Nový film Viliama Poltikoviče Zrcadlení tmy otevřel provoz klubového kina dokumentárního filmu KINOSKOP v pražském komunitním centru Kopec. Centrum patří lidem na spektru autismu sdružujícím se okolo organizace Adventor. A jak svým vlastním humorem ředitel Michal Roškaňuk glosuje: „Nikdo nám dospělým na spektru nepomáhá, tak si musíme pomáhat sami.“
Kinoskop bude nabízet jednu až dvě projekce měsíčně. „Nápad otevřít kino vycházel ze dvou různých motivací. Lidé začínají být pomalu přesycení uřvanými multiplexy, kde plátna na diváky hrnou přebarvené záběry v obrovském jasu. Takové prostředí v podstatě vylučuje většinu lidí na spektru jako diváky, protože nemálo z nich senzoricky intenzivní prostředí snáší špatně, vylučuje ale i další lidé se zvýšenou citlivostí, introvertní,“ vysvětluje Michal Roškaňuk. „Pak jsme si díky zkušenosti s doprovázením filmu Normální autistický film po festivalech po celém světě uvědomili, že na každém filmovém festivalu se objeví nemálo skvostných dokumentárních filmů, proto chceme využít nasbírané kontakty a tyto magické perly dokumentárního filmu znovu vystavit očím diváků.“ Adventor chce projekce doprovázet debatami s tvůrci nebo jinými osobami, které mají s tématem filmu co do činění.
„Režisér Poltikovič často natáčí to, co je tabu,“ zahájil debatu po filmu Michal Roškaňuk. To má pravdu. Jeho další film Zrcadlení tmy přináší úhly pohledu, které zastaví vaše běžné myšlení. „Myšlení krade energii,“ vysvětluje Jaroslav Dušek divákům, kteří se ptají, kam se dá až myšlením dojít. „Mnoho myslících došlo až k zešílení,“ začne vyprávět Dušek. Film Zrcadlení tmy je chvílemi nádherná meditace se záběry kamery na vodní hladinu s vodoměrkami nebo jinými můrkami, kdy nevíte, zda jsou to jejich odrazy, nebo ty živé. Víte, kdo jste vy a co je vaše zrcadlení, ví to druzí okolo vás? Jeden filozof prý na konci života řekl, že si myslel, že se celý život dívá z okna, aby na konci života zjistil, že se díval do zrcadla.
Pozornost na brzdy, nebo vzlétnout?
Šplouchání kamínků v moři, které voda mele tam a zase zpátky a kameny přitom vydávají takový příjemný chřestivý zvuk. Divoká delfínice, která vnímá myšlenky plavkyně, děti, které ve výzkumu v Olomouci čtou i přes černou pásku na očích, vidí obrázky ukryté v batohu lidí v sálu, vidí barvu předmětu, který je za rohem. „Čím to vidíš?“ a holčička ukáže na své čelo. Myslí. Kolik rozměrů má a my lidé ji zúžíme na jeden úhel pohledu, který proklamujeme jako jeden jediný a správný. Za něj jdeme do boje, válčíme, za jiný názor trestáme, zesměšňujeme ho, zakazujeme ho.
„Kdo to brzdí, když už se tohle vše ví?“ zeptá se divák. „Můžeme dávat pozornost myšlením na konspirační teorie, těm, kteří zakazují šíření, na ty, kteří mají svou jednu pravdu, nebo být, vnímat, rozpoznávat své vzorce myšlení, poděkovat jim a pouštět je, osvobozovat se,“ vysvětluje Jaroslav Dušek, který už podruhé týden strávil ve tmě a dokument zachycuje také to, co tím získal, možná spíše odevzdal. Režisér Poltikovič shrnuje jednou větou: „Můžete dávat pozornost na brzdy, nebo můžete vzlétnout.“ Film Zrcadlení tmy natáčel téměř pět let.
Krása, klid, čistota vyzařují z filmu
„O filmu jsem se dozvěděla náhodou a zhlédla jsem ho v rámci předpremiéry v online vysílání v domácím prostředí a ohromil mě svojí čistotou, vhledem do života Jardy Duška, i když těch vjemů bylo najednou tolik, že jsem nebyla schopná všechno navnímat do detailu, takže jsem věděla, že se k němu musím vrátit a doprožít si ho postupně. Záběry prostředí, ve kterém se Jaroslav ve filmu vyskytoval, byly Viliamem Poltikovičem zpracovány dokonale a jejich čistota ve mně vyvolala zájem o bližší poznání. I hudba v něm použitá podtrhla jednotlivé záběry. I proto jsem si film pořídila domů v DVD formátu, abych se mohla vracet minimálně ke kráse a klidu záběrů z Korsiky. Doporučuji zhlédnout nejen tomu, kdo souzní s postoji Jaroslava Duška, ale i těm, kteří jim nerozumí. Mohou z filmu pochopit více, proč to tak u něj je,“ vypráví své pocity po filmu ředitelka TIVO – Domov pro váš byznys Šárka Zídková, která sama prožila týden ve tmě před půl rokem.
Myšlení nás okrádá o energii
Ve filmu hovoří mnoho inspirujících osobností. Vtipný a veselý ředitel gymnázia ve Vsetíně Karel Kostka, který je nejchytřejším Čechem a vlastně mimořádnou hodnotou IQ na celém světě. Jan Rak se zase rozpovídal o kvantové fyzice, záhy o teorii relativity a vše může být vedle sebe, i když si to vzájemně odporuje. Paní Renata žije na samotě s minimem potřeb a je jí dobře. Film provází od počátku do konce vyprávění Jaroslava Duška, který díky pobytům ve tmě připomíná třeba to, že všichni jsme velmi zatížení jedním smyslem. A ten upřednostňujeme až tak, že to, co vidíme, si myslíme, že je jediná pravda. Přitom většina z nás zná Malého prince a cituje často věty, že Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné. Přesto ti samí věří tomu, co vidí v médiích, na internetu a dáváme tomu pozornost. Kde je pak naše energie, kde je naše bytí, když se neustále díváme na vše jako z okna a nedochází nám, že se zrcadlíme ve všem a vše v nás? Necháme se dál nutit do myšlení a dávání pozornosti jinam, abychom ztráceli energii a v druhé půlce života byli negativní až depresivní, se zatvrzelou myslí, a tím i srdcem.
Mnoho inspirací přináší Zrcadlení tmy
„Od počátku filmu se mi tajil dech. Cítila jsem blaženost, filmem plynula voda, něžně, dojemně, divoce i klidně. Voda jako okno, či zrcadlo. Korzika, dolmeny, menhiry, energie světla, mušky, ryby, divoká delfínice… Rozhovor s profesorem Janem Rakem o mikro vesmíru, jenž nám otevírá zcela nové pohledy na realitu. Vlídné připomenutí, že myšlenku můžeme jen pozorovat a poděkovat jí. Ne se jí nechat okrást o energii. Koupání v zamrzlé řece jako další krásná inspirace. Děti, které vnímají a čtou se zavřenýma očima. Tají se mi dech. Je to tak prosté a krásné. Smrt, další téma, kterého se dokument dotkne. Divoši vyplazující hrozivě jazyk, až je to vlídné,“ s úsměvem nahazuje střípky z filmu Jana Pastelková u firmy Famtoys. „Film na mě zanechal velký dojem. Vyzařoval z něj pocit bezpečí. Ty myšlenky, jako by mi šly přímo z duše. Nakonec jsem se rozbrečela,“ dodává 16letá Dodo, kterou znáte jako autorku textů a mnoha ilustrací pro ATYP magazín a pro 1. Autistickou konferenci, která proběhne v září 2020.
Každý nemusí přijmout vidění světa postav tohoto filmu a režiséra, ale moudrý si uvědomuje aspoň tolik, že je to jistá protiváha světu, ve kterém žijeme, že je to zrcadlení jeho a jich v něm a jeho v nich a ve světě.
________________
text Dagmar Edith Holá / foto archiv Maitrea, ATYP magazín, Adventor a screenshoty z filmu.
Promítání podpořila Maitrea. Dokumentární film „Zrcadlení tmy“ si můžete u nich zakoupit na DVD nebo zhlédnout on-line.
ATYP magazín je závislý na vás čtenářích. Pokud se Vám článek líbil, prosím, pomozte nám uskutečnit další. Za každou finanční částku jsme vděční. Číslo účtu najdete na webu Nadační fond ATYP. Vážíme si Vaší podpory. Honoráře z Vašich darů platíme autorům, editorce, korektorce, u některých rozhovorů fotografovi. za Váš dar můžeme na vyžádání vystavit potvrzení k odeštu z daňového základu.
Aktuálně je možné si zakoupit předplatné s bonusem od firmy Famtoys „Všechno dobře dopadne“. Některé články a živá vysílání budou časem uzamčené jen pro předplatitele. Možnosti předplatného.
