Lenka Svobodová je šéfkou edice Třináctá komnata nakladatelství Triton. Je známé především knihami s lékařskou a psychologickou tematikou. Vydávají okolo sto titulů ročně a z nich je téměř dvacet o hlubokých lidských příbězích, autobiograficky zpracované.
Založili jste edici 13. komnata duše. Můžete nám říci, co je to za příběhy?
Edice 13. komnata duše přináší příběhy těch, kterým z nějakého důvodu nebyl osud příznivě nakloněn. V této řadě vyšly zpovědi týraných či zneužívaných (dětí i žen), lidí se schizofrenií, lidí, kteří prožili klinickou smrt, pacientů bojujících s rakovinou, najdete v ní i zpovědi či deníky lidí žijících na okraji společnosti, zpověď adoptované ženy… Do vydávání takových příběhů se nikdo nehrne, my jsme však začali razit filozofii, že v současné době, zaměřené na výkon a zisk, je nutné vybavit knihy jakousi přidanou hodnotou ‚lidství‘ – tedy něčím, co v této pragmatické ekonomické éře tolik postrádáme.
Tyto knihy napomáhají destigmatizaci. Byl to jeden ze záměrů?
Původním záměrem edice bylo seznámit veřejnost s tématy, která jsou i v dnešní době tabuizována. Jako první jsme vydali překladovou publikaci Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem, popisující boj šestnáctileté dívky se schizofrenií v době, kdy lékaři ještě neměli k dispozici antipsychotické léky. Po vydání této knihy se na nás začali obracet čeští autoři se stejnou diagnózou. Jejich výpovědi o tom, jak jim zveřejnění příběhu pomohlo v jejich osobním životě a jak jsou díky tomu lépe přijímáni okolím nás velmi těší – i když destigmatizace jako taková nebyl prvotní záměr nakladatele. 
Mnoho lidí se psaním vyrovnává s tím, co se jim stalo. Dostáváte hodně nabídek na vydání knih tohoto typu?
Nabídek rukopisů je obecně mnoho. Ovšem těch, které přinášejí silný životní příběh, není příliš – myslím, že málokterý člověk má tu odvahu „jít s kůží na trh“, odhalit se před okolím, o svém problému otevřeně hovořit, zveřejnit ty nejniternější pocity. A pokud se pletu a odvahu příběh zveřejnit má více lidí, pak ne všichni jsou schopni své prožitky literárně ztvárnit. Což v konečném důsledku znamená, že se k nám dostávají jen rukopisy vzácných jedinců, kteří vedle toho, že mají silný prožitek, s nímž se dokázali vypořádat, mají i literární nadání.
Znáte se s autory těchto knih osobně?
S některými autory českých knih se znám osobně, pár z nich již mohu řadit mezi své přátele. Je pro mě velmi obohacující pronikat například do života lidí se schizofrenií a sledovat krůček po krůčku jejich cestu k uzdravení, osobní i profesní úspěchy, či s nimi prožívat radost z publikovaných knih. Za jejich sílu a odvahu si jich nesmírně vážím a držím jim palce, aby již nikdy nemuseli prožít to, o čem vyprávějí ve svých knihách.
Jaké to je, číst tak emočně silné příběhy? Nemáte z toho pak třeba noční můry?
Noční můry nemívám. Samozřejmě, že mne osudy našich autorů nějak zasáhnou, každý ovšem jiným způsobem. Všechny silné příběhy se v sobě snažím věcně zpracovat. Racionálně si říkám, že já zde nejsem proto, abych spolutrpěla, ale abych dotyčnému pomohla alespoň tímto způsobem na jeho cestě k normálnímu životu. Někteří autoři se přiznávají k tomu, že od data vydání knihy již nemuseli být hospitalizováni, že se jim ulevilo a je jim psychicky lépe. Tuhle radost prožívám s nimi a musím říct, že přebije všechny smutné pocity, které při čtení rukopisů občas mívám.
V edici 13. komnata vydáváte i knihy zahraničních autorů. Podle čeho si je vybíráte?
Do nakladatelství dostáváme denně mnoho nabídek publikací různého charakteru, ať už z literárních agentur i přímo z nakladatelských domů. Nabízené tituly pravidelně procházíme a posuzujeme jejich vhodnost pro český trh, či spíše pro vydání právě u nás. Občas se mezi nabídkami takový příběh objeví. Jsou však i situace, kdy si knihu vyhledáme sami – kupříkladu se někde dočteme o zajímavém příběhu, který byl literárně zpracován, a začneme po nakladateli nebo přímo autorovi sami pátrat.
Jak je to s návratností investic vložených do této edice? Vydělá si na sebe, nebo je to spíše srdeční záležitost?
U knih tohoto charakteru samozřejmě nemůžete očekávat, že se budou prodávat jako kuchařky VIP osobností či romány světoznámých spisovatelů. Ostatně s tím vědomím jsme k této edici přistupovali již od začátku. 13. komnata duše je souborem specifických textů pro specifického čtenáře. Návratnost investic je velmi pomalá, naštěstí však vydáváme i publikace, které nám existenci takovéto edice umožní. Vydávat knihy jen za účelem zisku je určitě fajn, denně vidíte rostoucí sumy na účtu. Ovšem po čase zjistíte, že uvnitř vás samých je jaksi prázdno… a právě tehdy přicházejí ke slovu takové nápady, jako je třeba vydávání knih duševně nemocných…
Kolik titulů už v této edici vyšlo a která kniha se prodává nejlépe?
Nedávno vyšel již sedmnáctý svazek této edice. Nese název Budete mi chybět, až tu nebudu, a napsala jej žena trpící rakovinou v průběhu pár týdnů před smrtí. Pokud jde o úspěšnost na knižním trhu, stabilně nejlépe se prodává již zmíněná kniha J. Greenbergové Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem. Z českých autorů jsou nejúspěšnější Ve stínech za zrcadlem autorky Markéty Bednářové a Homo psychoticus Michaely Malé.
Pomáháte rozšiřovat povědomí o duševních obtížích autorů těchto knih. Co vás na této práci těší či motivuje dál?
Práce v nakladatelství je obecně velmi příjemná. Texty duševně nemocných autorů jí však dávají trošku jiný rozměr. Uvědomíte si, že takovému autorovi přináší knižně zpracovaný příběh něco víc než zcela zdravému člověku. Někteří naši autoři svou knihu nazývají dokonce „lékem“. To je pro nás velmi zavazující, ovšem na druhou stranu i potěšující. Pokud by kniha prospěla jakoukoli formou byť jedinému člověku, mělo její vydání smysl. Když se navíc i dobře prodává, je radost dvojnásobná.
Jaké nové knihy v této edici připravujete?
Momentálně jednáme o vydání dvou knih, jejichž obsah bych ovšem nerada prozrazovala. Vydání rukopisů tohoto charakteru bývá někdy nejisté až do posledního okamžiku, a tak bych to nerada zakřikla…
Co byste si přála v souvislosti s destigmatizací duševních onemocnění?
Všem duševně nemocným, ať už našim autorům nebo všem ostatním, ze srdce přeji, aby se dožili okamžiku, kdy na ně nebude společnost pohlížet jako na méněcenné, divné, šílené. Kdy nebudou nálepkováni jako nebezpeční psychotici, před nimiž by se měl mít každý na pozoru. Kdy nebudou muset žít na okraji společnosti a přežívat na směšných dávkách sociální podpory. Kdy jim bude poskytnuta možnost začlenit se do společnosti, normálně žít a pracovat. Přála bych jim ještě mnohem víc, ale pro začátek to myslím stačí.
__________________
Rozhovor vedla Markéta Dohnalová / foto archiv Tritonu / úvodní foto Pixabay.com
VIZITKA:
Mgr. Lenka Svobodová je vedoucí redaktorkou nakladatelství TRITON od roku 2000. Vystudovala Fakultu sociálních věd UK. Pochází z Vysočiny a žije v Praze se svojí rodinou. Kromě práce ji baví četba, ráda cestuje, jezdí na kole a trochu zahrádkaří.
BOX:
Nakladatelství TRITON vydává knihy od roku 1991. Specializuje se především na lékařské, psychologické, filozofické, historické a pedagogické knihy. Z krásné literatury pak na biografie, sci-fi a fantasy a pohádky.
Autory odborných knih jsou především vysokoškolští profesoři a špičkoví pracovníci vědeckých institucí a lékařských pracovišť (Institut klinické a experimentální medicíny, lékařské fakulty, Endokrinologický ústav, Institut pro vzdělávání ve zdravotnictví, Univerzita Karlova, Západočeská univerzita v Plzni, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Univerzita Pardubice, Univerzita Palackého v Olomouci aj.)
Každý rok vydá nakladatelství přibližně sto českých i zahraničních titulů, a to i v koedicích s jinými nakladateli. Nejnovějšími knižními řadami je edice Laskavé čtení, v níž vycházejí ilustrované knihy pro děti, a edice 13. komnata – texty handicapovaných autorů (schizofreniků, týraných a zneužívaných žen či dětí atd.).
Jedna odpověď