O lidech s autismem se říká, že jsou neempatičtí, sobečtí, nepomáhají. Tyto předsudky mají mnohdy i odborníci, lidé z neziskových organizací a bohužel je pak mohou předávat dál širší veřejnosti. Přitom mezi lidmi na spektru jsou mnozí dobrovolníky, a to nejen v osvětě a sebeobhájství, ale i v praktické pomoci. Možná to vzniklo z toho, že pojem autismus pochází z řeckého slova autos (sám), a je tím pádem automaticky spojováno se symptomem uzavřenosti. Projevy autismu jsou velice rozmanité, nelze najít dva jedince s autismem, kteří by měli stejné projevy.
„V sobotu půjdu na Mariánské náměstí, kde budu pomáhat s registrací nových dobrovolníků a předávání všech důležitých věcí, které budou potřebovat, jako jsou ochranné pomůcky – rukavice a roušky,“ říká Šimon Hlinovský, který už dlouho dobrovolničí například v Českém červeném kříži a podílí se i na prospěšných charitativních projektech, jako je Světluška a Český den proti rakovině. Spolupracuje také s organizací Amnesty International v projektu Živá knihovna, kdy chodí do škol vyprávět o svých životních zkušenostech. Hodně dospělých lidí s autismem zachraňuje zvířata. V době koronaviru se mnozí zapojili do šití roušek. O tom bude další článek. Zeptali jsme se ředitele komunitní organizace Adventor Michala Roškaňuka, jak je to s tím pomáháním a dobrovolničením u autistů. Adventor má také v dubnu, Měsíci porozumění autismu, výročí. Fungují od roku 2010 a formálně existují od dubna 2013.
Jak se vaše organizace dívá na práci dobrovolníků – využíváte dobrovolnictví?
Drtivou většinu akcí a služeb, které pořádáme a nabízíme, si bez dobrovolníků nedovedu představit. Osobně jsem vždy trochu zaskočený pokaždé, kdy dobrovolníci odvedou obrovské množství práce – což je vždy – a nechtějí za to peníze. Člověk je přeci jen zvyklý, že v tomto smutném světě nic není zadarmo, ale právě proto jsou pro nás dobrovolníci takovým světýlkem naděje, že jsou i dobré věci. Nikdy nevím, jak moc jim poděkovat za práci, ale náš vděk je vždy větší než vyslovené díky. Skutečně mě upřímně těší, že se dobrovolníkům chce, posiluje nás to zároveň v přesvědčení, že naše práce má smysl.
Jste komunitní organizace, takže u vás pracují i nějací lidé na spektru?
Myslíte coby dobrovolníci? Samozřejmě, jsme komunitní organizace, takže řada našich aktivit na dobrovolnictví neoddělitelně stojí, fakticky jsou to skoro všichni. Pomáhají nám i nějací neautisté, ale chováme se k nim ohleduplně a máme pochopení pro jejich zvláštnosti hlavně v sociálních a komunikačních oblastech :-), jsme čistokrevně inkluzivní. Jinak ale Adventor lidi na spektru i
zaměstnává. Většina zaměstnanců je na spektru, takže víme, že to funguje.
Čím je práce člověka na spektru specifická?
Samozřejmě někdy je třeba podpora, kterou by neautista nepotřeboval: třeba nějaký vizuální návod nebo podrobný checklist, úprava termínů nebo tempa práce a hodně je to o způsobu zadávání práce a nejvíc o komunikaci, ale fungujeme celkem dobře a jsme na to hrdí. Nesmírně si cením nasazení, kterého jsou lidé na spektru schopni, když cítí týmovou podporu. Tohle je hodnota, která myslím v zaměstnávání lidí na spektru není moc využívaná, ale pro nás opravdu důležitá. Všichni jsou tak zblblí těmi řečmi o tom, že autisti nemají rádi lidi a jsou egoisti, že nechápou, že v autistovi může zaměstnavatel naopak najít zaměstnance mnohem loajálnějšího než v komkoli jiném, pokud je ochoten mu vyjít vstříc tam, kde je to potřeba a je to reálné (mluvíme o komerci, tak to samozřejmě musí dávat smysl i ekonomicky). Moc lidí na spektru by nestálo o práci šatnáře kvůli tomu masivnímu kontaktu s neznámými lidmi, ale jako dobrovolníci na akcích se toho ujmou ochotně, protože jsme parta. Pochopitelně to znamená, že takový šatnář, pořadatel nebo prodejce je po skončení akce výrazně unavenější, než by byl neautista, což zvenčí nikdo nevidí, ale my si moc vážíme toho, že do toho jdou. Jak už jsem řekl, má to smysl.
Ono ale to dobrovolnictví u nás nemá jen tu obecnou podobu (jak s oblibou říkám: když budeme chtít, dáme dobrovolníkovi práci, a když on bude chtít, tak ji udělá). Lidi tu zastávají i dost zodpovědné pozice, jako je člen sekretariátu, zapisovatel porad, kontaktní osoba pro partnera. To jsou důležité role, které nemůže zastávat každý. Nevím, jestli se k takové práci dostanou lidi na spektru jinde, ale u nás se k ní ti, kdo k tomu mají předpoklady, rozhodně dostanou.
To všechno skoro zní, jako byste o „neautistické“ dobrovolníky moc nestáli…
Tak to rozhodně není! Jsme opravdu vděční za každou pomoc a pomáhají nám samozřejmě i neautisté, ať už jsou to rodiče autistických dětí, studenti „souvisejících“ oborů, psychologové či sociální pracovníci čerpající praxi, nebo prostě příznivci, kterým je mezi námi dobře. A máme je rádi i proto, že si odnesou zkušenost, že v takovém prostředí se dá docela dobře spolupracovat
a tuto zkušenost sdílejí dál. To je pro nás jako pro komunitu moc důležité.
Děláte hodně osvěty. Podporujete i osvětu pracovního uplatnění lidí na spektru?
Kromě praktické práce (od května například spouštíme docela unikátní program podpory pracovního uplatnění) děláme pochopitelně i osvětu. Loni jsme mimo jiné točili dokumentární film o zaměstnávání autistů – především z jejich pohledu, ale i z pohledu poskytovatelů sociálních či psychologických služeb, pohledu zaměstnavatelů atd. Na filmu „Fenomén autismus – v práci“ se podíleli též Miroslav Janek a Tonička Janková, kteří točili Normální autistický film, takže to má ten šmrnc umělecky pojatého dokumentu a zároveň je to informativní – jeden z našich nejlepších filmů díky profíkům, jako jsou Jankovi nebo Vladimír Chrastil. Samotný film se na veřejnosti objeví později. Ještě dokončujeme výrobu.
Je něco, co byste chtěl vzkázat zaměstnavatelům?
Nebojte se zaměstnat člověka na spektru, pokud se vám hodí. My v tom rádi pomůžeme vám i vašemu zaměstnanci.
A lidem na spektru?
Nepodceňujte se, to za vás už dělá okolí. Každý člověk má nějaké slabiny. A každý člověk má taky nějaké přednosti, tak do toho dejte trochu té neurotypické troufalosti a jděte do toho! Když o to budete stát, pomůžeme vám – pomůžeme SI navzájem.
Jak vlastně funguje Adventor v době pandemie koronaviru?
Pochopitelně aktuální situace hodně mění to, jak fungujeme. Na krátkou dobu jsme přerušili i skupinové aktivity, teď už část z nich zase jede dál telekonferenčně. Zatím jsme nepřišli na to, jak dělat na dálku třeba lezecký oddíl :-), ale snažíme se lidem dodat, co se dá. Jinak individuální aktivity jako psychoterapie nebo poradenství a podobně běží i nadále, ale i naši psychologové upřednostňují videochat, pokud druhá strana souhlasí.
Co se týče postojů autistů, mohu mluvit jen o těch, se kterými jsme v kontaktu, ale i tam je to velice různorodé – někteří nesou situaci těžce, zvláště omezení pohybu, protože potom mají příliš mnoho času na přemýšlení, jak (špatně) to může celé dopadnout. Jiní si paradoxně užívají minimálního sociálního kontaktu. Adventor každopádně situaci využil k rekonstrukci komunitního centra, kde mimo jiné dokončujeme projekt, na který jsme opravdu pyšní. Ale víc neprozradím. Ještě pár dní vydržte, bude to stát za to!
________________
text Dagmar Edith Holá a Michal Roškaňuk / foto archiv ATYP magazínu / portrét Michala Roškaňuka nakreslila Dodo. Je k 1. Autistické konferenci, která se měla konat 20. dubna 2020. Vzhledem k celosvětové pandemii bude na podzim 2020.
Pokud se Vám článek líbil, prosíme, přispějte na honorář pro autory, korektorku a grafičku. Svůj finanční příspěvek můžete zaslat na účet Nadačního fondu ATYP u Raiffeisen Bank 9756596001/5500. Děkujeme. 
