Díky dospělým na spektru vím, že hra u dětí s autismem není NEfunkční?

Díky dospělým na spektru vím, že hra u dětí s autismem není NEfunkční?

Často slýchám nebo čtu o tom, že hra u dětí s autismem je nefunkční, pokud si dítě hraje třeba s větvičkami, provázky nebo staví předměty do řad. I naše dcerka toto dělávala – vždy vzala dvě sedmikrásky, dávala je k sobě a říkala, že se mají rády a dávají si pusinky. Před časem mi ale bylo jednou dospělou autistkou poodhaleno tajemství takovéto hry.

Tato dnes již dospělá žena mi totiž řekla, že ona si kdysi hrávala s lístečky. Také měla vždy dva. U hry nemluvila. Ale ty lístečky byly jednou princem a princeznou, podruhé třeba zvířaty, jindy zas dalšími postavičkami. A prožívaly neuvěřitelné, fantastické příběhy. Jen to nikomu neřekla, nechala si svou fantazii pro sebe.

Vede mě to k otázce, která hra je tedy více „funkční“ – zda ta, kdy dítě sedí a zdánlivě „bez významu“ si hraje třeba s větvemi, knoflíky, ale přitom se mu v hlavě odehrávají desítky příběhů, anebo ta, kdy dítě sedne k hračce a používá ji obvyklým způsobem, který mu navíc ukážeme. Nebo dokonce předepsaným, kdy bliká a hraje pořád dokola to, co tam někdo nahrál.

Díky dospělým na spektru vím, že hra u dětí s autismem není NEfunkční? 1
Babu vyhledávala jen sedmikrásky. „Vždycky je dokázala z trávy vyselektovat. A vždy musely být dvě,“ vypráví Petra Jungmannová.

Sama pro sebe jsem si už odpověděla. A já si myslím, že to hraní vůbec není chudé a nefunkční, ale naopak je natolik plné fantazie, že si to my, tzv. „entéčka“ (tedy neurotypičtí lidé) vůbec neuvědomujeme.

Jsem velmi vděčná za možnost komunikovat s dospělými lidmi s autismem. Jen je mi líto, že se mi to nepodařilo dřív, mohla jsem ušetřit spoustu vypjatých situací a nervů své dceři i nám jakožto rodičům. Mě totiž spousta věcí zkrátka nenapadla. Protože prostě jsem to „entéčko“ a nemám dostatečnou fantazii. Vědět před deseti lety to, co vím teď, neřešila bych tolik například papírky natrhané na kousky, roztáčení koleček, hraní si s věcmi, které nejsou hračkami, ulpívání na věcech nebo činnostech… Zkrátka bych byla více „free“.

Děkuji vám, moji milí velcí autisté, velmi mi pomáháte. Snad se mi i díky vám povede nebýt tím rodičem, který se snaží své dítě „vlomit do normálu“. Dceru vnímám jako originální, milou slečnu, která má v sobě velký potenciál. Ona dokáže všechny své „bubáky“ (tedy úzkosti, strachy, obsese…) zpracovávat, umí překonávat neskutečné překážky a má v sobě talent léčit lidské duše. Jednou prý chce mít farmu, na níž bude zachraňovat zvířata a zároveň povede terapie. Vím, že se jí to povede. A velmi rádi jí jako rodina s realizací tohoto snu pomůžeme.

Díky dospělým na spektru vím, že hra u dětí s autismem není NEfunkční? 2

Ta debata o hře nebyla první, která mi v některé oblasti pomohla otevřít oči. Proto se zamýšlím dál. Kdo sestavuje například testy na mentální úroveň dětí s autismem? Samozřejmě „entéčka“. Takže testy jsou dělány podle neurotypického vidění světa. Nebylo by fajn, kdyby na jejich tvorbě spolupracovali i autisté? Možná by se někteří rodiče divili, jakou úroveň v této oblasti ve skutečnosti jejich třeba neverbální dítě má. Tu fantazii při hře bych jim skoro i záviděla.

Další věcí u testů je způsob podání otázek. Zase uvedu příklad. Jednoho dítěte se lékař ptal, jaký je cukr. Dítě neodpovědělo, a tak mělo bod dolů. Ale proč neodpovědělo? Protože nevědělo, na jakou vlastnost cukru se lékař ptá – zda chce znát chuť, barvu, konzistenci… A tak raději mlčelo.

Až se vám někdy stane, že autista neodpoví, nezareaguje, nemyslete si o něm, že je hloupý. Naopak, může být velmi chytrý, může mít myšlenek tolik, že je těžké vměstnat je do slov. Nebo ho mohou rušit vjemy, kterých je v našem okolí hodně. Zvuky, pachy, světla… To vše může člověk s autismem vnímat tak silně, že je mu z toho až zle. Zkuste si pak někdy s tím „nemluvou“ psát. V momentě, kdy on je v klidu a v pohodlí svého domova. Možná budete překvapeni tím, jak je konverzace košatá a milá.

Máme tu Světový den autismu, a tak si dovolím vyslovit jedno přání – aby se konečně ty pomyslné dva světy spojily v jeden. Aby zmizelo „my“ a „oni“ a bylo nadále jen prosté „my“.

_______________

Text Petra Jungmannová / foto archiv rodiny Petry Jungmannové,  úvodní foto rodiny Chuecos (Autismus jako dar)

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on pinterest
Pinterest
Share on linkedin
LinkedIn
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on email
Email

2 komentáře

  1. Nefunkční hra je např. to, když si dítě otočí kolo vzhůru nohama a místo ježdění na kole si točí kolečky…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *