Technologie nahrazují práci, ale nenahradí kreativitu a inovativnost. Základní umělecké školy se chtějí stát centrem kreativity. Konference Kreativní budoucnost ukázala, že pedagogové základních uměleckých škol se nebojí měnit, jsou inovativní, inspirují se programy zahraničních partnerů a inkluzi považují za přirozenou. Specifické děti jsou s budoucností, která bude o kreativitě, propojeny stejně jako technologie.
Na konferenci v Brně, která se konala koncem minulého roku, se sešlo celkem 126 pedagogů. Z toho 89 učitelů z uměleckých škol, 25 učitelů ze ZŠ a gymnázií, 12 vysokoškolských pedagogů a 28 z toho bylo ředitelů. Téměř dvě stovky účastníků doplnila odborná veřejnost včetně studentů vysokých škol. V panelové diskusi se hosté i účastníci v sále hotelu Avanti shodli na tom, že ve třídách byly vždy nějaké specifické děti, které potřebovaly někdy v určitém období větší pomoc, nenálepkovalo se. „Schválením inkluzivního vzdělávání se především mělo přestat nálepkovat. Společné vzdělávání má být o tom, že dostane podporu každý a individuální přístup bude přirozeností. Stal se ale opak,“ říká bývalá ministryně školství Valachová. Přesto zůstává pozitivní. Po rozhovorech s mnoha učiteli vnímá, že si přejí úspěch každého jednotlivého žáka. Její pozitivní naladění ke školskému systému nesdílí ale někteří v sále. Ve školách vyhoří i mnoho běžných dětí, narůstá šikana, roste počet dětí u psychologů, kreativita ve školách není. „V naší škole děti vnímají třeba hudebku jako depresivní předmět a vysmívají se mu slovem hudepka s pé,“ vypráví jedna z účastnic.
Dalším krokem inkluzivního vzdělávání měl být podle Kateřiny Valachové kariérní řád, který by podpořil ty pedagogy, kteří by chodili na semináře, workshopy, bylo by pro ně normální další vzdělávání se, inovativní metody ve výuce a podobně. „Kvůli tomu, že nebyl schválen, chybí podpora výchovných poradců, metody prevence šikany, metody prevence problémového chování, které nesouvisí s postižením,“ vyjmenovává Kateřina Valachová, co se ve školství nepodpořilo. „Když jsem tady zhlédla všechny ty dokumenty a přednášky, ZUŠ získaly mé srdce,“ ukončuje svůj proslov Valachová.
Co se skrývalo v blocích Technologie, inkluze a kreativita
„Rozhodli jsme se pro tyto tři konkrétní oblasti, jelikož se mnoho odborníků domnívá, že díky extrémně rychlému rozvoji technologií a robotizaci společnosti bude kreativita nejdůležitější dovedností budoucnosti. Za pomoci nejmodernějších pedagogických metod a nových technologií pak můžeme do kreativního procesu zapojit i žáky se speciálními vzdělávacími potřebami,“ říká Robert Mimra, hlavní organizátor konference.
Rozhovor s hudebníkem, ředitelem Portedo a projektovým manažerem konference MgA. Robertem Mimrou jsme přinesli již před konferencí. Robert Mimra také krátce pohovořil o inkluzivním vzdělávání v uměleckých předmětech (aktivity ZČU).
On-line výuka ve školách na konci světa
Jednou ze zajímavých vstupů v Bloku Technologie byl rozhovor s ředitelem tzv. škol na konci světa, PaedDr. Ludvíkem Zimčíkem. Před 17 lety nastupoval a malotřídka byla před zánikem. Potýkala se s úbytkem žáků a nezájmem ze strany rodičů. Dnes má škola plnou kapacitu 1000 žáků. Jak to dokázal? Sehnal si je. Od první do deváté třídy je fyzicky přítomno v letošním roce 130 žáků, na individuálním vzdělávání je 770 žáků z celé republiky a zbytek jsou čeští žáci, kteří se svými rodiči žijí v zahraničí.
Aby účastníci konference měli přímou zkušenost s on-line výukou, povídal si ředitel škol v Březové s nimi přes Skype. Rozhovor moderoval Jiří Klimeš, jehož obě děti se touto formou učí z domova. Formou e-learningu Škola v Březové naplnila kapacity a žádán MŠMT o navýšení, protože zájemců je čím dál více. Ludvík Zimčík se totiž nebojí inovací za pomoci technologií. Chtěl zvýšit efektivitu výuky a zároveň vyjít vstříc individuálním potřebám žáků, až se z toho stal propracovaný systém. Základ žactva (asi 30%) pro internetovou výuku nejvíce tvoří děti, které se intenzivně věnují sportovní přípravě, dále jsou to děti s mimořádným nadáním. „Pak také jsou to děti, které nezažily v běžných školách jen to dobré, to znamená žáci šikanovaní. Asi 20 procent žáků tvoří děti, které jsou něčím jiné, například děti s PAS, děti se zdravotním postižením a poslední skupinou jsou žáci, jejichž rodiče jsou nespokojení s nabídkou českých škol,“ říká na plátně ředitel Zimčík. Moderátor se ptá, jak oponuje hlavnímu argumentu odpůrců domácího vzdělávání, že v základním vzdělávání jde o socializaci, a tento rozměr při domácím vzdělávání odpadá. Pan ředitel položí proti otázku: „Jaké ty sociální dovednosti máte na mysli? Ty kladné, nebo ty záporné?“ Za velkého aplausu účastníků v sále je přehlušen.
Ze škol se odchází pro absenci kreativity a inovací
I když se školství nekritizuje přímo, je jeho kritika všudypřítomná. Inovace, které konference prezentuje, jsou důkazem toho, že běžné školství zaspalo dobu. Dávno interaktivní tabule nestačí proto, aby se mohlo říkat, že jdou s dobou. „Vyštípali mě ze školy. Neodešel jsem kvůli platu, ale kvůli tomu, že se mi za každý nápad, za každou kreativní změnu pro žáky, vysmáli,“ vypráví mladý učitel, který přešel z běžné školy do soukromé s názvem Ježek bez klece. „Už ten název říká, proč jsem si ji vybral,“ usměje se na večerním rautu učitel. „Nás zachránila poličská ZUŠ,“ vypráví matka téměř již dospělého syna s PAS. „Ve škole vůbec nevěřili, že je dobrý, nedávali mu šanci. Až na ZUŠ se ho učitelé ujali a zjistili, co všechno ho baví. Dnes tu natáčí pro uměleckou školu dokument,“ pyšně dodává matka. Mladý muž přikyvuje a říká, co vše se mu dělo ve škole. Vypráví o ponižování, nepochopení, které řeší tolik inkludovaných dětí. Ptám se vedle stojícího učitele ze ZUŠ, jak vlastně dokázal získat důvěru již vyhořelého žáka navíc s autismem. „Zjistil jsem, že ho baví traktory. On poznal značku traktoru i podle zvuku, tak jsem se s ním bavil o jeho zájmu, až mi začal důvěřovat a pak už spolupracoval,“ komentuje pedagog ZUŠ v Police nad Metují.
Blok Technologie představil i jednu z nejmodernějších ZUŠ v České republice, která pracuje s vyspělými technologiemi. Jedná se o ZUŠ v Polici nad Metují a její aktivity představil ředitel Lubor Bořek. Připomněl, že i oni mají jednu studentku, kterou učí dálkově přes Skype až ve Washingtonu na violoncello. Tématem jeho přednášky bylo Využití digitálních technologií na základních uměleckých školách. „Rizikem technologií je, že děti jsou jimi oslněny a na kreativitu jim nezbude čas. A to je naše příležitost. Ne jim to zakazovat, ale naučit je to využívat jako prostředek k tvůrčí činnosti,“ zdůrazňuje Lubor Bořek.
V bloku Technologie dále vystoupil Martin Grobár, který představil využití tzv. padových kontrolorů ve výuce hudební výchovy. Jan Hajič ml. prezentoval využití umělé inteligence v hudební skladbě. Součástí přednášky bylo také živé provedení skladby pro housle a klavír, kterou vytvořila umělá inteligence. Jan Topinka s Miloslavem Khasem představili systém Moodle, což je platforma pro e-learningové vzdělávání /systém Moodle používá i škola v Březové/. Pro účastníky konference byla vytvořena šablona e-kurzu, který mohou využít pro vlastní e-learningový kurz.
Změnit se má učitel, ne žák
V rámci Bloku Inkluze přednesla téma Intuitivní pedagogická diagnostika vysokoškolská pedagožka Martina Komzáková ze Západočeské univerzity v Plzni. Prošla si jako pedagožka všemi školami kromě ZUŠ. „Inkluze byla vždy, jenom jsme to nenazývali inkluzí. Byl to o to větší adrenalin, že jsme neměli pomoc, žádná doporučení,“ vzpomíná při přednášce pedagožka. Podle ní je nejdůležitějším problémem v současném vzdělávání, že když nemají učitelé diagnostickou zprávu, tak nevědí, co mají dělat. Učitel vnímá, že každé dítě je jiné, ale jsou ještě někteří, kteří vybočují svou jinakostí více a ptají se, zda je nějaký nástroj, když není „papír z poradny“, aby to nebylo jako věštění z křišťálové koule. Komzáková upozorňuje, že metodická příručka na webu MŠMT z roku 2016 k diagnostické strategii, na co se má učitel zaměřit u specifického dítěte a jak ho učit, je výborná a že ji protavila svými zkušenostmi z praxe. „Abychom učili podle individuality žáka a co nejefektivněji mu pomohli rozvinout to nejlepší, co v něm je. Nejprve monitorujeme, jak se žák vztahuje k učiteli, dětem a ke škole. Vztah je důležitý. Poté se musíme učit diferenciální diagnostiku, kdy srovnáváme s ostatními. Podíváme se, jak a čím je dítě odlišné. Musíme si zmapovat jeho odlišnost, abychom mu pomohli a ušili mu pomoc na míru,“ přednáší Martina Komzáková. Poté přistoupí k vývojové diagnostice. Jedním z diagnostických nástrojů uvedla portfolio, které ukazuje, jak se žák mění, jak prospívá. „Je to taková myslánka, vzpomínková kniha sestavená z obrázků, postřehů učitelů, abychom dítě mohli vnímat z vývojového hlediska a ne jen právě v tomto aktuálním úseku vzdělávání,“ upozorňuje Komzáková. Podle ní je stejně důležitá i autodiagnostika. „Musím reflektovat, jak já jako učitel jsem zdatný, jak respektuji individualitu. Bohužel převažuje to, že úspěchy žáka učitel přikládá sobě a neúspěchy žákovi. Myslíme si, že jako učitelé nemusíme měnit nic, musí se změnit žák. Ale ono je to naopak. My můžeme změny přinést a realizovat je, abychom žáka k sobě přitáhli a jeho rodiče. Kantor musí být k sobě poctivý. Nejistý kantor si nerad nechává nahlížet do své kuchyně, pro něj je ohrožující i návštěva kolegy z vedlejší třídy,“ vyjmenovává neduhy učitelů Komzáková. Slabina školství je podle ní, že chybí supervize a reflexe toho, jak učíme, aby měli efektivní a přátelskou zpětnou vazbu.
Příklad diagnostiky pro žáka ve výtvarné výchově
Pedagožka Martina Komzáková poté představila diagnostiku pro žáka ve výtvarné výchově. „Budoucí grafik se nejspíše bude u malby trápit, bude mít v ní menší jistotu. Učitel si musí uvědomit, jakého žáka má před sebou, jaké má preference, v čem je dobrý a v tom ho motivovat. Cílem diagnostiky je zjistit, kde je potenciál žáka, kde jeho limity, zjistit jeho nejlepší výkon a ten podporovat, ne ho pozitivně diskriminovat v limitech, ale jít po tom, kde má potenciál. Plán pedagogické podpory postačí, když nemáme „papír“ z poradny. Už můžeme nastartovat individuální přístup a změny pro dotyčného žáka. Nikdo by neměl v procesu trpět. Mělo by se k žákovi přistupovat tak, aby to bylo pro něj efektivní a zároveň, aby nebyl pozastaven proces třídy,“ uzavřela svou přednášku Komzáková.
Dokumenty ukázaly příklady dobré inkluzivní praxe
Mezi jednotlivými přednášejícími bylo možné zhlédnout krátká videa umělců s nějakým zdravotním postižením nebo video, kde pedagog začleňuje do své práce specifické děti.
Účastníci viděli neslyšící perkusionistku, která slyší celým tělem a vnímá jím vibrace, což jí pomáhá hrát a také vystupovat jako muzikantka na jevištích. Další krátký film ukázal, jak mohou lidé se zrakovým postižením díky haptickým VR technologiím poznávat hmatem umělecká díla (sochy, malby). Pomocí speciálních rukavic mozek zjistí tvář třeba sochy – 3D modelu nejznámějších soch. Tento projekt po mnoha měsících vývoje představila Národní galerie v Praze, kdy nevidomým lidem zprostředkovala zážitek dotýkání se mistrovských děl. Dokument s Idou Kellarovou zase ukázal, jak pracuje se sociálně vyloučenými dětmi.
Inkluzivní vzdělávání v uměleckých předmětech
„Přijde mi fascinují propojení inkluze a technologie. Technologie žákům se SVP otevírají svět. My tak využijeme potenciál těchto dětí, který je často zavalen tím, že vnímáme jejich handicap, a jejich možnosti a talenty nám tak zůstávají skryté. Ne vždy si dají učitelé práci to odkrývat. Učím dvacet let, vím, že je práce mnoho, administrativa atd, ale chci vás vyzvat, abyste dětem se specifickými potřebami pomohli potenciál otevřít,“ řekl projektový manažer a hudebník Robert Mimra. Dále představil projekty Západočeské univerzity, strategického partnera projektu Podpora uměleckého vzdělávání pro rovné příležitosti. „Kromě katedry výtvarné kultury, kde působí paní Komzáková, je také zapojená katedra hudební kultury. Vznikne metodika pro učitele, jak různé typy SVP vyučovat. Metody se testují a zhruba na konci školního roku vám to předáme a budeme rádi, když to vyzkoušíte na svých školách a pošlete nám zpětnou vazbu. Do února 2020 můžeme vaše reflexe zpracovat a do materiálu zahrnout,“ vyzývá pedagogy v sále Robert Mimra. Aktuálně testuje nové metody výuky v uměleckých předmětech 25 učitelů.
Uměleckou tvorbou k inkluzi osob se speciálními (edukačními) potřebami
Krajská metodička Centra podpory školám v oblasti společného vzdělávání Petra Bendová nejprve vyjmenovala, kteří žáci patří k těm se speciálními potřebami (žáci se zdravotním postižením, žáci s jazykovou bariérou, dítě ze socio-kulturně nepodnětného prostředí a děti intelektově nadané nebo mimořádně nadané). I ona během přednášky připomněla stejně jako pedagožka Komzáková, že první stupeň podpůrných opatření vytváří škola sama, a to plán pedagogické podpory. Dítě nemusí do poradny. „K ideálu, že školy a učitelé v nich budou, proinkluzivní teprve směřujeme. Inkluzivní vzdělávání má fungovat na principu, že se rozvíjí každý žák. Jak tedy žáci se SVP, tak ti, co se zdají být běžní,“ upozornila Bendová. Dále představila projekt APIV, který pomáhá se vzděláváním pedagogů. Projekt je do roku 2022 a školy se už nemohou přihlásit, zapojeno 336 škol. Za příklady dobré inkluzivní praxe ukázala v prezentaci tvůrčí skupinu Večernice, ve které působí i lidé s mentálním postižením a holandský divadelní soubor Maatwer, v němž jsou umělci lidé také s mentálním postižením. „Inkluze je pořád ještě cesta do kopečka, záměrně jsem použila na prezentaci obrázek schodů. Není to u nás rovinka, která by byla hladká bez překážek, ale jsem optimistkou a věřím, že cesty k inkluzi se dají najít,“ zakončila svou přednášku Petra Bendová.
Inkluzivní projekty se musí připravovat ve spolupráci s těmi, které chceme začlenit
Ve spolupráci s Hudebním gymnáziem hl. m. Prahy, ZUŠ a taneční konzervatoří Duncan centre probíhají od září 2018 Kurzy současného tance v deseti na sebe navazujících lekcích – otevřených i účastníkům se SVP od 14 do 19 let. „Tanec je nejpřirozenější vyjádření lidského těla, má obrovské uzdravující účinky jak na tělo, mysl, emoce, proto je tanec a inkluze logické spojení. Tanec rozvíjí osobnost jako takovou, dává vám pocit vlastních hranic,“ řekla Kateřina Vokounová v přednášce Tanec a inkluze v rámci Bloku Kreativita. Do tanečního projektu se přihlásili dva žáci s SVP a mají k dispozici speciální pedagožku. Z jejich projektu vyplynula zkušenost, že inkluzivní projekt můžete vymyslet báječně s veškerou podporou, ale když se nezeptáte těch konkrétních žáků se SVP, co potřebují či naopak nechtějí, tak se může stát, že nejsou spokojení s nabízenou inkluzivní koncepcí a nemusí se na kurzu cítit dobře, ale naopak méněcenní a vyčlenění.
Každý den si trochu zatančit
Zajímavý pohled na taneční improvizaci podala tanečnice a choreografka Berrak Yedek. V Bloku Kreativita se tak představil zahraniční host, a to nejen tanečnice, ale i lektorka na turecké univerzitě. Její seminář byl velmi emotivní, jejím cílem je pomocí kreativity bořit tabu. Turecká krev byla vidět z každého jejího pohybu a úsměvu. Jak jít za hranice viditelného, tak se jmenovalo její téma. Pomocí tance učí najít svůj vlastní vnitřní život bez analýzy, bez pojmenovávání a posuzování. Tancem hledá s klienty zdravé hranice, pomáhá jim najít zraňující zkušenosti a nechat je osvobodit z těla a vyléčit. Podle ní je tanec základní potřeba a každý by měl denně trochu tančit. Ne na výkon, ale při tanci rozvíjet vlastní pohyby. Berrak Yedek realizuje improvizace a dílny pro dospělé – amatéry, profesionály, hudebníky, tanečníky i herce také v České republice.
Výchovy ve školách se bez umělců neobejdou
Blok Kreativita byl nabídkou, jak by mohly vypadat „výchovy“ na školách. Sen budoucnosti. To by nejdříve do škol museli pustit ty, co to umí. Většina škol je externistům uzavřená a výchovy a dokonce i kroužky v odpoledních časech učí sami učitelé. Právě jenom učí.
Na škole v pražských Modřanech se ale podařil projekt Kreativní partnerství. V Bloku Kreativita ho představil pedagog a umělec Jan Pfeiffer. Sám pro pouhou dyslexii byl ve specializované třídě, než ho rodiče přeřadili do waldorfské základní školy, což byla zřejmě jeho záchrana, protože je to škola s kreativitou. S modřanskými žáky základní školy v rámci hodin výtvarné výchovy realizovali například nástěnné malby v atriu a venkovních prostorech školy.
ATYP magazín psal už o škole v Mnichovicích, kde ředitelka Marcela Erbeková „pustila do škol experty“ a její základní škola začala děti bavit.
Hudební olympiáda
Na konferenci v rámci Bloku Kreativita představil Hudební olympiádu hudební pedagog Jan Prchal.
Společnost pro hudební výchovu ČR v minulých pěti letech vyslala zástupce do tří kol Mezinárodní hudební olympiády. V únoru 2018 proběhlo historicky první klání i v České republice. Představuje Hudební olympiáda ČR přínos pro obecnou hudební výchovu? Má smysl v ní pokračovat? Jak podněcovat kreativitu žáků v podmínkách hudební výchovy na základních školách? Jaký je stav výuky hudební výchovy obecně a dostává se jí na školách pozornosti odpovídající jejímu významu? To byly otázky, na které ve své prezentaci hledal odpovědi organizátor a propagátor Hudební Olympiády Jan Prchal.
Stres je otcem kreativity
Na závěr Bloku Kreativity psycholog Petr Hroch účastníkům řekl, že Bez frustrace není motivace, aneb stres je otcem kreativity. Podle něho tedy určitou míru frustrace potřebujeme, abychom tvořili a tak frustraci přetavili v pozitivní emoce a smysl svého vlastního života sebevyjádřením. I určitý stres vede k tvorbě. Pokud ale žijete v chronickém stresu a přetížení, nejspíše začnete tvořit až v psychiatrické nemocnici, jako se to stalo šéfovi Microsoft. Je otázkou, zda vyhoření a přetížení dětí základních škol a učitelů, které se konečně diskutuje a snad povede k rozvolnění RVP, je ještě tou frustrací k tvoření nebo ne. Vzhledem k tomu, že většina dětí pasivně sedí po škole u počítačů, asi ne.
Psycholog vtipným způsobem předvedl, jakými způsoby reagujeme na stres. Samozřejmě by se naše strategie měly střídat, ale stává se, že mnoho z nás se naučí jen jeden model a ten pak opakuje. Výuka sociálních dovedností a práce se sebou ve stresu by tak byla přínosná nejen dětem. Na svou přednášku pak druhý den navázal workshopem Máte všech pět pohromadě?
Máte všech pět pohromadě?
V sobotu probíhal v hlavním sále showroom technologií a v meetingových roomech hotelu Avanti workshopy. Vybrat z velkého množství bylo velmi těžké. Chtělo by to měnič času, jako měla Hermiona Granger v Harry Potterovi, aby člověk mohl jít na dva zároveň.
Vybrala jsem si nakonec seminář koordinátora konference a hudebníka Roberta Mimry, který pomáhal zájemcům, jak svůj nápad na projekt zachytit systémově a poté ho předložit k získání grantu. Druhý seminář jsem absolvovala u psychologa Petra Hrocha s názvem Máte všech pět pohromadě? Nechala jsem se touto otázkou nachytat stejně jako ostatní v přednáškové místnosti. „Máte všech pět pohromadě?“ zeptal se psycholog. Co byste odpověděli vy? Typická odpověď byla humorná, že dávno ne. Moudřejší mluvili, že mají a že je to pět smyslů.
Jenže háček byl v tom slově MÁTE. Takže jsme všichni podle psychologa materiálně založení. Petr Hroch poukázal na to, jak čeština používá slovo MÍT špatně: mám děti, mám partnera/manžela, mám vzdělání, mám… už někoho máš? Máš práci? Jak se máš? Stále něco vlastníme, chceme vlastnit a jsme zhroucení, když to nemáme. Upínáme se na špatné kotvy, které nám nemohou při zhroucení pomoci. Nejdou vlastnit. Poté rozebíral, jaké kotvy mohou pomoci, když se dostaneme do těžkého období. Pokud vkládáme naděje do kotev, které mohou zmizet, odejít (práce, partner,…) není to dobře. Podle něho zakotvení je především v kreativitě a autenticitě. „Kreativita dává svobodu. Pedagog nemusí milovat, ale být autentický. Každé dítě potřebuje inkludovat, s každým dítětem mluvte individuálně a nemusíme mluvit o inkluzi,“ zakončil workshop psycholog Petr Hroch, který o sobě tvrdí, že má nediagnostikované ADHD.
___________________________
text Dagmar Edith Holá / supervize Robert Mimra
BOX:
Konference Kreativní budoucnost se konala 9. a 10. listopadu v Brně. Více na o ní na portálu Kreativní budoucnost.
Projekt Podpora uměleckého vzdělávání pro rovné příležitosti (reg. č. projektu: CZ.02.3.62/0.0/0.0/16_037/0004850) je spolufinancován Evropskou unií.
