V minulém článku jsme psali o emoční dysregulaci a o tom, které dovednosti vedou k tomu, aby nás emoce tolik nezahlcovaly. Jak vlastně rozklíčovat, zda mám emoční dysregulaci? Třeba tím, že se podíváme na 10 mýtů o emocích. V emočně devalvujícím prostředí vyrůstala většina z nás, nebo vám snad ve škole dovolili nějaké emoce? Rodiče nebo prarodiče zvládali váš pláč, naštvanost, ukřivděnost, vztek? Pojďme si z knihy Jak zklidnit bouři emocí od psychoterapeutky Sheri Van Dijk, ze které jsme v minulé recenzi vybrali části o emoční dysregulaci, dnes krátkými větami připomenout, co většina z nás slyšela a proč nás to dovedlo k tomu, že si nevíme rady, když nás zavalí/zahltí emoce, např. pocit žalu, vzteku, nebo nedejbože více emocí naráz.
Deset mýtů o emocích
- v každé situaci je možné mít buď „správné“, nebo „chybné“ emoce
- není dobré nebo zdravé mít zlost
- šťastní nebo emočně zdraví lidé neprožívají bolestné emoce
- být smutný (nebo prožívat jinou emoci) je slabost
- bolestné emoce jsou škodlivé
- pokud okolí neschvaluje, jak se cítíte, neměli byste se tak cítit
- bolestné/negativní emoce jsou špatné a je nutné je napravit
- být emocionální znamená neovládat se
- není zdravé projevovat emoce
- bolestné emoce nikdy nezmizí, pokud s nimi člověk něco neudělá
Kolik z těch mýtů je stále vaše přesvědčení?
V knize Jak zklidnit bouři emocí jsou mýty podrobněji rozebrány. Osobně se autorka této recenze domnívá, že ještě zákeřnější emoční devalvace z okolí je, když nám zakazovali nebo se zdviženým obočím umírňovali i pozitivní emoce. Například věta, kterou také asi někteří z vás mohou znát: Moc se neraduj, to tě brzy přejde… Devalvace emocí negativních, ale i pozitivních je cesta k neustálé sebekontrole a sebekritice a tím opět rozvoji nemocí, bolesti, závislostí, závisti a křivdě. O sebetrýznění Sheri Van Dijk také ve své knize píše několik kapitol.
Knížka Jak zklidnit bouři emocí je návodem na nový životní styl v pravdě se sebou a návodem, jak po malých krůčcích žít autentičtěji i se svými emocemi, které už nezraňují ani druhé, ani nás samé, kterých se neděsíme, ale přijímáme je. Jsou naše, jsou lidské a jsou cestou ke zdraví.
Zakončíme slovy autorky knihy: „Nemyslím si, že je pouze jedna věc, kterou bych svým klientům přála „vědět“, ale jedna věc, kterou bych jim chtěla usnadnit cestu k duševnímu zdraví – a to by byla trpělivost a soucit se sebou samými. Tolik lidí, se kterými pracuji, se potýká s obrovským množstvím sebeúsudků, což vede ke studu, sebeřízenému hněvu, problémům ve vztazích a tak dále, a je to velká část toho, co lidi drží v nezdravém vztahu k sobě a duševních problémech.”
Více také v minulém textu: Trpíte emoční dysregulací?
__________
text: Dagmar Edith Holá
