Už 15 let žiju na stejném místě, s rodiči v tom stejném domě, ve stejném „doma“. Jenže ono to jediné slovo domov skrývá více významů. Bezpečí, klid, přátelství, možnost se na někoho obrátit a nebýt sám. Znáte to? Nebo znáte ten druhý pocit, když doma není doma, být pořád zavřený ve vlastní hlavě, jako princezna ve věži, nebo trestanec ve vězení?
Deprese jsou hrozná věc, nedají vám spát (bohužel dosti často doslova), drží vás ve stavu bezmoci, sebe znechucení a zoufalství. Měla bych si říct: „Sakra holka, seber se, žereš nejvyšší povolenou denní dávku antidepresiv a stabilizátory nálady k tomu!“ Jenže tak snadné to není. Představte si situaci: jste autista, často dost dobře nechápete, co se kolem vás děje, proč lidé dělají, co dělají, proč vámi pohrdají za prostou upřímnost a nepočítají s vaším názorem jako s relevantním? Do toho se musíte den co den neustále vystavovat stresu, jaký špatně snáší i ti „normální“, a pořád se dozvídáte, že to „jen přeháníte“. Vlastně stále slyším, že mi nic není, tak mám přeci fungovat, usmívat se…
Až moc často se ocitám v situaci, kdy „chci být doma“, ale když se tam octnu, opakovaně zjišťuji, že pochopení se mi nedostane, nemám klid a není tam osoby, která by v tom správném okamžiku přišla a dodala mi jistotu, kterou tak potřebuji. Ne, připadám si jako marťan (nikoli ten z Války světů, který chce zabíjet a ovládat). Připadám si jako bytost ztracená mezi světy, opuštěná a ponechaná napospas. Smutné je, že tak se necítím jen já… Je nás hodně, každý uzavřený ve svém vlastním vesmíru, svém vlastním soukromém vězení, které si nosí všude s sebou.
Iracionální pocity, ztracení, zatracení a zmatení. Předevčírem jsem strávila celý den s kamarádku a bylo to úžasné, tak dobře mi dlouho nebylo, jenže po příchodu „domů“ mě domov neočekával. Realita se vrátila a zapadla zpět do obvyklé temnoty mých dní. Poslední dva večery jsem strávila v slzách, mačkající se k plyšákům a s živými představami Hrůzy…
Doopravdy doufám, že se dožiju doby, kdy odlišnost bude respektována, kdy se my „mimozemšťané“ staneme lidmi.
_______________________
text: Veronika (na internetu známá pod přezdívkou Lady Rel, rozhovor s Veronikou najdete v ATYP magazínu v rubrice Jak bydlí autisté) / foto Pixabay.com
