Inkluze je stále trnem v oku mnohých lidí, čehož rády některé politické strany využívají. Řidiče MHD Josefa Prokeše naštvala nálepka strany SPD na autobusu, s nímž měl jet, která hlásí „zdravé školství bez inkluze“. Jeho nadřízení se jej nejen nezastali, ale naopak mu vyhrožují „neomluvenou absencí“. Pan Prokeš má totiž dvě autistické děti, každé na odlišném konci spektra. Ať už máme názory na inkluzi jakékoliv, má svoje nevýhody, ale i mnohé výhody.
Stavět proto svou volební kampaň na údajném nemocném školství, které se dá napravit jedině vyloučením nezapadajících žáků, je nebezpečné a diskriminační. Ne každé dítě s odlišností nebo hendikepem je nezvladatelné a hloupé, jak je v očích laiků mylně prezentováno. A hlavně inkluze nerovná se začlenění dětí se zdravotním postižením. Je to daleko širší pojem. Žák s potřebou podpůrných opatření může být v nějakém období téměř každý. Politická strana proti inkluzi a nadřízení v brněnském dopravním podniku by si mohli přečíst aspoň základy o inkluzivním vzdělávání. Může to být dítě, které potřebuje větší míru podpory, protože se jeho rodiče rozvádí nebo žije v jiné zátěžové situaci (vážné onemocnění rodiče, úmrtí v rodině,…), může to být spolužák vašeho potomka, jehož rodina se ocitne v těžké ekonomické krizi, může to být spolužačka, která se přistěhovala ze zahraničí a potřebuje podporu jak jazykovou, tak se začleněním do školní komunity, a mnoho dalších dětí, na které inkluzivní vyhláška s podporou pamatuje. Díky ní se může dítě třeba pouze na určité období zařadit mezi žáky se speciálními vzdělávacími potřebami /SVP/. Politická strana SPD a brněnský dopravní podnik by si mohli přečíst základy o inkluzivním vzdělávání!
Inkluzi potřebují i neurotypické děti s běžným intelektem, které mají nějaké fyzické postižení a je pro ně problém přebíhat ze třídy do třídy. Také mohou mít zrakové, či sluchové postižení a často (obzvlášť při výběru střední školy) jsou kvůli svému postižení a neochotě ředitelů je inkludovat (například nalezením asistenta) – velmi znevýhodněni a mnohokrát rovnou i odmítnuti. To se samozřejmě projeví i v budoucnosti na trhu práce.
Inkluzi potřebují i nadané děti, nejen mentálně postižené! To je fakt, na který se při těchto prázdných frázích „zdravé školství bez inkluze“ zapomíná! Školy jsou vytvářené a jejich učivo koncipované pro děti s průměrným intelektem, a ne pro děti jakkoliv vyčnívající: i vysokou inteligencí. Takové dítě se pochopitelně velmi rychle začne nudit, zoufat si (mít úzkosti) a nakonec dostane nálepku „ten chytrý lempl, co to nakonec nikam nedotáhne“. Kdyby k sobě nadané dítě dostalo asistenta, který by je zaměstnal a motivoval, jeho inteligence a nadání by se mohly rozvíjet mnohonásobně víc. A přiznejme si to, společnost potřebuje talentované lidi. Víc než když jindy.
Inkluzi potřebují i vysoce funkční autisté, kteří nemusí být nutně problémoví ani kvůli svým rituálům a doslovnému myšlení (mnoho z nich uniká diagnostice až do dospělého věku!), nikoho nešikanují, ani nezraňují, jen absolutně netuší, jak se začlenit do kolektivu, co mohou a nemohou v hodinách říkat a asistent by jim i s takovým trápením dokázal pomoct. Autista s průměrnou až nadprůměrnou inteligencí, i přes riziko posměchu a šikany (které by opět mohl eliminovat asistent), jednoduše do speciálních škol nepatří. Nezískali by možnost rozvíjet své sociální schopnosti nápodobou vrstevníků a nadále podporovat svou inteligenci.
Inkluzi potřebují i děti s ADD/ADHD, jejichž jediným problém je nepozornost a roztěkanost, kvůli které jim hrozí propadnutí již na základní škole, zatímco si z pedagogicko-psychologické poradny odnesly „nálepku“ nadprůměrně inteligentní.
Nějakou míru inkluze vyžadují i děti s poruchou učení, a to i přesto, že jsou specifické poruchy učení časté (rozpětí se udává 3 až 20 %) a dost možná nějakou z nich trpěli/trpí i politici, kteří by inkluzi plošně zrušili, bez ohledu na individuální případy, na míru postižení a jeho projevy u konkrétního žáka.
A v neposlední řadě potřebují inkluzi i děti s mírně postiženým intelektem, které mohou být motivovány svými vrstevníky, získají příležitost se rozvíjet a dohánět své kamarády. U takových dětí je naprosto evidentní progres v logickém i analytickém myšlení. Navíc pod dohledem empatických učitelů učí nepostižené děti ohleduplnosti a toleranci.
Inkluze není ekvivalentem začlenění „problematických sígrů, kteří patří leda tak do ústavu“, ale začlenění mentálně, psychicky i fyzicky znevýhodněných dětí, které do běžných škol patří, a těch, které potřebují v nějakém těžším životním období podporu.
_______________
text Bc. Aneta Nováková, PG dip / foto Pixabay.com / grafika ATYP magazin / screenshot FB J. Prokeše
