filmy

Normální autistický film

Pět odlišných dětí na spektru autismu, pět rozdílných pohledů na život. Klavírní virtuóz Denis dokáže s lehkostí zahrát jakoukoli skladbu na piano a zbožňuje filozofii Malého prince. Marjamka má bohatý vnitřní svět, o kterém ráda mluví v angličtině a znázorňuje jej ve svých kresbách. Její bratr Ahmed je zase velmi přátelský. Sarkastický Lukáš miluje natáčení vlastních videí a Majda vytváří rapové písně a básně s odzbrojující přesností. Normální autistický film měl premiéru v roce 2016. My vám ho připomínáme recenzí Adély, která na film zavzpomínala.

Co je na filmu tak fascinujícího? Je to jeden z prvních českých dokumentů o autismu, který na něj nepohlíží jako na lékařskou diagnózu, ale jako na jinakost. Autismus není ani dobrý, ani zlý, je prostě jiný. To platí i mezi lidmi na spektru autismu, nejsou všichni stejní. Symptomy mohou mít podobné, ale díky rozdílným osobnostem a potřebám je projevují jinak.

Tento aspekt je podle mě ve filmu perfektně znázorněný. Režisérovi se povedlo bravurně zachytit individualitu a přirozenost těchto dětí a ukázat jejich vnitřní světy. Neříká jim, jak se mají chovat a co mají dělat, prostě je jen postaví před kameru a natáčí jejich přirozené reakce. Nechává je bez ostychu projevit svůj vnitřní svět, u každého jinak – Denis se svou učitelkou hraje na klavír a cituje Malého prince, Marjamka maluje poníky a víly a vypráví jejich příběhy v angličtině, Lukáš natáčí videa se svým kamarádem a dělá si ze všeho legraci, Ahmed s nadšením mluví o tom, že autisté jsou v podstatě mimozemšťané, protože se v tomto světě nevyznají, a Majda kritizuje vše kolem sebe ve stylu rapu. Režisér tyto světy neodsuzuje, naopak se jim snaží porozumět a nechává na dětech, aby mu vysvětily jejich významy a proč jsou pro ně důležité.

Dokument je částečně zaměřený i na rodiče, především na maminku Marjamky.

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek
Autismus je pro mě dar, řekl 49letý herec Wentworth Miller ke své diagnostice v dospělosti

Autismus je pro mě dar, řekl 49letý herec Wentworth Miller ke své diagnostice v dospělosti

„Jako všem ostatním, i mně tento rok v karanténě něco vzal. Ale v tom tichu a izolaci jsem dostal nečekaný dar,“ napsal v neděli na svůj instagramový účet oblíbený herec ze seriálu Útěk z vězení. Devětačtyřicetiletý Wentworth Miller, stejně jako mnoho dalších lidí, už nějaký čas tušil, že vnímá svět „trochu jinak“. Podobně Michael Scofield v již zmíněném seriálu. Věčně se stejným výrazem v každé situaci – s mírným úsměvem a maximálně trochu zkrabaceným čelem při intenzivním vhledu, při užití zvláštní schopnosti vidět detaily, geometrii tam, kde jiný vidí pouze chodbu nebo pouhá prkna rozestavěné budovy… Navíc má obrovské nacítění na druhého, je laskavý, odmítá ublížit… Také jste si říkali, že toho „skrytého autistu“ hraje opravdu bravurně? Teď už víme proč. Miller totiž je autista.
Byl to šok, ale ne překvapení
Ve svém otevřeném statusu herec napsal, že díky karanténě našel čas a odvahu, aby potvrdil svou samodiagnózu. „Byl to dlouhý proces plný chyb, který potřeboval zaktualizovat. Podle mého názoru. Jsem muž středního věku, není mi 5. A je mi jasné, že ne pro každého je přístup k diagnóze privilegium, ze kterého se těší. Řekněme, že to byl šok. Ale ne překvapení.“
Chtělo by se říct, že v koronavirovém roce se s „coming outy“ celebrit tak trochu roztrhl pytel. A má to svou logiku. Když nemůžete pracovat a setkávat se s přáteli, máte čas zabývat se sebou samým. A třeba začnete pátrat po tušení, že váš mozek pracuje odlišně od ostatních neurotypických lidí. Vystoupit ale ze své komfortní zóny chce odvahu, proto jsou i mezi slavnými ti, kteří o své diagnóze mlčí. Donedávna byl takovým známým člověkem miliardář a zakladatel Space X Elon Musk.
Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek
Jsem autistka a říkám věci tak, jak jsou. Jsme sociální zvířata.

Jsem autistka a říkám věci tak, jak jsou. Jsme sociální zvířata.

O Gretě Thunberg se nelehce píše. Ne, protože na ni lidé pohlížejí černobílé, buď ji milují, nebo se jí vysmívají, ale proto, že ona opakuje, že by byla radši, kdyby si lidé všímali témat, o kterých mluví, a něco pro ekologii dělali, než rozebírali její život. Naposledy to zmínila pro The New York Times, kterému poskytla velký rozhovor před premiérou filmového dokumentu I am Greta.

„Upřímně, nechápu, proč se média zaměřují více na aktivisty než na problém samotný. Jasně, je to snadný můstek k problému. Je to snazší, když tomu dáš obličej, pak je to pro lidi srozumitelnější. Takže chápu, proč to média dělají. Ale nechápu, proč to dělají v takové šíři. Je to skoro absurdní, jak moc nás ovládla kultura celebrit. A další je, že lidé, kteří se cítí ohroženi upozorňováním na klimatickou krizi, cítí, že jsou tím ohroženy jejich zájmy, jdou právě proti aktivistům. Raději jdou proti požárnímu alarmu než po požáru samotném, protože to zaměstná mysli lidí. Tím zakryjí to, že se má řešit ten požár,“ sděluje 30. října 2020 Greta Thunberg redaktoru The New York Times Magazine. /dále NYTM/

Málokterá osoba na světě je známá pod svým křestním jménem natolik, že řeknete Greta, a snad už každý ví, o koho jde. Je skoro těžké uvěřit, že uplynuly pouhé dva roky od její první školní stávky proti klimatické krizi. „V tak krátkém čase se sedmnáctiletá Švédka stala figurou v mezinárodním rozměru, která se setkává se sympatizujícími světovými lídry a leze na nervy těm nesympatizujícím.

Její přesvědčivá jasnost v rozměru krize a morální rozhořčení nad neadekvátní politickou odezvou ovlivnily veřejné mínění a inspirovaly další ke stávkám. Odhaduje se, že v září 2019 se stávek po celém světě zúčastnilo asi 4 miliony lidí,“ píše americký deník.

ATYP magazín o ní nepsal v době, kdy o ní psali všichni a všichni se k ní vyjadřovali. Lidé na spektru se nezajímají o něco jen proto, že je to zrovna módní nebo je téměř povinností si o tom něco myslet a vyjadřovat se k tomu. Gretiny emoce při projevech nerozebírali jen novináři, ale i odborníci. „Existuje o mně nepravdivá představa, že jsem naštvaný a depresivní teenager,“ říká k tomu Thunberg, jejíž rapidní vzestup je předmětem nového dokumentu na Hulu I am Greta. „Ale proč bych měla být v depresi, když ze sebe vydávám to nejlepší, abych věci změnila?“

Gretiny odpovědi jsou přímočaré bez skrytých úmyslů a na to neurotypický svět není zvyklý, takže pořád dokola její myšlenky vysvětlují po svém, podstrkují Gretě, co cítí, jak vnímá, odesílají ji i rodiče k psychiatrům apod.

Redaktor NYT pokládá otázku: Do jaké míry, myslíš, by měla tvoje práce jako aktivistky zahrnovat přemýšlení nad řešeními klimatických problémů? Nebo svou roli vidíš více jako symbolickou?

Nejsem vědkyně. Úmyslně se držím dál od proslovů o specifických věcech a politice, protože to není na nás na dětech. To by bylo divné.

Redaktor NYT: Říkáš „nás dětech“?

Technicky a legálně jsem dítě.

Redaktor NYT: To jsi, ale vsadím se, že existuje mnoho sedmnáctiletých, kteří nechtějí být bráni jako děti, i když jimi technicky a legálně jsou. Stává se ti někdy, že bys byla raději brána jako dospělá?

Je mi jedno, jestli jsem považována za dítě, nebo dospělou. Chtěla bych se setkat s odpovědí, která je na mé úrovni. Ale jo, myslím, že až mi bude 18, začnu se vnímat jako dospělá. To je velmi autistický způsob vidění věcí. Lidi říkají: „Snaží se schovat za to, že je dítě, aby nemohla být kritizovaná. Používá to jako štít.“ Ne, jsem autistka a říkám věci tak, jak jsou.

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek
Je JOKER sociopat nebo psychopat?

Je JOKER sociopat nebo psychopat?

Americký psychologický thriller Joker režiséra Todda Phillipse zvítězil na letošním festivalu v Benátkách a je krátce po premiéře nejnavštěvovanějším filmem. Je natočený na motivy komiksů

Celý článek

Přihlášení