Je JOKER sociopat nebo psychopat?

Americký psychologický thriller Joker režiséra Todda Phillipse zvítězil na letošním festivalu v Benátkách a je krátce po premiéře nejnavštěvovanějším filmem. Je natočený na motivy komiksů z vydavatelství DC Comics o Jokerovi. Nečekejte však komiksové superschopnosti hrdinů, ani žádný akční film, ve kterém bude přeprána hromada nepřátel, vystříleno stovky kulek z neomezeného arzenálu zbraní, ale budete už od začátku filmu až do samotného konce sledovat jednu osobu a její psychologický profil, který postupně vygraduje od osamělého občana až po šíleného vraždícího maniaka. Existenciální příběh je postaven na dokonalém herectví Joaquina Phoenixe. Jeho tvář, expresivní mimika, dramatická gesta, chůze, tanec se mění spolu s jeho duší proměňující se v sociopatického Jokera.

Rozdíl mezi sociopatem a psychopatem

Mnohdy se termín sociopatie překrývá s psychopatií. Pod psychopatem se nám většinou vybaví typický záporák amerického filmu, mající neskryté sklony k násilí, vraždám, necítí lítost. Pak jsou ale psychopati, kterých se nemusíte bát, že by vás zamordovali sekyrou, ale často z nich vyzařuje šarm, svým charismatem mnohdy okouzlí ženy, které se pak bohužel stanou oběťmi jeho manipulace až domácího násilí. Mimo domov se psychopat usmívá, bývá vlídný a přátelský, mnohdy ve vysokých pozicích, ale v teple, spíše pekle, domova ukazuje svoji pravou tvář. Psychopatie je spíše porucha spadající pod neurologii, konkrétně se jedná o vadné propojení amygdaly, která je právě centrem vnímání emocí, se zbytkem částí mozku. S touto poruchou se už psychopat narodí, a jelikož má v mozku narušené centrum emocí, tak se to projeví především v bezohlednosti ke druhým, nechápáním pocitů druhých, vnímáním pouze sám sebe. „Otupení“ jeho emocí mu napomáhá právě k tomu, aby se naučil přetvařovat, a tím bezchybně působit na lidi jako dobrý člověk, jeho emoční chlad způsobuje absenci strachu a nervozity, proto se mu téměř vždy povede přesvědčit okolí o své dokonalosti. Na rozdíl od sociopata, který už dokáže chápat emoce, ale má je nějakým způsobem narušené. Ale jak k tomu narušení došlo? Něco v průběhu života muselo pokřivit jeho duševní schránku. Jsou sociopaté jenom zlí od narození, anebo je k tomu dovedla společnost?

Pečující smutný klaun

Arthur Fleck je pouhým neúspěšným komikem a klaunem, který se musí navíc starat o svou nemocnou matku. Vnímáme, jak je citlivý a starostlivý, když o ni pečuje. S ní také sleduje talk show populárního komika Murraye Franklina (Robert de Niro) a sní o tom, že se prosadí také jako komik. Sám je rovněž nemocný, trpí poruchou, která způsobuje nečekané a nekontrolovatelné záchvaty smíchu, který ale není od srdce, a sám Arthur je z nich nešťastný. Jeho už tak zkomplikovaný život je zasazen do chudinské čtvrti města Gotham, které je na pokraji krachu a vysoké míry kriminality. V tom špinavém městě žije Arthur, nedávno propuštěný z blázince, pod silnou medikací. Jedním z četných gangů je Arthur přepaden a zbit při své snaze o klaunské vystoupení na ulici. Každému se něco v životě podobného stane a každý máme starosti, takže není přece žádný důvod vraždit… Anebo je?

Sociální naivita charitativního klauna

Arthurovi, který neměl nikdy potřebu být ozbrojený, je kvůli předešlému incidentu kolegou Randallem darována střelná zbraň, což posune film tam, kde ho chceme vidět. Firma na „dodávání klaunů“ je posílá vystupovat na různá místa, Arthur je poslán do dětské nemocnice, kde při rozveselování nemocných dětí a zdravotního personálu jeho lehkovážnost zapříčiní to, že mu ne moc dobře uložená zbraň vypadne na zem. Nemocnice si stěžuje u vedoucího firmy. Kolega Randall zalže, že mu zbraň dal, a tvrdí, že si ji Arthur od něho koupil. Arthur je z práce propuštěn.

Věčně bitý klaun vrátí „ránu“

Další životní zklamání od člověka, o kterém si myslel, že je jeho kamarád. Už tak sociálně vyloučený Arthur navíc ztrácí práci. Při cestě metrem v masce Jokera pozoruje, jak tři muži v obleku obtěžují ženu, načež se začne smát, nikoli tomu obtěžování, ale sám od sebe kvůli své poruše. To se mu stává často a divák u jeho řehotu pozoruje tvář, která se chechtá, ale diváka nenakazí ke smíchu, naopak divák cítí za tím smíchem pláč, který nikdy nejde ven. Na obličeji Arthura se při křečovitém nezastavitelném smíchu zobrazuje téměř hmatatelná vnitřní bolest. Joaquin Phoenix tak svým opravdovým ztvárněním hlavního hrdiny vytváří z příběhu existenciální drama osamělého člověka s duševním onemocněním, který vlivem patologického prostředí se stane nelidským. Třem agresorům se klaunův smích nelíbí a začnou ho mlátit a kopat. Arthur se brání a diváci vědí, že tentokrát má zbraň. Dva útočníky v sebeobraně zastřelí, ale třetího při jeho pokusu o útěk z místa činu už popraví. Třetího zabíjet nemusel, ale proč to udělal? Že už měl toho dost, jak s ním lidi zacházejí? Věčně bitý klaun vrátil rány a odstartoval tím řetězec událostí, které povedou k jeho pádu nebo přerodu, v němž dosáhne děsivým způsobem vytoužené velikosti.

Hnutí klaunů proti zbohatlíkům a špíně světa

Média vraždy tří mužů popíší jako útok klauna, a protože jeho „oběti“ nebyli ledajací páni v obleku, ale velmi dobře placení pracovníci společnosti Wayne Enterprises, jejíž majitel kandidoval na starostu města, tak se to zvrhne v boj chudých proti bohatým. Zbohatlíci v jinak ne příliš prosperujícím, ale naopak rozpadajícím se a špinavém městě, plném chudých lidí, nejsou oblíbení a mnohými je čin klauna označován za hrdinství. Takže onen začínající šílenec není úplný magor, ale dostává se mu uznání a podpory od řady obyčejných a prostých občanů, všichni sociopati nejsou, že ne? Dokonce vznikne nové hnutí proti bohatým, jimiž jsou oni obyčejní a chudí lidé s maskou klauna. Mezi nimi stále chodí křehký, smutný a ztracený Arthur. A zároveň kráčí s ním k hledání pramenů zoufalství a křivd.

Kdo je Jokerův otec?

Má ubohý Arthur vůbec nějakého otce? Dlouhá léta už jeho matka posílá dopisy onomu majiteli té bohaté společnosti Thomasu Wayneovi s opakovanou žádostí o finanční podporu. Pomoci se jim samozřejmě nedostane, což bych ještě chápal, bohatí nemůžou spasit všechny chudé, ale pro nemocné by se mohlo víc přispívat. Když si Arthur dovolí otevřít jeden z dopisů, tak se z něj dozvídá, že je nemanželským synem Thomase Waynea. Proto se ho rozhodne navštívit v jeho honosném sídle, ale potká jen jeho syna Bruce Waynea, coby budoucího Batmana, kterého Joker možná v budoucnu zabije, jestliže film bude mít pokračování a bude se vytvářet alternativní vesmír ve prospěch Jokera? Kromě syna potká i dlouholetého a věrného služebníka této bohaté rodiny. Arthur se ho zeptá, jak to bylo, ale je označen za blázna, a ze sídla uteče, div sluhu za své ponížení neuškrtí. Vrací se zpátky a čeká ho další šok. Jeho matka dostala infarkt a je převážena do nemocnice, protože samozřejmě je nutno vyšetřovat vraždy těch tří parchantů, promiňte, už se moje emoce propojují s tikajícími emocemi Arthura, tak policie ji musela obtěžovat a vyptávat se, jestli není v tom její syn zapletený.

Zesměšnění Arthura oblíbeným komikem

To jsou panečku starosti, vyhazov z práce, první vraždění, otec nejistý, potupa od boháčů utlačující chudé, matka po infarktu, kdo by nezešílel? Ale co, fungovat člověk musí. V tu dobu se jedno z Arthurových vystoupení dostalo na videu do věhlasné televizní talk show jeho oblíbeného komika Murraye, ale jelikož Arthur není tak vtipný, tak Murray ho samozřejmě musí před diváky uvnitř studia i těmi před obrazovkou zesměšnit. Největší sranda je, když se můžeme smát jinému, že? Mezitím Arthur dále pátrá po pravdě o svém otci a dostane se na jedno představení, na které se přišla podívat smetánka Gothamu. Samozřejmě, jak jinak než vloupáním, přece to není pro žádné chudáky! Tam dojde ke konfrontaci s Thomasem Waynem, který ale popře, že by byl jeho otcem, a tvrdí, že si to jeho matka vymyslela, protože trpí bludy a byla nějakou dobu na místní psychiatrii.

Raná násilná traumata Jokera

Arthur se jde zeptat do psychiatrické nemocnice na svoji matku a zde odcizí lékařskou kartu, ze které zjistí, že matka opravdu trpěla bludy. Ale je to tak? Anebo Thomas využil svého vlivu a zbavil se své otcovské povinnosti tím, že udělal jeho matku nesvéprávnou? Ale jedno je pravda, byl v dětství adoptovaný a taky týraný, což se odrazilo na jeho duševním zdraví a zapříčinilo jeho nemoc nekontrolovatelného smíchu. Prý byl nalezen přivázaný k topení. Arthur znechucený svojí matkou se vydává za ní do nemocnice, kde ji polštářem udusí. Krkavčí matka dostala, co zasloužila. Ale jak se hezky o ni předtím staral. Co dál se svým životem bez matky? Joaquin Phoenix ztvárňuje Jokera tak, že divák stále doufá, že se Arthur „probudí“ a stane lepším.

Joker vědomě povstává

Jak byl Arthur zesměšněn svým oblíbencem, tak jeho show spustila vlnu komentářů. Negativní reklama taky reklama, tak Murray toho využil a pozval Arthura k sobě do show, samozřejmě ne ho podpořit, ale ještě víc zesměšnit, ale to se mu stane brzy osudným. Když se Arthur chystá odejít do talk show, přijde za ním jeho zrádce Randall, který mu daroval tu zbraň, vyjádřit upřímnou soustrast, ale to není hlavním důvodem, po těch vraždách se rozmáhá policejní hon na klauny a Randall ho požádá, ať se za něj přimluví, že s těmi útoky nemá nic společného. Nejprve podrazí, pak čeká podporu? Ne, ne hošánku! Hezky tě ubodat nůžkami, do krku, do oka, až se na zdi objeví cákance krve. Vystrašený jeho trpasličí kolega, který byl na Arthura celou dobu v zaměstnání milý, musel přihlížet tomuto masakru, ale Arthurovi ještě zbyla špetka soucitu, tak malého hošíka bez viny nechává odejít živého. Přes nepříjemnou honičku s policií se nakonec Arthur dostává do své oblíbené televizní show s Murrayem, samozřejmě nalíčený na Jokera. Tomu předchází scéna, kdy Arthur/Joker tančí na dlouhých schodech v jedné ulici. Phoenix je v této roli nepřekonatelný a film se díky němu od násilné scény v bytě žene do finále, které je alegorií upadající společnosti.

První chvilky slávy pro Jokera

Murray se před zahájením své show podiví převleku Arthura jako Jokera. Arthur ho přiměje, aby ho tak publiku představil. Ve studiu legrace na účet Jokera začíná, dokud nepromluví sám Arthur alias Joker. Vypráví morbidní vtipy, kterým ale nikdo nerozumí, všichni v Murrayově zesměšňovací show mají rádi sluníčkový humor, zejména když mohou někoho ponížit, ale nyní kraluje humor šíleného sociopata, který byl k tomu dohnán a kromě černých vtípků se před celým národem přizná i k těm vraždám v metru. Murray je znepokojený, Jokera se snaží diváci vypískat, ale ten dále jede svoje pecky, až se dostane na vrchol a Murraye zastřelí. Trefí ho do oka. Joker se začne smát, v prchání vystrašených diváků si ještě Joker párkrát vystřelí na vtipně vypadající mrtvolku. Samozřejmě, že Joker ještě není protřelý, jak ho známe z batmanovských sérií. Následně je chycen a převážen policejním antonem, ale hloupí policisté jedou ulicemi, kde vrcholí demonstrace lidí v maskách klaunů, a Joker je vysvobozen rozvášněným davem. Joker si krví doupraví svoji vizáž na plného Jokera a užívá si chvilku slávy mezi desítkami svých přívrženců v klaunských maskách, dokud ho nevidíme v závěru filmu, kde skončí na psychiatrii, kde stihne s velkou pravděpodobností zabít svoji bývalou doktorku. Co k tomu říci?

Co nám Joker ukazuje?

Myslíte, že plně obhajuji Jokera? Ne tak docela, je smutné, co on musel provádět, ale nehezký byl taky jeho život, jeho údajní přátelé, známé osobnosti, které se mu vysmívali, týrán v dětství, negativ bylo hodně a já se vás čtenářů ptám: Co byste dělali vy? Určitě jste zažili chvíle, ve kterých po vás někdo šlapal, měli jste sto chutí někoho zabít, ale neudělali jste to, protože ten, co vás štval, byl mezi ostatními považován za kreténa, a bylo hodně lidí na vaší straně, ale on neměl žádnou oporu, maximálně falešnou v matce, o které po traumatu zapomněl, že ho nechala týrat. Film ukazuje surovou realitu špinavějších částí Ameriky, nedostatek péče pro všechny, žádné vysněné Beverly Hills, a především ukazuje, co se děje některým lidem. To není výmysl. Podívejte na americké školní střelce, nemůžou za to počítačové hry, ale dlouhodobě trvající a neustupující šikana. Je plno analýz, článků, které i v nejmenší pozornosti zmiňují, jak společnost dokázala jednotlivce zahnat do kouta a donutit ho se stát radikálním sociopatem. Sám jsem si procházel šikanou, která byla sice mnohem měkčí než v drsnějších případech, ale sám jsem si častokrát představoval, jak ty nejhorší své spolužáky likviduji. Ještěže jsem nebyl na vojně, tam to bylo na denním pořádku, občas se někdo slabší oběsil, ale vesměs za to mohla zhrzená láska, jak láskyplný předchozí režim nám předkládal. Ale nic jsem nakonec neudělal, probojoval jsem se zlem na základce a nyní jsem tady a informuji vás o tom, že všechno zlo nevychází pouze z jednotlivce, ale ze špatně nastavené společnosti, z jejího tlaku na „jiné“, „vyloučené“.

____________________

text Míla S./ foto archiv Vertical Ent.

Pokud se Vám článek líbil, prosíme, přispějte na honorář pro autory, korektorku a grafičku. Svůj finanční příspěvek můžete zaslat na účet Nadačního fondu ATYP u Raiffeisen Bank 9756596001/5500. Děkujeme.