Kniha profesora Hrdličky Mýty a fakta o autismu nabízí čtenáři zajímavosti převážně ze současných vědeckých poznatků o této diagnóze. Autor představuje střípky z oblasti diagnostiky, medailonky osob, které k poznání autismu přispěly, vyvrací mýty známější (jako je vztah autismu a očkování, či problematika savantů) i ty známé méně (kupříkladu jak se to má s oxytocinem nebo zda je možné se z autismu uzdravit). Také ukazuje, co se v současné medicíně ví o vztahu mezi autismem a stavbou mozku, a jaké v ní v souvislosti s autismem zbývají otevřené otázky.
V knize se autor také dotkne tématu sebeobhájcovství (slovo sebeobhájce označuje člověka s postižením, v tomto případě s diagnózou PAS, který se věnuje osvětě a hájení práv lidí s postižením). Nejprve jej představí obecně, i s vybranými příklady v kapitole „Autobiografie lidí s autismem“; posléze je jedna kapitola věnována snad nejznámější sebeobhájkyni Temple Grandin. Je proto škoda, že autor opomíjí existenci české komunity sebeobhájců, zejména přihlédneme-li k tomu, že poslední kapitola knihy je věnována českému prostředí kolem diagnózy PAS, a to medailonky a rozhovory s některými z těch, kteří s autisty pracují. V kapitole věnované sebeobhájcům je z českých zmíněn pouze Josef Schovanec a jeho kniha O kolečko míň. Můj život s autismem. Avšak pan Schovanec žije od narození ve Francii. Škoda, že není věnována kapitola celosvětově známým nonverbálním autistům, kterým se pomocí různých druhů komunikací daří nám všem sdělovat své prožívání. Proto je otázkou, zda tím nevznikají další zraňující mýty pro mnoho sebeobhájců v ČR tím, že se v knize dozvídáme o autistech jen zprostředkovaně výzkumem na nich.
Jednotlivé kapitoly jsou vesměs krátké, a většina z nich se čte lehce. Velmi hezky a čtivě je zpracovaná kapitola o historii okolo diagnózy autismu. Nicméně odbornější pasáže jsou na pozornost čtenáře náročnější. Zejména u kapitoly věnované lékům je to škoda, jedná se o důležité téma. A bylo-li motivací pro tuto kapitolu rozptýlit obavy rodičů dětí s PAS ohledně medikace, nevím, zda bylo třeba u jednotlivých léčiv zacházet do takových podrobností. Nejsem si jistá, nakolik jsou načrtnuté mechanismy účinku pro laika srozumitelné.
Přiznám se, že mne poněkud rozptylovala struktura knihy (respektive absence struktury) – kapitoly jsou pouze střípky, nejsou uspořádány nijak tematicky. Nakonec se ale jako dílky složí do mozaiky současného medicínského pohledu na autismus.
Kniha není – a nechce být – vyčerpávajícím přehledem všeho, co už je v současné medicíně známo o autismu. Ale může doplnit nové poznatky a souvislosti k tomu, co čtenář už ví. A umím si představit, že může i motivovat k tomu, aby se chtěl dozvědět více. Ale pokud chce vědět něco i od autistů, zejména těch českých, v knize o nich zmínku nenajde.
_____________
Text Bára Marková / grafika ATYP magazín
Knihu Mýty a fakta o autismu vydalo Nakladatelství Portál v listopadu 2020.
18. června na Den autistické hrdosti Vás zveme na přednášky mnoha sebeohájců na spektru autismu v rámci 2. Autistické konference do Prague Startup Market v Praze. 
