Mýtů a předpojatých názorů okolo poruch autistického spektra najdeme ve společnosti stále mnoho. Zastaralé názory jsou dosud zavedeny do studijních materiálů budoucích praktiků v oborech psychiatrie i klinické psychologie, a tím se ještě více komplikuje současná situace v Čechách, kde sehnat odborníka na diagnostiku autismu je nadlidský úkol. Pokud jste rodičem malého dítěte, jež u pediatra neprošlo screeningem pro včasný záchyt poruchy autistického spektra, dostáváte se do bludného kruhu a mnohdy se setkáte s protichůdnými informacemi.
Autismus jako téma veřejné
Pokud jste dospělí a samostudiem v článcích na internetu pojmete o sobě podezření, že jste na spektru autismu, obvykle se musíte nechat zařadit do pořadníků a čas, který vám tím vznikne, trávíte v nejistotě a pochybách o sobě samých, což k již nasbíraným úzkostem a křivdám z dětství přidá další dávku úzkosti. Nejen proto je důležité znovu a znovu otevírat téma mýtů a polopravd vzniklých ohledně chování a prožívání autistů. Považuji za důležité podotknout, že i já se považuji za příznivce názoru o společenské neurodiverzitě, tudíž toto neurologické nastavení nevnímám jako duševní poruchu. Chápu ovšem, že naše společnost uznává odchylky v chování nebo v myšlení určitou formou vymezení a klasifikací norem, a případné vychýlení se z těchto norem připisuje právě zdravotní kondici jednotlivce. O tom, co si o tomto způsobu vnímání reality myslím ale někdy jindy. Pojďme si nyní představit největší mýty o lidech ve spektru, které se ve společnosti objevují nejčastěji.-
Autista se vyhýbá očnímu kontaktu
Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
