zelené. V každé skupině si dva pacienti vzali téma, jednalo se o skupinovou psychoterapii. Každý pátek pak byla společná skupina červených i zelených a opět si téma brali dva lidi, většinou se řešily věci týkající se celé komunity – různé konflikty, chování v komunitě apod.
Doporučení a nástup k hospitalizaci
Kvůli dlouhotrvajícím psychickým a psychosomatickým potížím mi psychiatrička doporučila hospitalizaci na psychoterapeutickém oddělení psychiatrické nemocnice v Kroměříži. Toto oddělení bylo založeno před 50 lety profesorem Kratochvílem. Jedná se o šestitýdenní pobyt založený na principu skupinové terapie a intenzivního programu s pevným režimem.
Nemusela jsem se dlouho rozmýšlet, ještě tentýž den jsem volala doktorce, že chci nastoupit. Velmi jsem se těšila, po dlouhé době jsem viděla naději na zlepšení mého stavu. Nastoupila jsem v pátek. Z nervozity se mi chtělo zvracet a inhalátor jsem nepouštěla z ruky. Na centrálním příjmu vyplnili pár dotazníků, dali mi do ruky zalepenou obálku s nápisem 18b a nasměrovali na oddělení.
Oddělení mě překvapilo svým pěkným vzhledem a útulností. Sestřičky se mnou vyplnily další dotazníky a pak mi ukázaly můj pokoj. Byly jsme v něm čtyři, což mě šokovalo. Nedokázala jsem si představit, jak usnu mezi tolika lidmi. Brzo jsem to ale pustila z hlavy, nebyl čas na uvažování, program na nikoho nepočká.
Celou střední školu jsem přemýšlela, jakým směrem se vydat po maturitě. Nejvíc mě bavila matematika, ale nehořím láskou k definicím. Lákala mě i biologie, nejen
ATYP Magazín
Pod vlastním krovem 28
182 00 Praha 8
tel: +420 723 653 129
email: redakce@atypmagazin.cz
