O narcistické poruše osobnosti - podcast

O narcistické poruše osobnosti – podcast

Nabízíme přepis podcastu (nejen) pro sluchově hendikepované:

 

ÚVOD

Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kdo je nejkrásnější? Přece já! Ale dělá mě to automaticky narcisem? 

 

Vítejte u podcastu ATYP magazínu, v dnešním díle si povíme víc o narcistické poruše osobnosti: čím se vyznačuje a příklady z praxe. Přepis podcastu nejen pro sluchově hendikepované najdete na atypmagazin.cz. 

 

V první řadě si ale odpovíme na položenou otázku –  jsem narcis, když se sám sobě líbím a sdílím svoje selfíčka na sociálních sítích?

 

Narcismus se v dnešní době spojuje především se vzhledem: že dotyčný má o sobě vysoké mínění, ať už je z antropologického hlediska hezký, anebo ne. Krátká citace z odborné literatury: pojem narcismus pochází z řecké báje, podle které hezký mladík Narcissus odmítl lásku nymfy a její sestry ho za to proklely. Zamiloval se do své vlastní krásy a prohlížel se ve studánce, až do ní spadl a utopil se. Bohové ho pak proměnili v květinu – narcis.

 

Sspojení narcismu se vzhledem má tedy svoje pilíře v bájích. 21. století a obrovský rozmach sociálních sítí námi manipuluje, abychom věřili, že narcis se automaticky rovná člověku, který s námi sdílí, kde je, s kým je a jakou má dokonalou postavu. Pochopitelně, abychom záviděli… A nezapomíná si na svých cestách se zajímavými lidmi nacvakat spoustu fotek, kde pózuje, ideálně v plavkách, anebo perfektním outfitu. To je ale hodně zjednodušený a ne tak docela správný pohled. Všichni tito lidé vykazují určité narcistické rysy, to ano. Ale na narcistickou poruchu jako takovou jenom veřejné fotoalbum vlastního života nestačí. Někteří narcisové ani nemusí být aktivní sociálních sítích aktivní prakticky vůbec.

 

Při narcistické poruše osobnosti musí být splněna další kritéria, zacházející do hlubší vrstvy osobnosti a rozvíjející se již v dětství. Narcistická porucha osobnosti je komplexní, složitá a prakticky neléčitelná patologie osobnosti. Neléčitelná proto, že se narcis léčit nechce; nikdy totiž nevidí problém v sobě. 

 

Jak narcismus vzniká

Ačkoliv existují spekulace – tak jako u všech ostatních typů poruch osobnosti -, že narcismus má základ dědičný, primárně vzniká vlivem okolního prostředí a výchovou v útlém dětství, a to dvěma různými způsoby, které se ale navzájem mohou propojovat. Dítě, které si časem vytvoří narcistickou poruchu, v kostce bývá milováno buď příliš, anebo vůbec. Pokud je dítě “milováno” příliš – a tady je nutné zdůraznit uvozovky u slova milováno, protože nejde o lásku jako takovou, ale prakticky o absolutní absenci výchovy – vypěstuje se v něm pocit nadřazenosti a nereálného obrazu o sebe samém. Neumí se přizpůsobovat, protože se nikdy přizpůsobovat nemuselo. Vždy bylo na pomyslném trůnu a srážka s realitou je pro něj velmi krutá. 

 

V druhém případě dítě nerozumí tomu, proč mu jeho nejbližší neprojevují vřelé city, ačkoliv nic neprovedlo. Dětský mozek je uvrhnutý do nejistoty, strachu a obrovské vnitřní bolesti, která je jen složitě ukočírovatelná. Jak dítě dospívá, oblasti podvědomí se už na jeho utrpení nemohou dívat a jednoho dne pomyslně “bouchnou pěstí do stolu”. Vymyslí a odešlou vědomé části naprosto falešný obraz o vlastní osobnosti, který do světa vykřikuje jen jedno: „jsem úžasný, všichni mě obdivují, ale předstírají, že ne, protože ve skrytu duše mi závidí“. Jedná se v podstatě o pud sebezáchovy. Přesto bychom takového člověka neměli litovat, protože ani on by nás nelitoval.

 

V mnoha případech vzniká narcismus spojením obou faktorů: jednoho milujícího rodiče, který je schopen pro své dítě obětovat všechny aspekty vlastního života a druhého rodiče, který je nepřítomný: ať už citově, nebo přímo fyzicky. V extrémních případech druhý rodič bývá násilníkem. Jako typický příklad si můžeme uvést Adolfa Hitlera: jeho otec byl alkoholik a surovec, který je s matkou mlátil, zatímco Hitlerova matka Klara jej bezmezně “milovala”. Opět, v uvozovkách.

 

Jaké jsou projevy narcistické poruchy

Umět rozpoznat člověka s narcistickou poruchou osobnosti je důležité. Setkání, nebo dokonce blízký vztah s takovým jedincem může být nejen nepříjemný, ale i nebezpečný: v afektech se mohou dopouštět i trestných činů, protože v jejich očích na to “samozřejmě” mají právo. Vztah s narcistickým člověkem končí vždy peklem: narušenou sebeúctou, stalkingem, finančními problémy a narušenými vztahy se společnými potomky. O to horší je fakt, že narcisové lační po osobách, pro které není příliš jednoduché se vzepřít a vyskočit z hrnce jako vařená žába; často je uvaří dřív, než si žába stihne uvědomit, že se voda ohřála příliš. Vyhledávají například lidi se sociální fóbií a úzkostmi, se závislou poruchou osobnosti, introverty, Aspergery… Poskytnou jim pocit výjimečnosti, že konečně nalezli milujícího a chápavého člověka. Jenže chyba lávky. Narcis nedokáže chápat a milovat nikoho, nikoho kromě sebe. 

 

Jaké jsou hlavní rysy narcistické osobnosti a jak se projevují v praxi?
Poznat člověka s narcistickou poruchou osobnosti ze začátku vůbec nemusí být snadné. Umí být, podle pořekadla “když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají” velmi okouzlující a milý. Může trvat i roky, než si okolí všimne, že se nějak “změnil”. V uvozovkách, protože narcis se vůbec nezměnil, jen získal jistotu a odhalil svou pravou tvář. Koneckonců, nikdo se nedokáže přetvařovat věčně. 

 

▫️ Odborníci považují za typický rys narcistické poruchy osobnosti, kterého si lze všimnout celkem rychle, neschopnost sebeironie. Narcistický člověk si neumí sám ze sebe udělat legraci, nikdy nepatří k bavičům, ani k takzvaným místním šaškům, a pokud si z něj někdo snaží udělat legraci,  narcise to hluboce uráží a zraňuje. To je jednoduše nemyslitelné. 

 

▫️ Další, poměrně snadno odhalitelný rys je fakt, že narcisové si potřebují zvedat sebevědomí a dokazovat svou nadřazenost urážkami. Narcis nikdy na kritiku či odmítnutí nezareaguje klidně a bez emocí, vždy je uražený, dělá hysterické scény, případně se uchyluje k vulgaritám; narcisovo sebevědomí a sebedůvěra vzniká a zaniká na jeho schopnosti se povyšovat nad ostatními, shazovat je, hledat jejich chyby a zveličovat je. Zkusíte-li jej kritizovat, jeho pracně naleštěná fasáda se rozsype jako křehké sklo, které všechny pořeže.

 

▫️ Peníze, peníze, peníze. Narcis má neukojitelnou touhu po penězích a majetku. Majetek a to, co považuje za luxus, pro něj má tak velký význam, že je ochoten předstírat i lásku, aby získal partnera, který mu majetek může zajistit. Problém je, že – pokud se tu teď nebudeme bavit o miliardářích – mu nikdy peníze nebudou stačit, nikdy jich není pro něj dost, i kdyby rostly na stromě. Neumí s nimi hospodařit, neumí si vytvářet úspory a čím víc peněz má, tím má větší tendence utrácet. Je finančně negramotný. Lační po značkových a drahých věcech, protože on přece není “jen tak někdo”, musí mít jen to nejlepší. Vše, co je levné, je pro něj podřadné. Narcistický člověk v partnerském vztahu může svého partnera nutit, aby si našel další zaměstnání, protože mají “málo peněz”.

 

▫️ Narcis se rád staví do role oběti a ze skutečné oběti dělá šikanujícího. Při rozhovoru s narcisem si můžete všimnout, že v jeho vyprávění je vždy on ten, komu je ubližováno. Ex partner je zlý, studený čumák, vlastní rodina je na něj krutá, všichni kolem něj jsou zmanipulovaní a závistiví, proto jej nemají rádi a odmítají kontakt s ním. Rád a velmi často o svých domnělých křivdách vypráví, a tímto způsobem získává lidi, kteří nemají zájem si ověřit skutečnosti, na svou stranu. Jako příklad si můžeme uvést herečku Amber Heard, exmanželku Johnnyho Deppa, která po rozvodu začala psát články do prestižních deníků, jak ji Johnny Depp psychicky i fyzicky týral a začala naoko bojovat za práva žen, které si prožily domácí násilí. Ve chvíli, kdy Deppovi došla trpělivost, se vyjevily důkazy – audio nahrávky, lékařské zprávy a výpovědi svědků – které jednoznačně dokazují, že obětí domácího násilí byl Johnny Depp, nikoliv Amber Heard.

 

▫️ Předchozí bod navazuje na další: narcisové jsou patologičtí lháři. Nelze jim vůbec věřit. Svoje úspěchy zveličují, neúspěchy lidí kolem sebe taky. Často si i protiřečí a nevidí v tom absolutně žádný rozpor. Opět navážeme na herečku Amber Heard. Dlouhou dobu veřejně tvrdila, že darovala 7 milionů dolarů, které získala z rozvodu, klinice v L.A. pro nemocné děti. Teď ale vyšlo najevo, že jim nikdy žádné peníze nedarovala. Narcisové se rádi dělají lepšími, chytřejšími a zajímavější, než jsou.

 

▫️ Protože se narcis domnívá, že je lepší než ostatní, nemá problém se i dopustit trestného činu, myslí si, že na něj má právo a vybízí k němu i jiné osoby. Taková typická praxe je neoprávněné proniknutí do osobních věcí jiné osoby. Například do e-mailové schránky, do profilů a messengerů na sociálních sítí apod., považuje to za své právo, nerespektuje ničí soukromí. Taktéž narcis nevnímá hranice mezi obtěžováním a šikanou a často za tyto hranice zachází, opět v domnění, že na to má právo. Pochopitelně, od takového člověka nečekejte uznání viny, nebo dokonce omluvu. Je schopen tvrdit, že nic neprovedl, i když je ve střetu s důkazy.

 

▫️ Narcis si neumí připustit vlastní neúspěch a chybu: buď je úplně ignoruje, anebo za ně obviňuje své okolí. Narcistický partner, který byl nevěrný, obviňuje druhého partnera, že ho vlastně k nevěře svým chováním dohnal, že to jinak nešlo a kdyby byl býval partner dobrý, nemusel ho podvádět. Dobrý pochopitelně v narcisově slovníku znamená, že se mu měl ve všem naprosto, vždy a plně podřídit. Nevnímá, že i jiné lidské bytosti mají svoje emoce, touhy a bolesti a že není jejich povinností se jim celý život podřizovat, ať narcise milují jakkoliv.

 

▫️ Což nás přivádí k dalšímu bodu. Narcisové bývají promiskuitní, baží po lásce v náručích různých lidí, přestože sami neumí nikoho doopravdy milovat. Málokdy má narcistický člověk jen jeden vztah, ve vážných vztazích často sklouzává k nevěře. 

 

▫️ Protože oni sami neumí lásku dávat, očekávají tito lidé nesplnitelné a partnerům nastavují destruktivní hranice, které se vždy posunou ještě dál. Sami jsou po čase lidmi (ať už partnerem či kamarády) odmítání, a tak začarovaný kruh “nemiluju tě, protože mi neumíš dát, to co chci, a protože tě svými požadavky ničím, nakonec nemiluješ ani ty mě, cítím se zničený a zoufalý, protože mě nikdo nemiluje” pokračuje dál.

 

▫️ Člověk s narcistickou poruchou osobnosti je ve své podstatě malé dítě uvězněné v těle dospělého. Ačkoliv může sám být rodičem,  jeho emocionální inteligence zůstala na úrovni školkového dítěte. Bohužel často bývá vzteklý a závistivý, emocionálně nezralý, což vede k častým výbuchům hněvu a závisti. Nečekejte, že vám váš narcistický ex partner bude přát nový milostný vztah, naopak. Bude se snažit váš nový vztah poškozovat, protože neumí přijmout fakt, že někdo může být šťastný bez jeho přítomnosti v životě. Totéž může platit i pro kariérní spokojenost. Opět, například Amber Heard začala po pár letech po rozvodu, kdy si Johnny Depp žil pracovně úspěšný život, psát články do časopisů o tom, jak si údajně zažila domácí násilí. 

 

▫️ A protože je tedy ve své podstatě dítě v dospělém těle, je narcistický člověk poměrně nesamostatný, ke svému životu de facto potřebuje parazitovat na ostatních: někoho ovládat, manipulovat, zvedat si vlastní sebevědomí skrz domnělou neschopnost svého okolí. O vlastní záležitosti se ale sám jen těžko dokáže postarat. S lidmi kolem sebe jedná jako s pěšáky na své vlastní šachovnici, ovšem bez strategie do budoucna; často se tak dostává do vlastních pastí. Přesto se vždy domnívá, že je jediný vítěz. 

 

▫️ Narcis jakožto partner, ve chvíli, kdy pocítí jistotu ve vztahu, začne být obvykle tvrdý a krutý. Partnerovi se podle něj nikdy nic nedaří, je neschopný a hloupý, zatímco narcis je ten dokonalý, co tak moc trpí hlupáky kolem sebe. Inu, to, že to nekoresponduje s realitou, narcis nevidí. Narcis ve všech vidí chyby, přesto je sám nesamostatný. A ze začátku to nevidí ani jeho okolí: v očích posluchačů je narcis nepochopený, stal se terčem stalkingu a šikany. Takový pokřivený náhled často dokáže změnit jen narcis sám; až v momentě, kdy svůj hněv obrátí proti těm, kteří se ho do té doby bezmezně zastávali.

 

▫️ No a v neposlední řadě je narcistický člověk posedlý svým vzhledem. Jedna z žen s narcistickou poruchou osobnosti kdysi svému manželovi říkala, že by automaticky bez přičinění měla získávat speciální výsady… protože je pěkná. Jiný důvod nepotřebovala. Vzhled vnímala jako svůj úspěch za který by měla získávat jakousi sociální exkluzivitu.

 

Velký průšvih a doživotní trauma pak vzniká, pokud se narcis spojí s již zmíněnými osobami s křehkou sebedůvěrou. Takový vztah je bolavý a zničenou sebedůvěru lze jen těžko napravit. Ještě větší průšvih vzniká, má-li narcistický člověk potomky. Z nich se buď stávají nesamostatné, nešťastné bytosti, které se celý život snaží zavděčit narcistickému rodiči a podřídí tomu celý svůj život, anebo stejní narcisové a manipulátoři, jako byl jejich narcistický rodič. Obvykle se buď stávají oběťmi domácího násilí, anebo samotnými násilníky, ať už fyzickými, nebo psychickými. 

 

Projekce

Pokud narcise rozzlobíte, nastavíte mu zrcadlo, kde vidí odraz, který se mu nelíbí, a tak vás zahrne nenávistí. Typickým příkladem narcisty je taková macecha ze Sněhurky, která se rozhodne Sněhurku zabít poté, co jí zrcadlo řekne, že Sněhurka je krásnější. 

 

Narcistický člověk bývá mimořádně závistivý. Na jednu stranu si o sobě myslí jen to nejlepší, na druhé straně je neustále poháněn neutuchající žárlivostí na všechny a všechno. Každý si žije lépe než on, jeho život je pod úroveň. Když dcera narcistické matky začne růst do krásy, narcistická matka začne dceru izolovat, aby světu neukázala, že je hezčí než ona sama. Dcery narcisek jsou tak opuštěné, většinu svého času tráví doma, ve svém pokoji a na jejich potenciální sociální aktivity údajně nejsou peníze, případně jsou údajně introvertní a nezralé. Aspoň tak to popisuje ze své praxe psychoterapeutka Pavla Koucká, že těmito slovy narcistické matky obhajují před svým okolí izolaci svých dcer.

 

Narcisové často projektují svoje chyby a negativní vlastnosti do ostatních. Ač projekci dělá každý člověk, při jisté sebereflexi si to dokážeme uvědomit a zastavit se. Narcis nic takového nedokáže – pokud vás obviní ze žárlivosti, je sám žárlivostí bez sebe. Pokud vás obviní ze sobeckosti, je to on, kdo je sobecký. Pokud vás obviní z nenávisti, to on se topí v nenávisti. Pokud řekne, že jste posedlí, to on je posedlý. Všechny tyto projekce mají jednoho jmenovatele: jeho osobu. Vy žárlíte na něj, vy jste sobečtí vůči němu, nenávidíte jeho a jste jím posedlí. Jako kdyby váš život za hranicemi jeho osobnosti ani jen neexistoval. 

 

Já jsem OK, ty nejsi OK

Thomas A. Harris, americký psychiatr, ve své transakční analýze – tedy rozboru mezilidské komunikace – popisuje narcistické chování jako “já jsem OK, ty nejsi OK”. Jinými slovy, narcistický člověk nedokáže pochopit, že i jiný člověk může být OK, tedy že může být hodnotná lidská bytost. Sám sebe vidí jako nadřazeného a lepšího člověka, tedy on je OK a ostatní nejsou OK. Kýžený efekt při práci s narcistickým člověkem je dosáhnutí výsledku “já jsem OK, ty jsi OK”. To v praxi znamená, že narcis začne vnímat jiné lidi jako sobě rovné, minimálně ve smyslu, že nebude vnímat jen jejich slabiny (a začne konečně zdravě vnímat ty své), ale, že začne vnímat i jejich osobnostní kvality. Naučit se vnímat na druhých jejich silné a pozitivní stránky a naučit se u sebe vnímat a přijímat své slabiny je jedním z principů terapie narcistické poruchy osobnosti; jedině tak je narcistický člověk schopný docílit zdravého sebevědomí, respektu k ostatním a minimalizovat pocit nadřazenosti.

 

Jak se narcis dozví, že je narcis?

Na narcistickou poruchu osobnosti se obvykle přijde přes deprese z odmítnutí.

Při zkoumání zkušeností psychiatrů a psychologů, co dovedlo narcistického člověka do jejich ordinace, se ukázalo, že v drtivé většině případů narcis vyhledal pomoc ve chvíli, kdy začal pociťovat depresivní stavy, začal mít problémy se spánkem, nebo užívat návykové látky a podobně. Příčina? Odmítnutí. Narcistický člověk neumí unést odmítnutí a rozchod a to i v případě, že o něj sám stál. Pokud je to ale on, kdo byl opuštěn, jeho grandiózní sebevědomí utrží ránu, s kterou se jen těžko srovnává; a čím více se ji snaží zocelit přes parazitování na lidech, co mu zůstali, tím více rána hnisá. 

 

Po bližším zkoumání příčin jeho depresí pak odborník snadno dokáže dojít k narcistické poruše osobnosti a navrhne vhodné terapie, které ale narcis bohužel téměř vždy odmítne, a to i přes to, že bývá odmítán právě kvůli své narcistické osobnosti: jeho blízcí jen těžce snáší neustálou neoprávněnou kritiku vlastní osobnosti, nezvládají se narcisovi stále podřizovat a neustále mu lichotit, aby je měl narcis rád. A nechtějí být součástí jeho složitých lží a velmi konfliktní povahy. 

 

Jak komunikovat s narcistou

Dobrou zprávu neočekávejte. S člověkem s narcistickou poruchou osobnosti rozumnou řeč nenajdete. Existují jen dvě možnosti, jak s narcistou komunikovat… A jen jedna komunikaci opravdu zahrnuje. První možnost je: podřídit se. Narcis se dokáže ovládat jen ve chvíli, kdy je po jeho. Když mu podřídíte veškerý svůj život, vaše tužby jdou do ústraní a když mu dovolíte, aby vám skákal po sebevědomí. 

 

Druhá: odstřihnout se. Pokud to jen lze – což samozřejmě ne vždy lze -, vždy je lepší si narcistického člověka nepustit do života. Pokud to musí být, narcista je váš blízký příbuzný nebo šéf, vyvarujte se svěřování; jakmile jednou nesplníte narcisovo přání, začne vaše osobní tajemství okamžitě používat proti vám. Ideální je, pokud o vás neví nic, tedy ani adresu, kde bydlíte, jelikož se narcista neštítí ani obtěžování a šikany. Nenechte se zatáhnout do jeho her, ze kterých jako vítěz vyjde on, vždy. Jak jsme si řekli, narcista je jako malé rozmazlené dítě a musíte k němu tak přistupovat. Nevyjednávat, nesmlouvat, neponižovat se, nenechat se vtáhnout do osobních útoků, nesvěřovat se. Nastavit si pevné mantinely. 

 

Závěr

Poznali jste se v nějakých znacích? Nemusíte mít strach, narcistickou poruchou s velkou pravděpodobností netrpíte, máte totiž zjevnou sebereflexi. Sebereflexe je něco, co narcisté postrádají; je to jako kdybyste chtěli po barvoslepém vyjmenovat barvy; narcis nedokáže vidět „barevnost“ lidí okolo sebe a přiznat si, že on sám možná až tak „barevný“ není, že je dost možná úplně průměrný. Narcistická porucha je předstupeň toho, čemu dnes laicky říkáme psychopatie a sociopatie: tedy antisociální poruchy osobnosti. Narcismus je jedna ze tří součástí takzvané temné triády, tří nejtemnějších dimenzí, které lidská osobnost může obsahovat. 

 

Narcise k obrazu svému – méně pokroucenému a více zdravému – nikdy nezměníte.

 

Odkazy

www.youtube.com/watch?v=32Bes_IN1O0&t=268s
www.heroine.cz/rodina-a-vychova/3923-kdyz-matka-dceri-zavidi
www.psychiatriepropraxi.cz/pdfs/psy/2005/01/03.pdf

Zdroje

Lowen A. Narcissism – Denial of the True Self. New York, Collier Books 1985 – český překlad: Zuzana Korecká – www.mujweb.cz/www/narcis, 4. 8. 2004.
Praško J, et al. Poruchy osobnosti. Praha, Portál 2003.
Ronningstam E, Gunderson JG. Identifying criteria for Narcissistic personality Disorder. Am J Psychiatry 1990; 147: 918–922.
Röhr HP. Narcismus – vnitřní žalář. Portál, Praha 2001.

 

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on pinterest
Pinterest
Share on linkedin
LinkedIn
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on email
Email

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přihlášení