Zlínská organizace Za sklem nabízí tři sociální služby: Odborné sociální poradenství, Sociálně aktivizační služby a Sociální rehabilitaci. Tyto služby jsou nabízené i v lockdownech, ale s určitým omezením. Byly zrušeny všechny skupinové aktivity a vše probíhá více v individuální péči.
„Je to pro nás velké omezení, protože naší snahou je podporovat socializaci a současná doba vede k větší separaci. Více nabízíme telefonické nebo on-line kontakty klientům, pro které je tento způsob komunikace přijatelný a z důvodu ochrany zdraví či jiných omezení nelze domluvit osobní setkání,“ zmiňuje jedna ze speciálních pedagožek působící v přímé péči, kterým jsme položili další otázky.
Co rodiny nejvíce řeší?
Především řeší dlouhodobě trvající stav, kdy integrované děti jsou izolovány ve svých domovech. S dlouhodobou izolací narůstají mnohdy i psychické problémy. Některým našim klientům distanční výuka zpočátku vyhovovala, nemusí totiž řešit sociální kontakty napřímo, neosobní kontakt na dálku mnohdy i bez vizuální kontroly je jednodušší, ale tento kontakt je právě proti tomu, o co se v rámci našich služeb snažíme, o co usilujeme. Nechceme vytvářet kolem klientů „bublinu“ a izolovat je, chceme je naučit žít v širším sociálním prostředí, učit je komunikovat s lidmi a reagovat na ně.
Jaké stavy se objevují u autistických dětí?
U některých se více projevuje problémové chování, a to i u žáků speciálních škol. Společnost je v nejistotě, a to prohlubuje i nejistotu lidí s PAS, kteří tyto nálady velmi vnímají. U klientů, kteří jsou dlouhodobě separováni od běžného sociálního prostředí, dochází k tomu, že ztrácí náhled na realitu běžného života, propadají se do svých myšlenek, úzkostí, depresí. Mediální tlak aktuální situace, která na ně denně doléhá, má mnohdy za následek obavy z kontaktu s lidmi, bojí se o sebe, své blízké, vnitřně si v sobě vytváří různé „černé scénáře“.
Jsou také osoby s autismem, kterým se naopak v lockdownech líbí to, že mohou být téměř pořád doma?
Některým klientům tato situace vyhovuje, ale oni i celá rodina se uzavírá, izoluje do vlastního světa. Mnohdy jediný přímý kontakt mají někteří klienti právě jen se svou nejbližší rodinou, což je v běžném životě nepřirozené a je právě v rozporu s cíli, o které se v rámci našich služeb snažíme.
Chodíte pomáhat přímo do rodin?
Přímo do rodin rozvážíme v tuto dobu pouze potravinovou podporu. V rámci terénní služby realizujeme procházky a aktivity ve venkovním prostoru v blízkosti domova. Ostatní služby realizujeme ambulantně, přímo v prostorách organizace za dodržení bezpečnostních opatření a ochranných prostředků.
Jak vnímají autistické osoby roušky u sociálního pracovníka?
U malých dětí a dětí s kombinovaným postižením, kde cílíme naše služby na podporu a navázání funkční komunikace, využíváme bradové štíty. S rouškami nás někteří malí klienti nepoznávali. Tito klienti potřebují vidět na celý obličej komunikující osoby, potřebují vidět, odkud zvuk přichází, že ten, kdo na ně mluví, pohybuje ústy. Naši klienti jsou osvobozeni od nošení roušek, v mateřských a speciálních školách také roušky u pedagogů nevidí, tudíž je tato situace pro ně nová, učí se ji přijímat, někdy i dlouhodobě. U starších klientů tuto nezbytnost nošení do jisté míry chápou, i když jim nošení roušek opět ztěžuje mnohé situace, hůře „čtou“ z obličeje pocity druhého, s touto oblastí mají obtíže i bez roušek, ale ochuzeni o čtení celého obličeje je tato nelehká aktivita ještě znásobena.
Máte přehled, jak vaši klienti zvládají online výuku?
Online výuku zvládají naši inkluzivně zařazení klienti hlavně se značnou podporou a asistencí rodičů. Rodič v rámci distanční výuky supluje učitele i asistenta pedagoga, pokud mu to zaměstnání dovolí, např. v rámci home office. Bohužel jsou i žáci, u kterých jsou oba rodiče zaměstnáni v přímém provozu, tito žáci jsou odkázáni na vlastní samostatnost, mají obtíže se změnami a nepředvídatelnostmi, které v rámci online výuky nastávají, mají obtíže s organizací času, dlouhý čas u monitoru je pro ně náročný. Rodiče nám volají o rady. Vše dodělávají s dítětem po práci a ještě o víkendu. Pokud jsou doma, mohou dohlížet, je to o něco lepší. Pokud jsou v práci, tak často se dítě ani k online výuce nepřipojí. Režim má převrácený, takže spí přes den.
Pedagog nemá aktuální zpětnou vazbu o pozornosti všech žáků, učí mnohdy nepřetržitě, což je do značné míry pro klienty s přidruženou poruchou pozornosti nezvladatelné. Další část při plnění zadaných úkolů tráví žáci opět u monitoru a je to opět proti našim a rodičovským cílům, kdy se právě kontakt s elektronikou snažíme omezovat, což je v tuto dobu velmi těžké. Co se týká podpory asistenta pedagoga v rámci distanční výuky, tak ve většině případů tato podpora nefunguje, kontakt je minimální nebo vůbec žádný, nejsou stanoveny přesné hodiny konzultací, např. k dovysvětlení nejasností, není nikde stanoveno, jak může asistent žákovi a rodině pomoci, veškeré plnění vzdělávání je tak na rodičích a žákovi. Víme od mnohých rodičů, že děti s PAS/ADHD mnohdy online hodiny vydrží sledovat jen 5 minut. Pracovní listy nevyplňují, ztratily smysl učení. Všechno, co dítě do školy splní, je výsledek tlaku od rodičů. Mluví o velkém stresu. Sledují čísla koronaviru s hrůzou, ani ne tak kvůli nemoci, ale že bude pokračovat distanční výuka.
Stále více a více se objevují problémy kvůli psychickému přetížení rodin lidí s PAS, zejména a právě v těch, kde mají školáky, protože rodiče musí suplovat školu. Pravidelná docházka pomáhala nastavit určitý opakující se časový režim. Nyní již dlouhodobě zůstávají tito žáci bez jasných orientačních bodů, a také bez přímé zpětné vazby učitelů, která je pro ně důležitá. Rodiče mají zvláště pro lidi s PAS jinou roli než učitel. Teď suplují učitele i asistenta pedagoga. K tomu mají samozřejmě svou práci.
__________________
otázky kladla Dagmar Edith Holá / foto je ilustrační z Pixabay.com
