„Mezi dobrovolníky ČČK je i mnoho lidí s autismem,“ říká Šimon Hlinovský, který sám je na spektru. V současné době, kdy je celý svět postižen pandemií koronaviru, samozřejmě i Český červený kříž pomáhá řešit následky této krize. Oblastní spolky Českého červeného kříže po celé České republice pomáhají podle svých možností ve spolupráci s místními úřady a dalšími organizacemi především seniorům a dalším znevýhodněným a ohroženým skupinám obyvatel. Šimon Hlinovský je předseda páté místní skupiny ČČK v Praze a přináší nám reportážní postřehy ze stanového městečka.
„Jako člen koordinačního týmu pražských dobrovolníků ČČK jsem ve stanovém městečku na Mariánském náměstí a registruji dobrovolníky, předávám jim ochranné pomůcky a někdy přímo od nás jdou rovnou pomáhat do terénu,“ vypráví 30letý Šimon. „Nejprve fungovala registrace dobrovolníků v budově magistrátu, ale aby to bylo jednodušší, tak po dvou dnech vyrostlo tohle stanové městečko. Od samého začátku nouzového stavu provozuje Oblastní spolek ČČK Praha 1 ve spolupráci s organizací pro pomoc seniorům Život 90 a s magistrátem Hlavního města Prahy bezplatnou krizovou telefonní linku 800 160 166, na kterou se mohou obrátit senioři i jiní občané, kteří by v současné situaci raději neměli vycházet ze svých domovů, a domluvit se, aby jim někdo z dobrovolníků ČČK došel nakoupit, vyzvednout léky z lékárny, nebo vyřešit jiné neodkladné záležitosti. Někteří členové Českého červeného kříže se proto střídají u telefonů v kanceláři, kde vyřizují požadavky seniorů a dalších občanů. Další členové ČČK pomáhají na dálku jako dispečeři, kteří mohou klidně sedět doma, ale přejímají požadavky klientů a následně zadávají úkoly dobrovolníkům, kteří jsou v terénu,“ podrobně vysvětluje Šimon, od něhož si můžete dál přečíst, jak to ve stanovém městečku vypadá třeba o víkendu.
Motivuji k dobrovolnictví i na svém FB
Je sobota ráno a já už jsem připravený v 9 hodin ve stanovém městečku, které vyrostlo před měsícem na Mariánském náměstí před vchodem na magistrát Hlavního města Prahy. Už tu jsou i další dobrovolníci. V každém stanu jsme tři.
Zde se registrují noví dobrovolníci, kteří mají zájem v této krizové situaci pomáhat nejen seniorům. Mohou se tady hlásit i ti, kdo zatím nejsou v Českém červeném kříži, nebo v něm kdysi byli třeba jen jako děti. V době, kdy dojde k nějaké velké katastrofě, která je navíc hojně medializována, ať už jsou to třeba povodně, nebo nyní právě pandemie koronaviru, tak se probudí dobročinnost i v mnoha dalších lidech. Vyzýval jsem k pomoci i na svém Facebooku. Motivoval jsem už tak několik dobrovolníků, aby se zapojili, protože ČČK spolu s organizací Život 90 provozuje krizovou linku pro seniory, a i lidé, kteří zatím v ČČK nejsou, se mohou hlásit jako dobrovolníci, kteří chodí seniorům nakupovat. Přihlásila se mimo jiné i kamarádka z Bolívie, která žije v Praze, a na Facebooku pak publikovala fotku s dvěma dalšími dobrovolnicemi mluvícími také španělsky. Zapojit se tedy klidně mohou i cizinci, kteří pobývají v Praze. ČČK spustil i nový web Zvládneme to, kde se postupně objevují různé rady, které jsou v současné době důležité, a členové ČČK tyto rady na sociálních sítích šíří mezi lidi.
Registrace dobrovolníka
Noví zájemci napřed vyplňují registrační formulář na internetových stránkách www.pomahamepraze.cz a následně jsou pozváni, aby přišli do stanového městečka na Mariánském náměstí. Dobrovolníci nemohou přijít, kdy chtějí, ale dostanou přidělený čas. V době šířící se nákazy musíme všichni ještě více dbát na hygienu, a proto je nutno zajistit, aby se na místě nehromadilo příliš mnoho dobrovolníků najednou. Takže když nový dobrovolník přijde, nejprve podepisuje čestné prohlášení o tom, že je trestně bezúhonný a nepřišel v posledních 14 dnech do styku s nakaženými osobami. To je důležité, aby dobrovolníci nešířili nákazu dále i na ty, kterým mají pomáhat.
Příprava dobrovolníka v době koronaviru
Pak dobrovolník přejde do druhého stanu, kde si zapisujeme do počítače jeho osobní údaje a kontrolujeme občanský průkaz nebo jiný doklad. Pak dáváme všem novým dobrovolníkům balíček se základními potřebami. Najdou tam gumové rukavice a roušku. „Uvnitř najdete vytištěný manuál se všemi důležitými informacemi. Také vám přijde e-mail
s odkazem na počítačovou aplikaci, přes kterou pak budete dostávat další instrukce,“ říkám Pavlovi. Jméno už vím z jeho občanky. Pak si ještě na chodníku před stanem počká, až mu někdo z nás předá průkaz dobrovolníka, kterým se pak bude prokazovat.
„I díky tomu, že má profesní minulost se týkala zdravotnického práva, mi bylo jasné, že pomáhat je třeba. Potřeba pomoci byla jasná i kvůli tomu, že jsem viděl, že stát, reprezentovaný současnou, o komunisty se opírající vládou, to za nás neudělá, že na něj se prostě spolehnout nedá. A proto, i když jsem nakonec s dobrovolničením pokračoval jinde, pro mě to, že tuto iniciativu zajišťoval Český červený kříž a Magistrát hlavního města Prahy, bylo vodítkem, že tady to má smysl,“ povídá mi dobrovolník Pavel Schnirch. Chvíli si ještě povídáme a pak už mu připomenu, že na internetových stránkách www.pomahamepraze.cz můžete zhlédnout instruktážní videa s radami, jak si správně mýt ruce, jak nasazovat a sundávat roušky. Ale taky jak bezpečně předávat nákup a peníze, aby bylo riziko infekce minimalizováno. Popřeju mu mnoho štěstí při pomáhání, protože mně to pocit štěstí přináší a je to moje životní poslání. Do terénu se dobrovolník může dostat třeba hned, když v mobilu klikne na e-mail a potvrdí registraci, může mu rovnou přijít požadavek, kdo zrovna potřebuje pomoct. Pokud chce, zavolá zpět, že může vyrazit.
Někdy mě oslovují jako doktora
Ve stanu máme kávu, čaj a vodu. Když se chci napít, vzdálím se od ostatních, abych si mohl na chvilku sundat roušku. Na toaletu chodíme zadním vchodem na magistrát. Nejprve jsem si nebyl jistý, jestli jsem u správného vchodu, protože je tam logo jedné banky, ale když jsem otevřel dveře, tak mě vrátný ujistil, že jsem tu dobře, pustil mě turniketem dovnitř a ukázal mi cestu. Kromě roušky musíme mít po dobu své služby na Mariánském náměstí nasazené i gumové rukavice. Zároveň mám na sobě i bílou vestu s logem Českého červeného kříže, stejně jako všichni ostatní, pokud zrovna nemají červenou uniformu. Během dne se u našeho stánku zastavili i cizinci. Bylo tam i několik dalších lidí, kteří se sice nepřišli zaregistrovat, ale když už se tu objevili, tak jsme je alespoň informovali, co zde děláme. Při komunikaci se všemi samozřejmě dodržujeme bezpečnou vzdálenost. Někteří lidé přijíždí autem a parkují přímo před naším stanovým městečkem. I když část náměstí zabírají stany, místa je tu dost, protože koronavirus omezil i četnost dopravy v centru Prahy. Jedna slečna například přijíždí se svým otcem a chce se také registrovat jako dobrovolnice. Bohužel však vyjde najevo, že nemůže, protože je jí pouze 17 let, přičemž současné předpisy umožňují zapojit se do této pomoci až od 18 let.
Zastavuje se lékař, který navzdory důchodovému věku stále pracuje ve dvou nemocnicích, jak nám vypráví. Stěžuje si, že v jedné z nemocnic vedení raději rozhodlo, že lékaři v tomto pokročilém věku mají zůstat doma, a proto pracuje nyní jen v té druhé nemocnici. Nákazy se nebojí. Chvíli si s námi povídá, a zřejmě je překvapen, že i když jsme v ČČK, tak nepracujeme ve zdravotnictví. Občas se setkávám i na jiných akcích ČČK, že lidé mají tendenci oslovovat mě jako doktora, přestože lékař nejsem. To mi občas připomene, že jsem se odmala učil první pomoc a v rámci ČČK se účastním akcí, kde učíme první pomoc, ale nakonec jsem vystudoval politologii.
ČČK má přes 4000 dobrovolníků
U našeho stánku se ale nachází i krabice, do které mohou lidé vhazovat roušky, které sami ušili. Tyto roušky jsou pak rozváženy lidem, kteří je potřebují. Šije celá země, a proto se krabice s rouškami rychle plní. Protože je sobota a pomoc trvá už tři týdny, příliš mnoho nových dobrovolníků nepřichází. Jen během prvního dne se ale přihlásilo přes 400 dobrovolníků, a dnes je jich už přes 4000. Máme tedy čas, abychom si ve stanovém městečku povídali o tom, kdo kde pracuje, studuje a jaké máme koníčky. Protože se ještě moc neznáme, dozvídáme se zajímavé věci. Tak třeba dobrovolnice, která tu je se mnou od rána, v současné době pracuje v České televizi, kde dělá rešerše, které pak slouží jako podklady reportérům. Vypráví různé zajímavosti ze zákulisí televizního zpravodajství. Chystá se ale ještě přihlásit na vysokou školu. Chtěla by studovat politologii na stejné fakultě, kde jsem studoval já. Jiný dobrovolník zase pracuje pro jednu internetovou televizi. Nákazy se ale příliš nebojíme. Existuje přece mnoho jiných nemocí, které nás mohou zabít. Koronavirus bývá smrtelný většinou spíše pro starší spoluobčany, a proto se jim snažíme pomáhat, aby nemuseli chodit ven.
Než jsem ve 14 hodin odešel, přivezli nám součástky na štíty, které chrání zdravotníkům obličej. Dobrovolníci, kteří mají službu odpoledne, je pak v kanceláři na magistrátu dali dohromady, aby tyto štíty mohly být rozvezeny zdravotníkům.
Ještě nevím, jak dlouho bude tato situace trvat a kolikrát budu ještě přímo ve stanovém městečku. Doufejme, že to všichni přežijeme ve zdraví a že se pak budeme moci vrátit k našim tradičním akcím. Už nyní víme, že Český den proti rakovině (24. květinový den) bude odložen na středu 30. září, a obávám se, že řada dalších akcí se letos neuskuteční vůbec.
______________
text a foto Šimon Hlinovský
Pokud se Vám článek líbil, prosíme, přispějte na honorář pro autory, korektorku a grafičku. Svůj finanční příspěvek můžete zaslat na účet Nadačního fondu ATYP u Raiffeisen Bank 9756596001/5500. Děkujeme.
