Monika Vašková (34 let) z Hořovic před šesti lety spustila březnový projekt, během kterého zdarma fotí rodiny s dětmi na spektru autismu. V průběhu roku se jim věnuje také při klasických, placených foceních a za tu dobu zachytila už více než stovku rodin. Sama je maminkou tří synů – Štěpána (12 let) s autismem, Jonáše (7 let) s vývojovou dysfázií a čtyřletého Eliáše, který zatím nevykazuje žádné neurodivergentní rysy. Fotografie na obálce listopadového ATYP Speciálu i u rozhovorů s rodiči pocházejí z kolekce jejího projektu Hvězdy svítí modře, jehož mediálním partnerem se stal ATYP magazín. 11. dubna 2026 se můžete těšit na výstavu a celodenní program tohoto unikátního projektu ve Všeradicích. Zeptali jsme se Moniky, na co se můžeme na akci těšit.
Název „Hvězdy svítí modře“ je moc hezký. Znamená pro vás něco osobně?
Přiznám se, že název vznikl velmi spontánně, víceméně z minuty na minutu, a nevycházel z žádného hlubšího tématu. Chtěla jsem pracovat s klasickými symboly autismu – tedy s modrou barvou. Mám s vymýšlením názvů trochu problém, ať už jde o projekty nebo o mé obrazy. Nedokážu věci popisovat technicky, musím počkat, až ke mně myšlenka přijde sama.
Často se mi stává, že se v noci probudím s konkrétní větou nebo námětem na obraz a musím vstát a hned si to zapsat nebo nakreslit. A tak to bylo i u tohoto projektu. Jednoho večera jsme s dětmi debatovali o vesmíru, o barvách planet a hvězd. Asi se mi to v noci v hlavě všechno propojilo, protože ráno jsem se probudila s hotovým názvem: „Hvězdy svítí modře“.
Byl u zrodu této akce konkrétní moment nebo zkušenost, která vás zasáhla?
Určitě to byla osobní zkušenost s autismem. Jako umělec cítím potřebu propojovat svou soukromou cestu s tou pracovní. Také sama jako pečující rodič vnímám, že bezpečné prostory pro nás i naše děti tady velmi chybí. Právě tento nedostatek mě vedl k myšlence vydat se tímto směrem.
Překvapilo vás něco konkrétně při focení rodin s autistickými potomky?
V dobrém mě překvapilo, jak odlišný pohled na autismus má každá rodina. Je nesmírně zajímavé a obohacující vyslechnout si jejich příběhy. Co se týče samotného focení dětí, tam mě už asi nic nepřekvapí – jsem vytrénovaná od svých tří dětí a zvyklá na jakoukoli situaci. (smích)
V dubnu se „svítí modře“. Je to pro vás spíš symbol podpory, porozumění, nebo výzva ke změně?
Myslím, že od každého trochu. Symbolika je pro mě jako pro umělce klíčová. Dává autismu určitou „tvář“, takže modrá barva jako symbol podpory funguje skvěle. Porozumění a podpora ve společnosti už jsou cítit, ale ta výzva ke změně mi dává asi největší smysl.
Proč je podle vás důležité mluvit o autismu právě veřejně a komunitně?
Mám pocit, že se lidé stále bojí jinakosti. I mnozí rodiče autistických dětí mají pocit, že by měli být spíše „schovaní“. Přestože osvěta v poslední době funguje skvěle, stále přetrvává pocit, že jinakost je něco špatného. Veřejnost o lidech na spektru ví a do jisté míry je respektuje, ale stále je to vnímáno jako něco cizího a vzdáleného. Proto je potřeba o autismu hovořit otevřeně, zejména na té komunitní úrovni.
Mluví se o inkluzi, ale méně o bezpečí. Jak podle vás může komunitní akce přispět k tomu, aby se lidé na spektru cítili skutečně bezpečně – nemyslím fyzicky, ale vnitřně?
Dlouhodobě mi chybí místa, kde bychom se my, pečující rodiče i děti, mohli setkávat a společně prožít něco kulturního. Jen tak někde „být“ bez masek. A právě komunitní akce jsou ideálním nástrojem, jak takové prostředí vnitřního bezpečí vytvořit.
Hraje kultura a umění (fotografie, čtení, hudba) nějakou roli v bourání předsudků?
Věřím, že skrze kulturu lze nejsnadněji otevřít i ta nejsložitější společenská témata. Osvětě na papíře nebo v letáku bude vždy chybět emoce a autenticita. Umění je vlastně zkratka – destigmatizace, která se k člověku dostane okamžitě a přímo.
Co byste si přála, aby se ve společnosti v souvislosti s autismem změnilo?
Autismus je dnes tak trochu „moderní“ téma. Hodně se o něm mluví, lidé se snaží o přijetí, ale stále mi to přijde hodně povrchové. Přála bych si, aby se od pouhých slov přešlo ke skutečnému pochopení.
Myslíte si, že se společnost skutečně posouvá v porozumění autismu, nebo spíše jen mění jazyk?
Určitě se posouvá. Kolem autismu se s rodinou pohybujeme téměř 12 let a to srovnání je neuvěřitelné. Ať už jde o dostupnost informací, možnosti terapií nebo přístup lékařů a učitelů – ti všichni se o téma aktivně zajímají. Ale jak jsem už psala v odpovědi výše, přijde mi, že je porozumění stále na takové povrchové úrovni.
Fotila jste na 6. Autistické konferenci a byla jste na ní poprvé. Překvapilo vás něco na konferenci nebo při přednáškách?
Byla jsem tam poprvé a moc děkuji za tu příležitost, že jsem mohla být součástí. Bylo to naprosto neskutečné. Nejvíce mě překvapila ta úžasná, přátelská atmosféra, která se tam během dne vytvořila. Byl to pro mě velmi obohacující zážitek a velká inspirace k tomu tvořit podobné, právě ty bezpečné, prostory.
Určitě přemýšlíte nad tím, co by si podle vás z této akce mohl odnést člověk, který s autismem nemá osobní zkušenost?
Lidé, kteří přijdou, by si z akce mohli odnést třeba právě tu osobní zkušenost. Akce je koncipována tak, aby pečující rodiny mohly přijít na vernisáž, kde na ně nikdo nebude koukat skrz prsty. Je to prostor, kde děti mohou křičet nebo plakat, aniž by to někdo bral jako rušení. Chceme vytvořit bezpečný prostor bez předsudků.
A pro návštěvníky bez osobní zkušenosti to může být obohacující v tom, že zjistí, že se mezi námi nemusí cítit nekomfortně. I když nebudeme všichni stát se sklenkou v ruce a tiše hloubat nad fotografiemi – i když to bude možná chaos a jedna velká improvizace – může to být skvěle strávený čas.
Prozradíte nám, jak se vám daří zorganizovat tak velkou akci plnou přednášek a jiných aktivit?
Aktuálně je největší výzvou dotáhnout vše do konce. (smích) Pořád něco plánuji a někdy mám pocit, že se nedokážu zastavit – nejraději bych z toho udělala akci, která poběží celý týden v kuse. Miluji organizování a v této akci se mi daří spojit úplně vše: focení, téma autismu, mé zkušenosti s PR i marketingem a samotnou osvětu.
Tak nás nalákejte – proč bychom měli přijet v dubnu, měsíci autismu, zrovna na vaši akci?
Hlavním pilířem je má autorská výstava fotografií „Hvězdy svítí modře“, jejíž vernisáž proběhne 11. 4. 2026 od 10 do 18h. Výstava pak v galerii potrvá do konce dubna. Na zahájení se můžete těšit na bohatý celodenní program: talentované děti na pódiu, představení organizací, které se autismu věnují, i otevření zajímavých témat. Bude zde také EFT terapeutka a koučka pro osobní konzultace, zacvičíme si jógu, poslechneme si zpěv, kytaru nebo autorské čtení. Obsluhovat vás budou skvělé děti z praktické školy. Můžete se těšit na drobné občerstvení i ochutnávku jídel ze sociálních podniků.
Chystám i další překvapení, která si zatím nechám pro sebe. 🙂 Akce proběhne v krásných prostorách Dvora Všerad ve Všeradicích. Areál nabízí vyžití venku i v restauraci a pro ty, kteří pojedou z dálky, je možné zajistit ubytování v penzionu přímo v areálu. Těšíme se na setkání s vámi.
__________
Rozhovor vedla Dagmar Edith Holá / Na úvodním portrétu Monyka Vašková a na obrazu rodina Koželuhových / Ostatní fotografie Monyka Vašková Photography
Poznámka redakce: Vedle známé modré symboliky autismu se v posledních letech stále častěji objevují i jiné způsoby vyjádření, například barevná či zlatá „nekonečná osmička“, která zdůrazňuje rozmanitost spektra. Část sebeobhájců se od modré barvy distancuje kvůli jejím historickým konotacím. V praxi tak dnes vedle sebe funguje více symbolů.
