Druhý termín 1. Autistické konference se naštěstí stihl uskutečnit. Covid jen dvě přednášky přenesl 7. září do on-line prostoru. Ostatní proběhly na poslední chvíli před zpřísňujícími se vládními nařízeními, co se týče velkých akcí. V Podnikatelském a inovačním centru Škodova paláce v Praze, v prostorách Magistrátu hl. města Prahy, přednášeli lidé s autismem v bloku Zaměstnávání a Školství. Na dopolední blok Zaměstnávání lidí na spektru se podíváme očima Mgr. Šimona Hlinovského, jednoho z přednášejících.
Jednotlivé přednášky budou zpracovány ještě v samostatných textech a celé přednášky budou postupně během listopadu ke zhlédnutí na Youtube kanálu ATYP magazínu. S některými přednášejícími také plánujeme rozhovor.
Nezapadáš do kolektivu
Mgr. Adéla Ch. mluvila o svých zkušenostech ze zaměstnání, ve kterých neuspěla, a nebylo to pro její hard dovednosti, ale pro autistické rysy. Když se stala copywriterkou, byla to její vysněná práce. Přesto po několika dnech jí zaměstnavatel oznámil: „Adél, nám to prostě nefunguje. Ty do toho kolektivu nezapadáš, a taky máš někdy problém s pochopením instrukcí od nadřízeného.“ Po nějaké době si našla práci účetní, ale ze stejných důvodů byla vyhozena po třech týdnech. Pak pracovala jako prodavačka obuvi, ale zaměstnavatel jí po měsíci řekl, že je příliš arogantní k zákazníkům, což ji překvapilo, protože si toho vůbec nebyla vědoma. Začala mít velké finanční problémy.
Tehdy byla na srazu s bývalými spolužáky a byla překvapena, že všichni už mají práci, někteří byli i povýšeni. Nakonec šla na volnou nohu a začala dělat marketing pro tři firmy. V tomto roce kvůli covidu přišla o dva klienty, a tak pro jednu firmu ještě pracuje jako copywriterka.
Adéla Ch. vysvětlila, že lidé na spektru autismu jsou často celý život ekonomicky závislí na svých rodičích, protože nemohou najít stálé zaměstnání. Z tohoto důvodu jim přibývají psychické problémy, například deprese a úzkosti, a nezbývá nic jiného než zažádat o invalidní důchod. Pokud by se lidé na spektru autismu zapojovali do pracovního procesu, tak by ostatní pracující nemuseli tolik doplácet na sociálním pojištění.
Jak můžete autistům v práci pomoci? zeptala se účastníků konference Mgr. Adéla Ch. Přednášející se shodli na tom, že autistům by pomohla: jasná komunikace bez skrytých náznaků, homeoffice, flexibilní pracovní doba, tiché prostředí a podpůrná atmosféra. S dalšími jejími pohledy na to, co lidé s autismem potřebují, aby mohli v práci odvádět výkon a uplatnit své znalosti, přineseme v podrobnějším textu z její přednášky.
Autistický zaměstnanec může být pro firmu benefit
Byznys terapeutka PhDr. Zuzana Oravcová přijela přednášet ze Slovenska. Je autorkou programu EmMotivo a předsedkyní organizace Autis. Založila školku i základní školu pro děti s autismem a pracuje i s dospělými autisty. Promluvila o duševním zdraví ve firmách. Na workshopech dokáže citlivými certifikovanými metodami vytěžit pro jednotlivce a firmu maximum. Pomáhá firmám z byznys prostředí odhalit původ vzniku různých emocí a přesvědčení, které brzdí výkon a ruší potřebné flow. Zdůraznila, že každý jsme jiný a nikdo z nás není dobrý nebo špatný. Řekla, že firma by neměla vnímat autistického zaměstnance jako problém, ale jako přínos. Mluvila o tom, jak je důležité vytvářet akceptující prostředí a pracovat nejprve s tím nejvyšším šéfem a HR oddělením. Zuzana Oravcová vlastně působí jako tlumočnice mezi firmou a zaměstnancem. Shoduje se s Mgr. Adélou Ch., že je dobré pro zaměstnance na spektru, aby měl variabilní pracovní dobu a mohl tak mít větší svobodu si práci řídit podle svých potřeb a předejít tak smyslovému nebo sociálnímu přetížení.
Oravcová upozornila na to, že pokud firma/šéf firmy vnímá, že autista je problém, pak se tak stane. Podle ní, pokud není přítomna akceptace (přijetí), jsou o to bouřlivější emoce. Ona pak musí vzorce myšlení převést na akceptující, ukázat nový pohled na autistického zaměstnance, že je benefitem, například jako nekonečný zdroj informací, je nositel nových a důležitých témat… Na svých seminářích pro firmy se snaží o soulad potřeb firmy a potřeby zaměstnanců (na spektru i neautistů).
Jak přizpůsobit práci lidem na spektru autismu
Další přednášku, tentokrát on-line přenosem, měly Viera Hincová a Vladimíra Prokajová. Mgr. Viera Hincová se k tomuto tématu dostala před 25 lety díky tomu, že má sestru s Downovým syndromem. Založila tedy sdružení A Centrum. Je to vzdělávací organizace, která už od devadesátých let pořádá kurzy osobního rozvoje pro nezaměstnané, a také se zaměřuje na integraci skupin zranitelných na trhu práce. Dále se věnuje poradenství pro zaměstnavatele a personalisty a zaměstnává mladé lidi s autismem.
Viera Hincová má syna, který je na spektru autismu, ale dlouho to nemohla rozpoznat. „Ve čtrnácti letech si přečetl na internetu něco o Aspergerově syndromu, a potřeboval zjistit, jestli ho má, protože nezapadal mezi spolužáky. Diagnostika mu pak podezření potvrdila. Díky tomu se Hincová začala věnovat autismu v celé šířce. V roce 2018 realizovala projekt Záruky pre mladých ve městě Zvolen. Součástí tohoto projektu byly semináře pro kariérní poradce, živé knihovny a expertní činnost podporující inkluzi ve městě a v kraji. Hincová znovu zdůraznila, že je žádoucí vytvořit pro lidi na spektru autismu takové pracovní podmínky, aby mohli pracovat na dálku a v čase, který jim vyhovuje, jen s občasným osobním setkáváním.
Vladimíra Prokajová řekla, že je extrovertní autistka a nikdy neměla problém zapadat do kolektivu. Má také dítě na spektru autismu. Působí jako koordinátorka sdružení HANS pro střední Slovensko. HANS sdružuje jak lidi na spektru autismu, tak jejich rodinné příslušníky. Prokajová mluvila o tom, jak toto sdružení pomáhá připravit lidi na spektru autismu na trh práce. Sama uvažuje i o založení sociálního podnikání. Mluvila o tom, že autisté zde mohou najít kouče, který jim pomůže zvládat různé sociální situace.
Prokajová dále mluvila o tom, že mnoha lidem na spektru autismu vyhovuje práce v oboru IT, případně v marketingu. Hovořila také o tom, že se podařilo prosadit zákon o sociálním podnikání, který umožňuje, aby součástí sociálního podniku byl nejen člověk zdravotně postižený, ale i jiní lidé, u kterých lékař uzná, že potřebují v práci speciální přístup. Poukázala rovněž na spolupráci s internetovým portálem professia.sk.
Každá firma potřebuje svého autistu
O přínosu zaměstnanců na spektru autismu promluvil Michal Roškaňuk, který je nejen ředitelem Adventoru, ale také viceprezidentem asociace European Council of Autistic People. Personalisté jsou podle něj zvyklí brát s rezervou to, co je napsáno v životopisech uchazečů o zaměstnání, a pokud zaměstnanec na spektru autismu v životopise nepřehání, protože mu to není vlastní, tak personalisté mají pocit, že toho moc neumí. Zároveň personalisté často nevnímají přínos autistického zaměstnance. Personalista se pak často nedozví o uchazeči to nejdůležitější. Pokud je uchazeč přijat, tak se stává, že odchází už ve zkušební lhůtě, protože se nezúčastňuje společných obědů, firemních večírků, nemluví nahlas na poradách a nemá rád open space.
I podle Michala Roškaňuka lidé na spektru autismu v práci často bojují s komunikačními šumy a nedorozuměními, mají problém zapadnout do kolektivu, jsou sociálně vyčerpáni, ale také přehlceni zvuky a světly. Mohou ale být přínosem díky originálnímu myšlení, vysokému pracovnímu nasazení, čestnému chování a skutečným zápalem pro danou činnost.
Zmínil také, že lidé na spektru autismu často disponují nečekanými vlastnostmi, které mohou zaměstnavateli prospět, pokud dostanou práci, která je pro ně vhodná. Pokud má někdo například talent na jazyky, může se stát překladatelem nebo tlumočníkem.
„Za zmínku stojí i loajalita lidí na spektru. Když se všechno podaří, tak tento zaměstnanec nejspíš předčí kolegy v loajalitě právě proto, že chce tak vystupovat, je pyšný na to, že je součástí týmu, že je respektován a je součástí něčeho, co dává smysl. To je něco, co drtivá většina lidí na spektru ocení, a přitom je to vnímáno jako podlézavost. Všichni začnou hned přemýšlet, proč to ten člověk vlastně dělá, a přitom loajalita je dnes podle mého názoru to, co firmy potřebují, aby jim neutíkali zaměstnanci s praxí a aby chtěli být součástí týmu,“ zdůraznil Michal Roškaňuk a dále zmínil příklad jednoho zaměstnance, který v osmdesátých letech v USA pracoval tak důkladně, že ho chtěli vyhodit, protože bylo těžké s ním vydržet, ale nakonec dostal příležitost navrhnout zlepšení pracovních procesů, a to se mu podařilo, takže mu ještě zvýšili plat.
Autism at Work
Lenka Sovová a Lenka Hercíková, personalistky ze softwarové společnosti SAP, promluvily na konferenci z obrazovky prostřednictvím koronavirtuálního přenosu. O programu Autism at Work v této firmě jsme již v ATYP magazínu informovali. Pilotní fáze programu Autism at Work probíhala v Indii už od roku 2001. V roce 2013 byl tento projekt rozšířen globálně a v roce 2015 pak bylo přijato prvních 7 zaměstnanců na spektru autismu do společnosti SAP Services v Nových Butovicích. Zatímco jinde ve světě pracují lidé na spektru autismu spíše jako IT specialisté a vývojáři, v Praze pracují na administrativních pozicích v HR a ve financích. V současné době SAP zaměstnává přes 180 zaměstnanců na spektru autismu v šestnácti různých státech světa.
Lenka Hercíková upozornila, že kolegové na spektru často přináší odlišné perspektivy, které mohou pomáhat při optimalizaci procesů nebo při vývoji nových aplikací. „Můžeme zmínit příběh kolegy, který poté, co nastoupil, významně pomohl svým kolegům připravit patent k jedné nové aplikaci, na které jeho tým pracoval. Šlo o velmi významný projekt. Tento kolega ukázal, že lidé na spektru mohou přinést úžasné a jedinečné schopnosti.“ Dále pokračovala: „Musím zmínit i příběh kolegyně tady v České republice, jejíž role v rámci robotizace procesu vytváření pracovních smluv byla natolik významná, že díky ní my jsme dokázali vylepšit proces natolik, že v současnosti už není tolik manuální, a ušetřilo to spoustu času.“
Lenka Hercíková zmínila, že podle výzkumu Britské národní autistické společnosti je 85 % lidí na spektru autismu bez práce, přestože 65 % z nich má průměrné nebo nadprůměrné kognitivní schopnosti a inteligenci. „Už teď víme, že pokud sáhneme do této skupiny lidí, do které ostatní firmy příliš nesahají, tak můžeme najít nové kolegy s neuvěřitelnými schopnostmi. Tito zaměstnanci navíc dokážou být loajální, což je věc, která je pro zaměstnavatele důležitá.“
Lenka Hercíková přiblížila návštěvníkům konference různé pravdy a mýty o autismu. To, že se za posledních 40 let neustále zvyšuje počet lidí na spektru autismu, sice označila za pravdu, ale následně dodala, že to je hlavně lepší diagnostikou. Podíl lidí na spektru autismu bude v populaci pravděpodobně stále přibližně stejný. Jako mýty naopak Lenka Hercíková uvedla domněnky, že lidé na spektru autismu musí být neustále pod dohledem, že nemají emoce, že autismus ovlivňuje intelekt, nebo že lidé na spektru autismu vynikají především v datové analýze. „Pokud znáte jednoho člověka na spektru, tak znáte jen jednoho člověka na spektru. Ty vlastnosti a charakteristiky se natolik liší, že nelze udělat nějaké zevšeobecňující tvrzení.“ Další mýtus je podle ní to, že autismus ovlivňuje schopnost učit se cizí jazyky. Tento mýtus vzniká často už na základní nebo střední škole, kde často člověk na spektru autismu nemá šanci se prosadit a nevyniknou jeho schopnosti.
Lenka Sovová pak zmínila různá ohraná klišé, která se často objevují v pracovních inzerátech. Jsou to například výborné komunikační dovednosti, reprezentativnost, týmový hráč a flexibilita. „My se snažíme tyhle věci do požadavků nedávat, pokud to vyloženě pozice nevyžaduje. Samozřejmě, když budete hledat obchoďáka, tak budete potřebovat, aby měl vysoké komunikační dovednosti. Já neříkám, že se to má odstranit ze všech popisů, jenom nedávat to tam, kde to není nezbytně nutné, aby to zbytečně nevytvářelo dojem pro člověka na spektru, že nemá smysl, aby se o tu pozici ucházel.“ Dále pokračovala: „Řada pozic je vyloženě administrativního charakteru, kdy lidé zadávají data do systému a komunikují především e-mailem, nevyžaduje se komunikace po telefonu, což mnohým činí problémy, tak je zbytečné do inzerátu dát dovětky, které by je mohly odradit.“
Když se uchazeč přihlásí, Lenka Sovová je pro něj jedinou kontaktní osobou ve firmě, aby se minimalizoval stres. Lenka Sovová zmínila také, že si uchazeč může k pohovoru přivést někoho blízkého, pokud se tak cítí lépe. Zároveň si Lenka Sovová obvykle rezervuje místo ve dvou klidných zasedacích místnostech a dává uchazeči možnost, aby si vybral, kde se bude cítit lépe. Uchazeč má také možnost si vyzkoušet práci při takzvaném „work shadowingu“, čili „stínování“. Šimon Hlinovský, který ve společnosti SAP pracuje, se následně podivil, že tomuto procesu byl zvyklý říkat „job shadowing“, ovšem význam je stejný.
Autismus by neměl být vnímán jako porucha
Na závěr bloku Zaměstnávání lidí s autismem vysvětlil Mgr. Šimon Hlinovský, který je jedním ze zaměstnanců SAP v rámci programu Autism at Work, rozdíly mezi různými typy lidí na spektru autismu podle sociálního chování. Upozornil také, že člověk na spektru autismu nemusí být vždy introvertní, jak se mnoho lidí domnívá. Sám byl v dětství introvertní a asociální, ale postupně se to měnilo. Nyní je spíše extrovertní, ovšem pokud přijde z nějaké akce domů, tak potřebuje mít klid a odpočinout si. Vysvětlil také, proč nemá rád, když se říká, že někdo trpí autismem, nebo trpí Aspergerovým syndromem: „Já trpím, třeba když mě bolí v krku, nebo když mě bolí něco jiného. Ale když mám nějaký syndrom, který mám od narození a jsem na to zvyklý, tak tím vlastně netrpím. Ale tím senzorickým přetížením opravdu můžeme trpět, když třeba svítí moc intenzivní světlo, bliká zářivka, nebo když slyšíme nějaké zvuky, které jsou moc hlasité, nebo jsou nám nepříjemné, tak někdy nám to prostě vadí.“
Dále Šimon Hlinovský zopakoval, že většina lidí na spektru autismu nemá práci, ale je to škoda. „Lidé na spektru autismu jsou obvykle upřímní, pracovití, chtějí pracovat, jsou i loajální, ale bohužel mnoho personalistů může mít problém, když člověk na spektru autismu dorazí na pracovní pohovor a má nějaké charakteristické chování, které tomu personalistovi nebo personalistce připadá netypické, například nám někdy dělá problém dívat se lidem do očí. Já už jsem si na to zvykl, ale taky mi to někdy dělá problém. Samozřejmě by bylo ideální, kdyby všude byly takové personalistky jako u nás v SAP, které jsou na lidi na spektru autismu zvyklé, “ dodal se svým typickým širokým úsměvem Hlinovský.
Podotkl, že sám v minulosti mnohokrát použil zažitý pojem „Poruchy autistického spektra“, ale dnes se snaží říkat, že člověk je „na spektru autismu“, protože autismus by neměl být vnímán jako porucha, ale spíše jako výhoda, nebo dokonce superschopnost. Vysvětlil také, že sám se klidně označuje jako aspík, což je jednoduché jednoslovné označení pro člověka s Aspergerovým syndromem, ale ne všichni rádi používají toto slovo. Aspergerův syndrom patří mezi takzvané poruchy autistického spektra, a proto někteří raději používají souhrnné označení autista. Je důležité přihlížet k tomu, jak kdo chce být označován. Letos například zástupkyně veřejného ochránce práv vydala příručku, podle které by se měl místo pojmu autista používat pojem člověk s autismem, ovšem mnohým autistům slovo autista nijak nevadí.
Mezi charakteristiky lidí s Aspergerovým syndromem patří speciální zájmy, smyslová přecitlivělost, hyperlexie, motorická neobratnost, komorbidita a charakteristická řeč. Šimon Hlinovský ale upozornil, že každý „aspík“ je jiný, a nemusí mít vždy všechny tyto charakteristiky. Pokud znáte aspíka, který bere antidepresiva, tak každý aspík je nebere. Pokud znáte aspíka, který je nadaný v matematice, tak každý rozhodně v matematice nadaný není, ale může být nadaný v něčem jiném. Také připomněl slova známé americké autistky Temple Grandin: „Nechcete, aby lidé byli na nejtěžším konci spektra. Ale pokud byste se zbavili úplně autistického genu, neměli byste vědu ani umění. Jediné, co byste měli, by byla banda společenských jaků.“ Tvůrce Pokémonů Satoshi Tajiri zase řekl: „Spím 12 hodin a pak pracuji 24 hodin. Lepší je zůstat vzhůru dnem i nocí a přicházet s nápady. Většinou získávám inspiraci pro navrhování her tím, že pracuji tímto způsobem.“
Šimon Hlinovský také zmínil, že mnoha lidem na spektru autismu dělá problém vést v práci small talk. Pokud byl zrovna víkend zajímavý, tak by dokázal velmi dlouho vyprávět o tom, jaký byl víkend, ale pokud byl zrovna víkend nezajímavý, tak nemá co říct.
Někteří zaměstnanci na spektru autismu mohou dosahovat nadprůměrných výkonů. Například Michala Codlová v roce 2017 mluvila pro ATYP magazín o tom, že většinou pracuje na 400 %, a když se omluvila, že jí není dobře, a bude pracovat jen na poloviční výkon, šéf ji ubezpečil, že i to je pořád nadprůměrné oproti jiným zaměstnancům.
Šimon Hlinovský na závěr zmínil, že mnohým lidem na spektru autismu vadí open space, ovšem jemu osobně nevadí, a díky tomu mohl začít pracovat ve společnosti SAP, i když tam je open space podle něj prostornější než v jiných společnostech.
___________________________________________
Text Mgr. Šimon Hlinovský, procesní specialista v oblasti náboru zaměstnanců a redaktor ATYP magazínu
Foto Márty Janča a ATYP magazín
Jak můžete autistům v práci pomoci?
- jasnou komunikací bez skrytých náznaků,
- homeoffice,
- flexibilní pracovní doba,
- tiché prostředí,
- podpůrná atmosféra.
Práce na textu placena z grantu Magistrátu hl. m. Prahy.
Děkujeme všem partnerům, sponzorům, dárcům a spolupracujícím společnostem za jejich pomoc a podporu 1. Autistické konference: Magistrát hl.m. Prahy, Skupina ČEZ, Plastia, WP Distro, Nakladatelství Portál, Aqua Angels, Famtoys, Tiskárna Daniel, Evropský sbor solidarity, Platforma Naděje pro Autismus, Adventor, Za Sklem os, Studentský spolek Agora.
