18. června se slaví Den autistické hrdosti, proto jsme oslovili pro rozhovor výtvarně nadanou Viktorii Bodnárovou z Brna, které byl v 10 letech diagnostikován dětský autismus. Její obraz Sen, který namalovala na zeď na Kampě v rámci street artového festivalu OFF THE WALL KAMPA, zabodoval. Pro Viktorii to ale znamenalo překonání sebe sama už jen tím, že musela jet do jiného města. Viktorii zastupuje Ateliér ATRIUM organizace Za sklem o. s. – Brno a Open Art Studio Brno. Její obrazy jste mohli vidět také na plakátě ke koncertu skupiny Tata Bojs nebo Markéty Irglové. Povídali jsme si s ní, její maminkou Lenkou a lektorkou studia i Ateliéru Lucií Hájkovou v nácvikové kavárně Blue Café v brněnské pobočce organizace Za sklem o. s.
Viktorie, jak jste se dozvěděla o streetové výtvarné akci, kde jste v srpnu 2022 malovala na zeď na Kampě?
Viki: Přes svou lektorku.
Lucie: My vždy namočíme Viktorku do něčeho nového (smích). Nám totiž přišla od Za sklem pozvánka, že se street artový festival děje a že se mohou účastnit rovněž umělci s jinakostí. Pomyslela jsem hned na Viki a říkala jsem si, že to může být pro ni velká příležitost, protože Viki moc krásně maluje, a zároveň jsem jí řekla, že ne každý den má člověk příležitost udělat dvakrát tři metry velkou malbu.
Bylo pro vás rozhodování, zda jet do Prahy nebo ne, těžké?
Viki: Bylo jasný, že musím jet.
Maminka: Viki musela projít výběrovým řízením. Portfolio obrazů Viki připravila paní magistra Hájková. Bylo to hodně napínavé, do poslední chvíle jsme nevěděly, zda Viki vyberou a pojedeme. Celé to tedy bylo pro Viktorku psychicky náročné od nejistoty do poslední chvíle, a pak i strachy z nového prostředí. Jako člověk v autistickém spektru nemá kuráž pouštět se do nových věcí, tak bylo pro Viktorku hodně těžké si představit, že vůbec pojedeme do Prahy. Viktorka malovala od dětství a nikdy se nebála zaplnit celý prostor.
Viki: Jako malá jsem malovala i doma po zdech (smích).
Maminka: Mně se to líbilo, tak jsem to nechávala. Ale v dětství jsme to nevnímali jako umělecké dílo, tak se to vždy zamalovalo barvou. Až paní učitelka výtvarné výchovy ve škole tomu dala impuls tím, že řekla, že to není jen běžné malování, že má Viktorka talent.
Viki, máte nějaký svůj obraz oblíbený?
Viki: Asi jo. Všechny se mi pořád líbí. Ale pár bych jich opravdu neprodala (smích). Třeba Ananas na autě. Kluci házeli ve škole ananas na auto. Něco už jsem prodala v Praze na konferenci o autismu a něco do zahraničí.
Maminka: Viktorka vystavovala svoje obrazy v rámci konference Poruchy autistického spektra – od včasného rozpoznání k možnostem řešení v raném věku, kterou pořádal v roce 2022 Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ) ve spolupráci s Centrem Terapie Autismu. To byl takový první velký úspěch Viktorky. Vlastně ona se velmi stydí a nikam nechce chodit. Je to její velké překonání sebe sama.
Jak se vám v Praze na ulici malovalo?
Viki: Dobře.
Můžete to popsat? Protože já jsem tam nebyla a čtenáři také ne.
Viki: Začala jsem ze země prostě něco malovat na zeď. Pak jsem si tam dala malé lešení, abych mohla ještě něco domalovat. Bylo to velké překonání, protože mám hodně strach z výšek.
Co vám pomohlo strach překonat?
Viki: Potřebovala jsem ještě malovat tam, kam jsem nedosáhla, takže to byl jasný cíl. Jinak by to nešlo…
Co jste malovala?
Viki: Hodně abstraktní dílo, když to takhle řeknu.
Váš obraz, který tam vznikl, se jmenuje Sen. Byl to nějaký váš konkrétní sen? O čem byl?
Viki: Není to konkrétní sen.
Mohli jste si vybrat, čím budete malovat? A čím se vlastně maluje na zeď?
Viki: Akrylovými barvami a museli jsme všichni.
Vzpomenete si, kdy jste se začala věnovat tvorbě, malování?
Viki: Na základní škole někdy v šesté třídě moje třídní řekla, že mám větší talent než ostatní ve třídě, tak jsem začala víc malovat a mamka potom napsala do studia.
Prostě jste vzala pastelku a věděla jste, že umíte malovat…
Viki: Ne, já jsem se to musela hodně naučit sama.
Vypadá vaše tvorba dnes jinak než v šesté třídě?
Viki: V šestce to bylo hodně vodovkami a temperami. Dneska už nejvíc akrylovými barvami.
Lidé na autistickém spektru mají většinou nějaký speciální zájem, do kterého se zcela ponoří, je to u vás malba?
Viki: Je. Odmala to bylo malování. Vypnu okolí.
Zajímalo by mě, jak dlouho malujete obraz?
Viki: Většinou jeden den.
Na art festivalu to byly 3 nebo 4 dny, že?
Viki: Ano.
Lucie: Viki malovala tři dny. Chodily okolo davy lidí, kteří se přišli na umělce podívat. Bylo to náročné.
Maminka: Velkou oporou nám byla paní magistra Hájková. Viki potřebovala mít s sebou jen své barvy, přestože by nám pořadatel zakoupil ty, které potřebuje. Měli jsme v autě oblečení, jídlo, nápoje, které Viki preferuje… Všechno pro ty dny v Praze. Lucie přijela na první den, aby Viki dokázala začít obraz na speciální plátno, které bylo připevněné na zdi na Kampě – cementová stěrka na plátně. Byli tam umělci z celého světa a slavní zástupci z Česka. Viki byla druhá nejmladší a zástupce autistů. I v tom zástupu zvláštních umělců byla nejzvláštnější. Kdyby tady s námi Lucie neseděla, vůbec by s vámi nemluvila a zarytě by mlčela. Lucie si s Viki stoupla k tomu plátnu a udělaly spolu první podmalbu, protože ta šedá stěrka se musela namalovat bílou barvou. Viki se pak už věnovala dál celé práci sama a úplně se soustředila, takže jí bylo jedno, že okolo chodí davy lidí. Ráno vstala, vzala si lehkou snídani a šla malovat. Nikam jinam jsme nechodily, jen jsme odpočívaly po malování na hostelu. Nějaké další jídlo, pití, památky… Byla z malování a z nového prostředí a lidí hrozně vyčerpaná. Byly to pouze cesty z hostelu k plátnu a zpět. Organizátoři byli maximálně vstřícní, respektovali naše potřeby i obavy.
Viki, máte hypersenzitivitu? Co vám všechno vadí?
Viki: Světlo, hluk, cizí lidi, MHD. Nikam nechodím, do školy mě vozí mamka.
Potřebovala jste asistenta/ku pedagoga?
Viki: Měla jsem na základce asistentku, ale už nikdy víc. Záleží, koho vám dají.
Jakou byste si představovala?
Viki: Rozhodně ne takovou, která mě obviňovala, že lžu.
Baví vás střední škola?
Viki: Ne. Nějak se ji snažím přežít.
Maminka: Vždycky záleží na lidech. Určitě jsme se setkaly s výbornými pedagogy a asistenty, ale taky s neporozuměním. Negativní zkušenosti si pak hodně pamatujete.
Lucie: Viki dochází do našeho Ateliéru ATRIUM tady v Za sklem, kde pracujeme ještě s keramikou. Hlína pohlcuje negativní emoce, tak proto ji s Viki využíváme, když ji štvou ve škole. V Open Art Studiu vymýšlíme nové projekty. Malujeme i na jiné médium, na textil, takže vznikají autorské kousky a máme vymyšleno, že je budeme vystavovat na ramínkách v galeriích. Aktuálně pracujeme i s hmotou. Máme projekt Socha, která se dívá na diváka.
Maminka: Viktorce byl v 10 letech diagnostikován dětský autismus. Do té doby měla v lékařských zprávách vývojovou dysfázii a k tomu mnoho zdravotních potíží, které do těch 10 let zakryly autismus. Viktorka měla pozdní nástup řeči. Intenzivní logopedickou péčí a od 3 let docházením do speciální školky se rozmluvila. Všechny podpůrné skupiny a služby dál Viktorce pomáhají i s její uměleckou tvorbou. Ona je hodně úzkostná, potřebuje podporu. Malba je pro ni způsob, jak se uvolnit, motivuje ji právě třeba dojet s doprovodem na street artovou akci do Prahy. Lucka je pro Viki nejen terapeutka, ale i kamarádka. Je pro ni moc důležitý úzký vztah, Lucie je pro ni pevný bod.
Viki přitakává.
Lucie: Já k této práci s Viki přistupuji způsobem peer partnerství. Vztah peer-klient není definovaný, takže jsme si ho s Viki přizpůsobily na míru.
Viki: Mám i jiné kamarádky. Jsou to ty, které mě v dětství hlídaly. Věřím jim.
Jaké plány máte?
Lucie: Máme společný projekt s finskými a estonskými institucemi a plánujeme výměnné pobyty.
To by znamenalo i cestování letadlem…
Viki: Nojo.
Lucie: Viktorka by měla podporu moji i maminky. Viki v Open Art Studiu nedávno ukazovala své obrazy zástupcům z Estonska, takže už se trochu seznámila se zahraničními kolegyněmi, což bylo pro ni důležité. Viki prezentovala, já jsem překládala, lektorky z Estonska se doptávaly.
Jakým způsobem tvoříte?
Viki: Maluju intuitivně.
Lucie: U Viki je na první pohled patrné, že má obrovský cit pro barvu, a to poutá pozornost. V abstraktních obrazech volně kombinuje barvy a míchá z nich zcela nové odstíny. Barvy si míchá úplně sama. Když namaluje abstraktní obraz, tak ji nutím vymyslet nějaký název (smích). Open Art Studio má dlouhodobý projekt s Národním divadlem Brno. Naši umělci dodávají vizuální materiál, ze kterého se pak dělají plakáty. Například Viki obsadila v listopadu 2022 čelní stranu Mahenova divadla plakáty se svými malbami.
Maminka: Viktorčin obraz Moře si zvolili Tata bojs jako pozadí plakátu. Její obraz Jaro byl zase vybrán pro plakát na koncert Markéty Irglové. Viki je ráda, ale je pro ni jako autistického člověka těžké absolvovat koncerty umělců, které obrazy podpořila. Přestože se jí koncert Tata Bojs líbil a měly jsme úplně samostatné sezení v lóži, bylo to pro ni neskutečně vyčerpávající, nebyla už schopná po koncertu jít za nimi a seznámit se. Musely jsme jít rychle pryč.
Viki, posloucháte doma hudbu? Třeba právě Irglovou? Malujete v tichu, nebo si něco k tomu pouštíte?
Viki: Ne. Potřebuju ticho.
Končíte střední školu, co bude dál?
Viki: Ještě budu studovat. A pořád malovat.
Co se od našeho rozhovoru v Blue Café změnilo?
Asi nic. Maluju, dělám keramiku a maluju na textil.
Viki, vadí vám autismus? Řekla byste čtenářům, co vám přináší za klady ale i případně naopak jeho zápory?
Nevím. Jsem to prostě já.
_____________________
Rozhovor vedla Dagmar Edith Holá
foto: archiv Open Art Studio, rodina.
Proces práce Viktorie na obrazu Sen v rámci festivalu Off the Wall Kampa si můžete prohlédnout na fotografiích zde.
Info o aukci, kde byla dražena díla z Off The Wall
Plakát pro koncert Markéty Irglové.
VIZITKA
Viktorie Bodnárová se narodila v roce 2003 a žije v Brně. V dětství jí byl diagnostikován autismus. Od roku 2019 maluje v brněnském Open Art Studiu Mgr. Pavla Sochora, Ph.D., které bylo Viktoriiným prvním setkáním s odborným vedením při tvorbě. Od roku 2022 tvoří také v brněnském Ateliéru ATRIUM organizace Za sklem o.s. Její lektorkou je Mgr. et Mgr. et Mgr. Bc. Lucie Hájková, Ph.D. Viktorie maluje nejraději akrylovými barvami na plátno. Do obrazů někdy píše texty, které vyjadřují její pocity (úzkost, nejistota) nebo odkazy na hezké zážitky, vzpomínky, sny a přání. V tvorbě se často opakuje motiv vymyšleného zvířete a další fantazijní objekty, nebo je naopak malba zcela abstraktní. Pro Viktorii je typický výběr živých nebo pastelových barev, které se na plátně mísí do škály zcela nových odstínů. Vlastní vyjádření technikou malby a kresby je u Viktorie cestou, jak si zlepšit náladu a prožívání každodenních starostí. Tvorba tak představuje významný formativně – terapeutický nástroj v jejím životě.
Výstavy:
2023 – Děláme svět barevnější (skupinová výstava z Ateliéru ATRIUM Za sklem o. s. – Brno) – o výstavě psal ATYP magazín 2. února 2024 26 umělců na spektru autismu Pro barevnější svět
2022 – Rozumění (skupinová výstava, Blue Café, Za sklem o.s. – Brno)
2022 – Tvorba jako pohled do duše (skupinová výstava Open Art Studio, Moravská zemská knihovna, Brno)
2022 – samostatná výstava na mezinárodní konferenci „Poruchy autistického spektra: od časného rozpoznání k možnostem řešení v batolecím věku“, Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Praha
2022 – Účast na mezinárodním streetartovém festivalu Off the Wall v Praze
2021 – Umělcův hlas (skupinová výstava Open Art Studio, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, Brno)
Více informací o spolupráci Open Art Studia a Národního divadla Brno si můžete přečíst na jejich webu. Také jsme o něm a jeho zakladateli Mgr. Pavlu Sochorovi, Ph.D. psali v ATYP Speciálu 2/2022, který byl zaměřen na neurodivergentní umělce. Stále je k zakoupení na e-shopu vydavatelství ATYP Press. Talentovaní výtvarníci a výtvarnice s jinakostí se neformálně vzdělávají a realizují vlastní tvorbu i její prezentaci v ateliéru Open Art Studia od roku 2013. Zkušenosti ze spolupráce s talentovanými lidmi s postižením poté pedagog předává svým vysokoškolským studentům, které do projektů studia aktivně zapojuje. Myšlenka podpory za pomoci univerzitní sféry je od počátku realizována v ateliéru na Pedagogické fakultě MU. Více na webu ND Brno v článku Otevíráme dveře umělcům s handicapem.
_________________________________________
20. června 2024 bude v Blue Café
proběhne v prostorách brněnské nácvikové kavárny Blue Café dernisáž retrospektivní výstavy výtvarných prací umělce na spektru autismu Petra Kolaře „poTICHU“. Na realizaci akce, kterou si připomeneme Den autistické hrdosti, se opět budou podílet také klienti Sociální rehabilitace. Tvorbou Petra Kolaře Vás provede Aneta Luňáková, lektorka Ateliéru ATRIUM i Open Art Studia, kde autor svá díla vytváří.
Text a grafika vznikly v rámci projektu ATYP magazín 2024, který je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy a Ministerstva zdravotnictví.
