Roman Pešek: Tři předsevzetí do nového roku pro rodiče

Přinášíme vám inspiraci na tři předsevzetí do nového roku od psychoterapeuta Romana Peška z Národního ústavu pro autismus, který je také autorem mnoha knih. Rozhovor s ním o tom, jak se nezbláznit z dítěte, které má Aspergerův syndrom, budeme publikovat během pár dní.

1. Zapisujte si důkazy o tom, co je dobře.

Rodiče jsou často zaměření jen na problém. Je to přirozené, ale je také dobré se učit zvědomovat, psát si a do paměti si fixovat, co je dobře, co se daří. Zapisujte si, co se vám na vašem dítěti líbí, co na něm oceňujete, čeho si na něm vážíte, co dnes udělalo dobře, čím vás mile překvapilo, co se mu povedlo, co se od něj učíte, proč ho máte rádi. Podobná pozitiva si zvědomujte i u dalších svých dětí, u partnera a nezapomínejte ani na sebe. Pište si, co se vám dnes povedlo, za co se můžete pochválit, jaké máte i malé důkazy, že jste dobrý rodič. Takové zápisky přispívají ke změně vnímání dítěte jako „problémového“ a sebe jako rodiče „neschopného“.

2. Choďte mezi lidi, se kterými se cítíte dobře.

Rodičům pomáhá stýkat se s chápavými a konstruktivně naladěnými lidmi, se kterými mohou otevřeně a pravdivě sdílet své radosti a starosti. Rodičům dětí nejen s Aspergerovým syndromem se někdy stává, že kvůli svému handicapovanému dítěti ztratí některé známé. Je to nakonec dobře, protože alespoň zjistí, kdo je opravdový přítel, který se pozná hlavně podle toho, že při nás stojí, když na tom nejsme zrovna dobře. Potom ale přijdou další, noví a zajímaví lidé, kteří vás budou inspirovat a podporovat. Stejně tak jako vy je. Musíte je ale sami hledat. Nečekejte, že budou každý den chodit k vám domů a klepat na dveře.

3. Mějte na mysli, že věci mají tendenci dopadat dobře.

Pořád dokola přemýšlet o tom, co bude s handicapovaným dítětem v dospělosti, je kontraproduktivní. Sami se takovým myšlením jen zúzkostňujete a dítěti nepomáháte. Za pět deset let může být všechno jinak, než je teď. Udělejte si 24 hodinový program, uvažujte tak, že důležitý je pouze tento den. Co bude zítra, budete řešit až zítra, teď to není. Buďte tady a teď, snažte se zachytit a vychutnat si emočně silné každodenní okamžiky, myslete také na sebe, na další své děti, na partnera, na přátele. Život je příliš krátký a proteče nám jako voda mezi prsty, když si budeme jen odškrtávat, co bychom měli a co musíme. Jak už říkal Karel Čapek: „Je třeba určité lenosti k plnému ocenění života. Člověk, který tuze spěchá, dojde jistě k cíli, ale jen za tu cenu, že se nepodíval na tisíceré věci, které cestou minul.“

foto Visualhunt.com (snímek volně ke komerčnímu užití) / grafika Libor Holý

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on pinterest
Pinterest
Share on linkedin
LinkedIn
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on email
Email

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přihlášení