Není to tak dávno, co jsme psali, že je třeba podpořit lidi na autistickém spektru, pomáhat jim v právech a v tom, aby se nemuseli stydět za to, že jsou autisty, zviditelnit nejen jejich vnímání světa, ale i jejich kulturu. A ejhle, přišla nám do redakce pohádka od autistické dívky. Hezké počtení.
O dráčkovi, který se pořád vztekal
Jednoho dne se vylíhnul dráček Ríša. Žil v rodině hodných draků, ale jako jediný se pořád vztekal. Tak například jednoho dne si hrál s ostatními draky. Hráli hru s kameny. Jeden bubnoval a ostatní chodili kolem kamenů. Když bubnovat přestal, všichni si museli sednout. Na koho nezbylo místo, vypadl ze hry.
Ríšovi to šlo, protože byl rychlý, ale jednou přece jenom prohrál a řekl: „Počkat, počkat! Přeci to nemůže být pravda. Asi se nám ztratil jeden kámen.“
Vodní dračice Amálka mu odpověděla: „Ne, promiň Ríšo. Vypadl jsi.“
Ríša si dupnul: „A nevypadl!“ Začal křičet a chrlit oheň. Ostatní utekli, protože se ho báli.
Rodiče přišli, protože slyšeli řev. Zeptali se: „Co se stalo, Ríšo?“
Dráček odpověděl: „Ostatní to udělali schválně, v téhle hře jsem přece mistr.“
Maminka dračice vysvětlila Ríšovi: „Ale no tak, každý někdy prohraje nebo nedostane věc, kterou chce.“
Ríša zavrčel: „Dej mi pokoj.“
Tatínek drak usoudil, že po dobrém to nepůjde a tak Ríšu popadl do tlamy a odnesl ho do hnízda, aby se vyvztekal.
Večer společně jedli u kamenného stolu a Ríša se optal: „Mami, můžu dneska zmrzlinu?“
Maminka řekla: „Je mi líto, ale dnes nemám žádnou v lednici a už je trochu moc pozdě, abych nakupovala.“
Ríša začal dupat a vztekat se: „Chci zmrzlinu, chci zmrzlinu!“ Dělal u stolu takový randál, že ho maminka poslala do pokoje a řekla mu, ať se vrátí, až se přestane vztekat.
Když Ríša vyrostl, pořád se neodnaučil vztekat kvůli maličkostem a protože už měl velkou sílu a začínal být nebezpečný, tak musel ven z jeho klanu draků. Ríša si teď říká Richard, žije sám v jeskyni a tam se vzteká, jak sám chce.
_________________________
Napsala Verča V., 11letá dívka s Aspergerovým syndromem
