O čem vypovídají známky na základce podle středoškoláků a vysokoškoláků s autismem?

Pokud propadáte často zoufalství, že vaše dítě nedostuduje ani základku, protože ho v ní nic nebaví a známky tomu odpovídají, přinášíme vám výpovědi několika středoškoláků a vysokoškoláků s autismem. Za pár let může vaše demotivované dítě třeba studovat vysokou školu. A kdyby ne, tak si vzpomeňte na jejich výpovědi o známkách a o přístupu učitelů. Známý autista žijící ve Francii Josef Schovanec mluví na svých besedách a píše ve svých knihách o tom, že většinu času na základce trávil samostudiem a tím, co ho bavilo, doma. Rodiče mu psali omluvenky. Ve škole se nudil a šikanovali ho. Začalo ho to bavit až na vysoké škole. Dnes má Schovanec vystudované dvě vysoké školy. „Základka mě nebavila, učila jsem se spíš, protože jsem musela. Měla jsem jen málo oblíbených předmětů, měla jsem ráda němčinu kvůli učitelce, která nás ji učila, a taky počítače. Potom na střední, ten přístup učitelů k nám byl jiný, to jsem se učila ráda, protože mě škola bavila, měla jsem lepší známky než na základce. Na vysoké už mě to bavilo,“ říká osmadvacetiletá Alena. Třicetiletý Vojta se učil výborně, přesto nezažil od učitelů nic dobrého. „Nikdy jsem neměl horší známku než 2. Učil jsem se kvůli sobě, měl jsem obrovskou touhu po poznání. Asi až příliš, protože se ze mě postupem času stal nesnesitelný šprt, pro kterého neexistovalo skoro nic jiného než učené knihy. Na druhém stupni mi to někteří spolužáci dávali dost "sežrat" a třídní učitelka, jak jinak, stála na jejich straně,“ komentuje základku vysokoškolsky vzdělaný Vojta. „Za známky jsem nebyla a nejsem trestána, ovšem někteří členové rodiny mi například v páté třídě říkali, že jsem zklamání rodiny, že budu pod mostem atd. To u mě vyvolávalo až úzkostné stavy. Přitom známka často byla o tom, jak se kdo co dokázal na posledních pět minut našprtat. Absolutně nevypovídala o znalostech tématu. Učitelé chtěli přesnou formulaci dle učebnice, ne správnou odpověď podanou našimi slovy. Ke známkám jsem měla negativní vztah, velmi totiž svádí k porovnávání se. Ne každé dítě má kapacitu na to, aby mělo ze všeho jedničky a dvojky. Pro mě s Aspergerem a ADD bylo těžké se soustředit a trojky jsem měla už od páté třídy. To mě naprosto demotivovalo. Učila jsem se, protože jsem musela. A taky jsem se bála učitelů,“ píše o vztahu ke známkám a učitelům Hanka, která studuje střední uměleckou školu.