Pokud jste zatím nečetli žádnou knihu o ADHD, novinka Hackni své ADHD z nakladatelství Portál by mohla být ideálním začátkem. Její autor, spisovatel Jesse J. Anderson, má s ADHD osobní zkušenost – diagnózu získal až ve 36 letech – a právě proto je jeho kniha tak užitečným a autentickým průvodcem pro dospělé s aktuálními informacemi. A pokud už máte o ADHD něco načteno, možná vás překvapí, jak čtivě, lidsky a přitom prakticky se dá o neurodivergentním mozku psát.
Stále častěji i v českém prostředí zaznívá, že ADHD a autismus se v mnohém překrývají. Jsou považovány za tzv. sesterské neurovývojové odlišnosti a některé projevy mají společné. Přesně to vás napadne při čtení prvních kapitol. (Ne)zvládání pozornosti v rušném prostředí kavárny je popsáno přesně tak, jak ho popisují mnozí autisté – a podobný zážitek lze získat například díky Simulátoru autismu. Hypersoustředění (v autismu známé jako „autistický fokus“) známe z každého rozhovoru s autistickým člověkem. V tištěném ATYP Speciálu č. 2 jsme psali o speciálním zájmu – a i zde platí, že když je člověk v hlubokém zájmu, zapomíná jíst, pít nebo spát – je to tedy stejné u obou těchto odlišností.
Autentický průvodce od člověka s ADHD
Soustředění u ADHD? Ano, čtete správně: lidé s ADHD se nejen umí soustředit, ale jejich mozek pozornost rozděluje jinak. Někdy se ponoří extrémně hluboko, jindy se dokážou soustředit na více věcí najednou. Jesse Anderson vysvětluje, že už samotný název Attention-deficit/Hyperactivity disorder – porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) – je zavádějící a přispěl k nejrozšířenějším mýtům: „Já přece nemůžu mít ADHD, nejsem hyperaktivní,“ slýcháme často od dospělých. Podobně reagují i učitelé, pokud nevidí u žáka typickou neklidnost. Když se žák dokáže soustředit na to, co ho baví, bývá považován za rozmazleného. Podle některých stačí přísnost. Tato kniha ukazuje, jak hluboce jsme stále v zajetí mýtů – stejně jako u autismu. A přiznejme si, že když podobné postoje slýcháme i od odborníků, bolí to.
Výhody ADHD – rub a líc
Jesse J. Anderson, kterému bylo ADHD diagnostikováno ve 36 letech, se věnuje i tomu, co může být na symptomech ADHD pozitivního. Ano, jde o poruchu regulace pozornosti a energie. Ale ten samý mozek dokáže v krizové situaci nabídnout bleskové a kreativní řešení.
Hypersoustředění přináší inovace a rychlost – ale má i svou stinnou stránku. Okolí si rychle zvykne na výkon, a když se nedaří „běžné“ věci, člověk s ADHD bývá považován za líného nebo nespolehlivého. A přitom jede na 100 %, často až do vyčerpání. Nebo se sám dožene k přepětí, protože jakékoli nižší tempo vnímá jako selhání. Zapomínání na tělesné potřeby pak zhoršuje jeho zdravotní stav.
A právě tento aspekt ADHD mozku (a možná i každého neurodivergentního) okolí často vyhodnotí chybně: „Když se umíš tak soustředit na tohle, můžeš přece i na tohle.“ A když to nejde? Přijde obvinění z lenosti, vzdoru nebo sobectví. Výsledkem je začarovaný kruh, z něhož se mnozí snaží utéct závislostmi – jen aby na chvíli umlčeli chaos a nezažívali neustálý pocit selhání, i když dělají maximum.
Motivace? Těžký oříšek
Střední část knihy se věnuje motivaci – a právě tady jsem si říkala: „Ano! Tohle někdo konečně popsal správně.“ Motivovat člověka s ADHD je stejně těžké jako motivovat někoho na autistickém spektru. Mnoho doporučení, která dostáváte od odborníků, prostě nefungují.
Je to téma, které bývá málokdy dobře zpracované, a nechci prozrazovat vše. Ale tady jsou tři nejčastější motivační mýty – opakují se stále dokola, přitom u neurodivergentního mozku selhávají:
Tři nejčastější mýty o motivaci neurodivergentního mozku:
– Pokud je to pro něj důležité, udělá to.
– Zvýšená odměna zvýší motivaci.
– Tvrdší důsledky = lepší vůle.
Taky se usmíváte? Já ano. Říkala jsem to učitelům, odborníkům, školním psychologům… a pak jsem byla označena za hyperprotektivní matku. Oni trestali, já bránila – a nikam jsme se neposunuli.
Prevence vyhoření u ADHD: Strategie a úleva
Opravdu si co nejdřív pořiďte Hackni své ADHD: Rychlý průvodce pro dospělé. Spadne z vás spousta studu, stresu – a najednou lépe porozumíte nejen svému dítěti s neurodivergentním mozkem, ale možná i sami sobě.
Poslední třetina knihy nabízí konkrétní strategie: jak uniknout z pocitu selhání, jak zvládat emoce – stres z odmítnutí, impulzivitu, zapomínání nebo třeba to, jak si pamatovat, že si máte něco pamatovat. A hlavně: jak předejít přetížení a vyhoření.
Poslední třetina knihy nabízí konkrétní strategie: jak uniknout z pocitu selhání, jak zvládat stres z odmítnutí, impulzivitu, zapomínání… a jak si pamatovat, že si máte něco pamatovat. A hlavně: jak předejít přetížení a vyhoření.
Tohle je opravdu výjimečný průvodce – nejen kvůli praktickým tipům, které pomohou neurodivergentnímu mozku lépe pracovat s energií a motivací, ale i díky tomu, že autor sám ví, jak ADHD bolí. Jeho slova nejsou jen teoretická. A právě proto vám pomohou odložit stud, vinu i vnitřní chaos a začít svou mysl jinak..
Hackni své ADHD je skvělým průvodcem. Nejen pro dospělé s ADHD, ale i pro rodiče, partnery a učitele. Pomůže vám pochopit neurodivergenci bez předsudků – a nabídne konkrétní cesty, jak pracovat se svým mozkem, ne proti němu.
___________
text Dagmar Edith Holá / grafika ATYP magazín a Canva / obálka knihy Nakladatelství Portál
