Výzkum i zdravotnictví k neurotypickému syndromu vytrvale mlčí a lékaři předstírají, jako by neexistoval. Může se o tom přesvědčit každý. Stačí požádat svého doktora, aby vás čestně informoval o neurotypickém syndromu – bude předstírat, že neví nic! To embargo mají na svědomí komerční lobby a farmaceutické firmy, které to vlastně všechno způsobily, ale zarytě mlčí a ani žádné léky nevyvíjejí a neuvěřitelná cenzura bruselských úředníků zakazuje, o tom mluvit nejen v médiích, ale i na ulicích a v soukromí.
Sám jsem se musel se svou přítelkyní rozejít, i přestože jsem ji měl velmi rád, ale její neurotypický syndrom u ní dostoupil takové míry, že nedokázala respektovat logické uspořádání příborů v zásuvce a ztratila schopnost rovnat mi trička podle barevnosti. Dokonce ztrácela schopnost myslet logicky a projevuje se u ní např. dyskalkulie, když na dotaz, kolik rohlíků mám koupit, odpověděla: „Tak nějak normálně.“ Z toho všeho je zřejmé, že se jedná o pervazivní postižení, v podstatě jde o deficit autistického spektra. Syndrom rozleptává u těchto lidí jejich mysli a uzavírá je do pastí lži, domněnek a náznaků, což jim znemožňuje domluvit se srozumitelně s okolím.
Nikdo by neměl zůstat lhostejný k této pandemii, kterou popsal autor v článku Nová studie: očkování nezpůsobuje autismus a varuje, že neurotypickým syndromem už trpí 98 % populace. Měl by být ustanoven mezinárodní den porozumění neurotypicitě. Sice porozumění neurotypikům nijak neusnadní, ale budou aspoň vědět, že na ně myslíme. Budeme ten den nosit všichni zelenou, protože zelená je barva trávy, a oni pochopí, že je milujeme. Připojte se! Ať všichni ten den zezelenají účastí!
______________
text Michal Roškaňuk z Adventor.org
