Angel Chuecos a Matěj Hošek v Přicházíme v míru

Do prosincového pořadu Přicházíme v míru organizace Adventor v Divadle Kampa byly pozvány dvě děti na autistickém spektru. Chtělo by se mi napsat z protikladných konců, ale spektrum není úsečka, jak nás upozornil nedávný text autistky Anety. Psát reportáž z téměř 3hodinového pořadu, který za pár dní můžete shlédnout celý na Youtube, je vždy spíše taková dojmologie a úhel pohledu autora textu.

Hosty Přicházíme v míru 17.12. byl 9letý Angel Chuecos se svými rodiči a 13letý Matěj Hošek s rodinou. Obě rodiny znám osobně, s oběma už jsem dělala rozhovory. Před zahájením maminky shodně nevěděly, jak to vše dopadne, jak jejich děti zareagují. Unesou množství podnětů?
Kdyby poruchy autistického spektra byly úsečkou, tak by Angel Chuecos byl na konci nízkofunkčního autismu a Matěj Hošek na druhém vysoce funkčním.

Angel se popral s podněty po svém. Sedět před publikem v záři reflektorů není nic lehkého ani pro dospělého člověka. Angel na otázku Michala Roškaňuka párkrát krátce odpověděl, ale pak se proměnil v perníkového panáčka a skvělými pohyby nám předváděl, jak takový panáček běhá. Myslím, že tvůrci filmů o Shrekovi by měli Angelka pozvat, protože jejich perníkový panáček je naprosto out. Nakonec byl Angel vybídnut k tomu, že perníkový panáček může běhat i okolo, takže vyběhl. Díky tomu jsme my diváci mohli spontánně zažít, co znamená v metodě Son Rise připojení se (joining). Nejprve vyběhl jeho tatínek, pak ho vystřídal Jaroslav Dušek a pak už střídali dospělé běžce diváci z první řady. Je to fuška běhat. Angel s přehledem a s dobrou fyzičkou běhal až do konce a ještě se u toho dokázal smát a volat: „Maminko, nejsem Angel, ale teď běhá mimoň.“ Musím přiznat, že mě dojalo krásné oslovení něžným hlasem „Maminko“. Před půl rokem jsem v rodině Chuecos strávila skoro 4 hodiny. Přijela jsem tam s alergií a ona se tam záhadně vyléčila. To ale nebyla záhada. V jejich rodině je příjemný vlídný laskavý duch. Chápu, že právě jim se daří metodu Son Rise praktikovat. Je o změně myšlení především rodičů v postoji k autismu a dítěti s autismem a to manželé Chuecos dokázali. V Divadle Kampa ten duch s námi byl a bylo to pro mě zatím nejhezčí Přicházíme v míru právě díky atmosféře, která tam vznikla.

10ti sekundová ochutnávka z Facebooku Autismus jako dar.

a trochu delší z Youtube kanálu ATYP magazínu

Matěj Hošek a jeho Maappi

V momentě, kdy už okolo stolu na pódiu běhalo více lidí, odešel Matěj Hošek ze sálu. Na něj už to bylo moc rozruchu. Ve svém věku, ale již dokázal zaujmout dospělý postoj a odejít. Někdy se lidé na vysoko funkční autisty dívají z pohledu: má vysoké IQ, mluví, kde vlastně je problém? Já jsem zde vnímala, že přichází u takového člověka o to větší úzkost zvládnout to, co po něm okolí chce, norma vyžaduje, zvládnout světla, která na něj míří, a zraky lidí a navíc odpovídat, když se to už od něho čeká. Je si plně vědom toho, že se již musí přizpůsobit a zároveň sám chce co nejvíce zapadnout. Zatímco Chuecos vnímají autisty jako ty, co se nepřizpůsobí, a proto druhý člověk se musí připojit, aby získal důvěru autisty a časem mohl s ním navázat vztah a učit ho, tak v případě autisty na jiné části spektra je to s přizpůsobivostí trochu jinak. Také víme, že se musíme připojit a přes jeho zájem s ním komunikovat, ale on ví, že se musí přizpůsobit. Ví o své jinakosti, ale zároveň nechce být jiný, má z množství podnětů a sociální interakce podobnou či stejnou potíž jako ten jiný člověk s autismem na středně či nízkofunkčním polu . Matěj byl rychle unavitelný a sem tam polehával. Přesně jsem viděla svého syna. Je také lehce unavitelný, když je zatížen sociální interakcí. Matěj vždy ožil, když se konkrétně mluvilo o jeho zájmu, kterým jsou mapy. Kreslí je od útlého dětství a jak jeho maminka Míša Hošková vyprávěla, přišli na jeho zájem náhodou. Když ho jednou potřebovali uklidnit v MHD, už nevěděli, co mu dát v kočárku do rukou, tak mu dali mapu, kterou předtím někde vzali v metru. A Matěj ztichl. Dnes už má 800 ručně kreslených map skutečných i vymyšlených měst. Za pomoci rodičů se rozjela značka Maappi a jeho barevné linky si už dnes můžete zakoupit jako potah na povlečení, kryt na mobil, ponožky, batoh. Jeho maminka rozjela kampaň s názvem Jde to. „Vadilo mi, že se pořád říká, že autisté jen stát a nás všechny obírají o peníze svou nákladnou péčí a tím že mnohdy nepracují. S Matějem teď ukazujeme, že i autista může pomáhat druhým autistům. Z prodeje výrobků jde část peněz na různé aktivity a péči pro jiné autisty,“ vypráví Michaela Hošková, bývalá šéfredaktorka on-line magazínu Iconiq.

____________

text a foto Dagmar Edith Holá