Dlouhé hodiny strávené na cestě na dovolenou bývají zátěží pro všechny děti. Děti s ADHD mají ale situaci ještě těžší. Činí jim daleko větší potíže po mnoho hodin zůstat v klidu sedět v těsném prostoru, často v obklopení spoustou cizích lidí a vjemů. Pokud cestují letadlem či autobusem, musí navíc zůstat v tichosti.
Situace je stresující i pro rodiče. Ti se musí vyrovnávat s případnými stížnostmi spolucestujících, nebo alespoň s jejich odsuzujícími pohledy. Vidí, že jejich dítě je okolím zavrhováno, protože jeho postižení není viditelné, jako tomu bývá například u vozíčkářů. Ti jsou na první pohled rozpoznáni jako postižení a okolí má pro ně soucit a pochopení. Dítě s ADHD se jeví pro okolí jako zdravé, avšak nevychované.
Kromě jízdy samotné může být pro děti s ADHD těžká i změna prostředí. Jsou v neznámém prostředí zmatené, což může mít za následek pláč, vztekání či jiné projevy jejich rozrušení. Aby dovolená byla hlavně příjemnou událostí, přinášíme několik tipů, jak učinit cestu co nejsnesitelnější pro celou rodinu a spolucestující.
Dovolená s dětmi – příprava
Sedněte si předem se svým dítětem a vysvětlete mu, co ho čeká. Kam pojede, jak dlouho, s kým bude cestovat, jak bude vypadat dopravní prostředek, jaké situace v něm mohou nastat. Najděte na internetu různé fotky či videa z dopravních prostředků, pokud je dítě dosud nepoznalo. Proberte s ním průběh celé cesty a povídejte si o všem, co ho zaujme.
Rovněž pomáhá, když s dítětem kreslíte, jak to bude třeba u moře vypadat, na nebi nakreslíte kroužící letadlo nebo naopak vezmete model letadla a zakroužíte s ním ve vzduchu, na čtvrtku vykouzlete společně hrad z písku na pláži navíc posetý mušlemi. 
Vysvětlete mu, jaká platí v dopravním prostředku pravidla. Dítě již ví, jak se má chovat doma či ve škole, to ovšem neznamená, že to bude umět i pod tlakem nového prostředí. Zopakujete si vše, i když předpokládáte, že by to dítě přece mělo vědět.
Zapojte dítě do plánování a přípravy věcí, které berete s sebou. Bude se cítit důležité a potřebné.
Pokud je ochotné, zkuste ho naučit relaxační dýchání. Vysvětlete mu, k čemu je dobré. Objasněte mu, že během cesty může nastat chvíle, kdy začne být kvůli něčemu nervózní, a hluboké dýchání se zavřenýma očima mu pomůže situaci zvládnout. Zkuste to i s malým dítětem, o kterém si myslíte, že by tomu stejně nerozumělo.
Zkuste také natrénovat první pomoc na okamžik těsně před nezadržitelným výbuchem vzteku. Velice účinnou metodou může být takzvaný semafor, kdy si dítě, které cítí nesnesitelný vztek, představí před očima velké červené světlo ze semaforu, které mu řekne jasné STOP. Pomáhá také propínání paží se zaťatými pěstmi, téměř do bolesti. Děti mohou tímto způsobem vybít určité napětí a agresi, kterou by za normálních okolností vypustily jinak – pro okolí nevhodně. Je na vás, abyste tuto situaci odhadli a cvik dítěti připomenuli, případně cvičili s ním.
Doporučuje se vzít s sebou jeho polštářek, aby spalo „ve svém“.
Nezapomeňte přibalit do dopravního prostředku, do hotelu nebo k babičce oblíbenou hračku!
Cestování s dětmi -rady a tipy
Snažte se dítě neustále něčím zabavovat. Přibalte hračky, knížky, tablet s pohádkou, herní zařízení, zkrátka cokoliv, o čem víte, že na nějakou dobu udrží jeho pozornost. Nezapomeňte nabíječku na elektronické přístroje. Cestovní hry najdete například na webu Agátin svět. Novinkou je Zvířátkové trio: tři oblíbené karetní hry v jedné krabičce.
I během těchto oblíbených činností bude pozornost dítěte rozptýlena děním okolo, proto dítěti stále připomínejte, aby se dané činnosti chvíli věnovalo, požádejte ho, aby zůstalo v klidu.
Pokud cestujete autem, je situace snazší v tom, že si naplánujete přestávky během jízdy. Zkuste si předem zjistit, kde je vhodné zastavit, kde se na trase nacházejí dětská hřiště či restaurace přátelské k dětem.
Pokud cestujete autobusem či letadlem, připravte si předem hry, které se dají hrát na letišti či u autobusu během krátké zastávky. Ideální jsou hry, při kterých se dítě fyzicky vybije.
Vysvětlete lidem v okolí, že vaše dítě má ADHD. Budete víc v klidu vy sami, když nebudete ve stresu, co si asi okolí pomyslí.
Přijměte pomoc, pokud je nabízena. Někdy vaše dítě osloví personál dopravního prostředku, jindy spolucestující. Využijte toho a dopřejte dítěti změnu a sobě krátký odpočinek k nadechnutí.
V případě krize, když i přes vaši veškerou snahu dojde k nějakému výbuchu, snažte se vidět danou situaci očima dítěte a zjistit, co ho rozčílilo. Neptejte se „Proč brečíš?“ nebo „Co zase je?“. Tyto otázky samy o sobě v dítěti budí pocit, že mu nerozumíte. Lepší je zkusit odhadnout, co mu vadí, místo trestání či křiku ho pohladit a s pochopením říci: „Vadí ti, že nemůžeš běhat, viď?“
Ukažte mu, že se cítíte podobně jako on, přiznejte mu, že i vám ta dlouhá cesta vadí, že rovněž nemůžete snést, jak někdo na sedačce za vámi nahlas chroupá oříšky, že i vy byste nejraději utíkali a křičeli na celé kolo, že se to už nedá vydržet. Souhlaste se svým dítětem, zároveň mu ale vysvětlete, že křičet ani on, ani vy nemůžete, prostě protože to v autobuse či letadle nejde. A že třeba až dorazíte na místo, poběžíte spolu a budete křičet, jak nejvíc to půjde. Dítě uvidí, že na to vše není samo. Když dítě vycítí, že jste v klidu i přes to, že se vám v letadle či autobuse nelíbí, bude klidnější také. Není to lehké, ale pokuste se, u většiny dětí to zabere.
Pobyt na dovolené s dětmi
Hodiny po příjezdu nebo celý první den bývají nejhorší. Dítě je změnami natolik rozhozené, že „zlobí“. Polevte, částečně rezignujte a s výchovou začněte zase až další den. Stejné to bývá u posledního dne, kdy už se balí na cestu domů a nastávající změna dítě opět znejistí.
Přestože je to na dovolené těžší, zkuste udržet co nejvíc pravidelnosti, na kterou je dítě zvyklé. Ať už jde o čas nebo způsob usínání, oblíbenou činnost před spaním či dobu braní léků.
Chvalte. Chvalte za vše. I za to, co si myslíte, že je přece samozřejmé. Za to, že je dítě hodné a jak vše zvládá. Za to, že se vám snažilo s něčím pomoci, či že se mu podařilo hezky usnout i přesto, že není ve své vlastní posteli.
Jak se cestuje vám s ADHD dětmi? Poraďte v komentářích „fígly“ jiným rodičům.
______________________________
text Michaela Bubeníčková, matka dvou dětí s ADHD
