Jak vnímá mladý učitel výuku na dálku ve svých očích? Proč by se nejraději někam schoval a dělal, že nemá se školstvím nic společného, a proč se přidal k zastáncům jiných forem škol a iniciátorům Otevření dalších možností ve vzdělávání? Technologie běží strmě z kopce dolů a nikdo je nestíhá, potkávají po cestě soukromé firmy a někde daleko za horami jsou školy tou poslední myšlenkou a investicí. Nestačíme ani přihlížet z rychlíku a chvástáme se, jak jsme efektivní v měřítku za málo peněz hodně muziky.
Přidávám se také do skupin lidí, kteří chtějí změny v českém vzdělávání. Nechci být ten, který bude jen ukazovat na to, co nefunguje, ale chci hledat s různými lidmi řešení, která jsou přijatelná pro zúčastněné: děti, dospívající, učitele a rodiče. Nemůže být pouze jeden vzdělávací systém a rozhodovat jeden směr či názor. Pojďte s námi nenásilně a konstruktivně pomoct s touhle svízelnou situací třeba podpisem či sdílením. Napište svůj názor v anketě. Každý hlas i názor je důležitý!
V roce 2016 jsem nastoupil na dva 0,5 úvazky do školství a očekával, jak mi školství otevře svou náruč obdobně jako firmy, které nabízejí různé programy pro začínající pracovníky. V roce 2017 jsem si na vlastní kůži vyzkoušel pracovat ve dvou zcela odlišných základkách, velké státní a malé alternativní. V dalším roce bylo za mě vyřešeno, že zůstanu na alternativní, a přispělo k tomu rozhodnutí vedení klasické školy, která se ráda zbavila mladého učitele, který rozumí digitálním technologiím a chce je dokonce aplikovat i do výuky. Navíc má rád sport a nechce dětem zničit radost z pohybu typickým tělocvikem.
Patřím do generace, která se již označuje za internetovou, a jako dítě jsem se neodlepil od počítače, hraní fotbalu a hokeje. Pařil jsem dokonce i jako progamer. I přes to, že mě rodiče nenutili odlepit se od počítače, tak jsem se stal vášnivým sběratelem akademických titulů a v jednu chvíli jsem studoval dokonce tři vysoké naráz.
Nikdy jsem nepřemýšlel o školství jako svém vysněném povolání, ale děti se na mě lepily jak žvýkačka. Když budete říkat, že nikdy něčím nebudete, tak právě tohle budete dělat. V současné době jako svobodný učitel/průvodce a trenér nejsem již schopen pracovat v klasické základce. Jediné, co mě na státní základku přitahovalo, byl vyšší plat než v soukromém sektoru školství. A tento souboj stát prohrál nedodržením svých slibů s platy. Začal jsem tedy naplno učit děti v absolutně odlišném vzdělávacím směru a někdy v roce 2018 teprve zjistil, že se jedná o svobodnou a demokratickou školu. Tyto školy jsou na území ČR pouze dvě v rejstříku a balancují na hranici pochopení jejich fungování u českých předních činitelů ve školství. Ve světě však tyto školy rostou jako houby po dešti. O této alternativě se rozepíši třeba někdy jindy. Nyní se zaměříme na online výuku z pohledu atypického učitele.
Několik let zpátky jsem se snažil převést co nejvíce komunikace do online světa a velmi úspěšně se tomu všichni bránili. Přišla větší chřipka, která přepisuje genetickou informaci RNA, a během pár dní jsme se ocitli v online aplikacích od Google. Ve škole jsme dva týdny vyčkávali, co se bude dít, a potom se rozhodli, že škola půjde do online prostoru. Některé školy měly podle médií jasno ihned, jejich představitelé se chvástali v televizi, jak již plně naběhli na nepřipravené děti a rodiče. Až 77 % rodičů uvádí technické problémy a situace doma je nepřekročitelným limitem pro učitele (technické problémy v rodinách). Kolegové již používali pro interní komunikace aplikace, a tak bylo oříškem, co se stane, když škola po 14 dnech začne fungovat online. Pro mě to znamenalo natočit desítky videí, jak si zprovoznit aplikace, a společně s kolegy jsme nabídli dětem a rodičům 33 aktivit v online učebnách.
Musím však zpětně konstatovat, že jsme se také nevyhnuli zahlcení již zahlcených rodičů a ani nyní se nedá říct, že by škola fungovala jako v reálu. Někteří se vydali do boje s prací na home office, boje proti technologiím (odpůrci technologií=tlačítkové telefony a dětské ochrany v zařízeních) a zůstali dá se říct pasivní.
Jako největší problém považuji jeden počítač doma, zastaralé a nevýkonné tablety a velmi pomalé internetové připojení (na vesnici téměř nemožné mít dostačující kvalitu připojení). Shrnul bych to tak, že ti aktivní zůstali těmi aktivními a ti pasivní zůstali pasivními. Ani jedna ze stran učitel – rodič – stát nemůže říct, že by se premiéra slavnostně zapsala do českých dějin.
V mých očích jsme stále svědky digitální nedostatečnosti pro pracovní trh, tragicky pozadu za světovými trendy a reálně nemají školy ani dostatečné pokrytí internetem v budovách. Od 2015 do 2020 měly školy propojit výuku s digitálními technologiemi napříč předměty. Nic z toho se nestalo a myslím si, že ani nestane. Školství je velmi nepřipraveno, máme kolem 150 tisíc učitelů (z nichž se vzájemně inspiruje v největší skupině Učitelé+ pouhých 10 tisíc (FB U+). Těchto necelých 7 % aktivních lidí mohou být nejen učitelé, ale i rodiče a novináři. Kde je zbytek? Proč zde není? Proč je nezajímá, jak zlepšit svou výuku? Učí tak, že zakroužkují dětem cvičení v učebnicích a rodiče to mají doma s dětmi vypracovat? A jak chceme následovat svět v trendu projektového učení STEM (věda + technologie + stroje + matika = jeden projekt)?
V našem případě jsme převedli výlety do Google Earth, kde děti i učitelé prezentují ostatním připojeným své zkušenosti s cestováním. Scházíme se na videokonferencích s dětmi i rodiči a řešíme školní témata stejně jako v reálu. Tým učitelů se začal scházet dvakrát týdně na poradách, řeší problémy s výukou na dálku a pracuje aktivně hlavně s těmi, kteří mají zájem, a těmi, kteří mají přijímačky za rohem. Podařilo se nám vytvořit až 33 online kurzů a já jsem se stal učitelem youtuberem. Napsal jsem na příští rok grantovou žádost na vytvoření youtuberského studia ve škole do nadace O2 Chytrá škola. Nejde neustále čekat a poslouchat, jak školám a rodičům někdo pomůže. My se už vracet zpět do starých kolejí nebudeme, doba digitální přiletěla jako uragán a jestli někdo bude ty trosky dávat znovu dohromady, tak má můj velký obdiv.
text David Urubčík, pedagog / foto z online Meetu Facebook školy Ježek bez klece /úvodní foto online školy v aplikaci Zoom / grafické slajdy archiv ATYP magazinu
Zdroje:
Facebook: Učitelé +
Učitelé se neshodnou, zda mají učit nepedagogové
Máme malé znalosti IT a jsme vyčerpaní, říká téměř polovina učitelů k on-line výuce
Obr. 1: Věkově smíšená výuka v propojení s mentorem ze soukromé firmy na Meetu
Podepsat Otevřený dopis Šance pro vzdělávání můžeš i Ty.
